31 prosince 2021

Poslední fotky ....

 


.... tohoto už druhého prapodivného roku.
Roku o kterém by můj syn bez uzardění prohlásil že byl zas  na p*ču. A mě stejně bez uzardění nezbývá než souhlasit. Tedy ve většině. A hlavně těch posledních čtrnáct dní po Bobího odchodu. Jako jedno z mála pozitiv beru to, že jsem se stala, byť o pár roků dřív, starobní důchodkyní (příšerný výraz, a kdo mě zná osobně řekl by, že v pubertě se to dá těžko) tudíž se značně zvýšil můj příjem financí, ale stejně jaksi šetřit mi jde velmi bídně. Ne že bych se okamžitě jala peníze rozhazovat plnými hrstmi (no tak ono jich zas tolik není, i z příjmem z práce to je sotva polovina průměrné mzdy) ale momentálně jsem movitější než polovice, takže povětšinou za něj platím i jeho dluhy.
 Za celý rok jsem se vypravila jen na jeden zájezd, všechny ostatní byly zrušené. Ovšem ten měl na mě přímo devastující dopad, když jsem si zažila několik hodin příšerných bolestí kolen a dva dny, kdy jsem mohla skvěle zapadnout svou chůzí do hejna kachen. Užila si výlety do Prahy a courání po ní s Padesátkou, což je pro mne vždycky balzám na duši. Není nic lepšího vylít kýbl vašich srágor na hlavu nevinné kamarádky. Vy se zbavíte starostí, ona tři dny polyká prášky na bolest hlavy ....
A užívala si s Bobulí. To je taky to nejkrásnější z celého roku a za co neustále děkuji něčemu vyššímu co je nad námi.
 Poznala jsem blíž jednoho zvláštního člověka, kterého sice znám už tři roky, ale až teď jsme se  seznámili víc a to díky mé pidimini výstavě ve výloze jednoho českotřebovského obchodu. Co tohle seznámení přinese v budoucnosti se teprve uvidí. Mám od něj v kapse kamínek na ochranu, který jsem od něj dostala jako takový maličký dárek k vánocům. 
Optimisticky doufám, že ten nadcházející rok už bude snad normálnější, (i když v to doufám každý z posledních čtrnácti a nikdy to lepší není) a hbitě si vybrala a zaplatila čtyři zájezdy, a učinila první krok ke splnění jednoho z mých snů, a to proletět se balónem. Někdy v příštím roce tak ze mne bude vzduchoplavec! A snad i konečně dojde i na plánovanou operaci ruky. Ona už asi mohla být za mnou, nebýt mé blbosti, že jsem dala na doktora a odstoupila od ní, věříc, že se dá díky obstřikům posunout na pozdější věk. Nedá. Nepomohly, a tak teď si protáhnu čekání na hodně dlouho ....

30 prosince 2021

Trochu excentricky abstraktní ....

 


.... vánoce ve městě. Aneb i když je fotograf 
střízliv, mohou fotky vypadat jak po pár panácích. Po přečtení článku o abstraktním focení vánoční výzdoby jsem se vypravila konečně do města zkusit ještě nafotit nějaké neotřelé obrázky vánočního " centra " města. Ovšem netušila jsem jak až moc abstraktní a to i nechtěně mi z toho vylezou za snímky. Tedy byla pěkná kosa, ale tím to nebylo, a já si ani nestihla dát plánovaný grog u stánku na náměstí, neb se mi ozval odvoz, o který jsem sice stála, ale přijel dřív než bylo plánované. A já zas nechtěla zbytečně zdržovat. Takže všechno co uvidíte je foceno ve stavu naprosté střízlivosti i když to tak možná nevypadá. Ale podle daného článku to u takových fotek prý nevadí a co se během roku nepromíjí, u nich je to i možná přednost. No já tomu spíš říkám Z nouze ctnost 😉 ....

28 prosince 2021

Zima a mráz ....

 


.... to byl včerejší den. Jelikož ale svítilo od rána 
sluníčko, a jelikož jsem se po svátcích už nutně potřebovala začat hýbat, vzala jsem Myšpulína a vyrazila na procházku. Jelikož sněhu je poskrovnu, za to dva dny solidně mrzlo, čekala jsem, že bych mohla nafotit nějaké ledouny. Docela mne zklamalo, že jich nebylo tolik kolik jsem myslela že jich bude. Navíc jsem si nevzala tu správnou techniku, takže ani s nafocenými obrázky nejsem vůbec spokojená. Ale aspoň jsem se zas jednou prošla po místech kde jsem už delší dobu nebyla. Ono přes léto je cesta dost zarostlá a špatně se po ní chodí, dřív byla stále vyježděná od lesáků, takže v zimě je jediná možnost po ní jít. Myšpulín byl taky nadšený, takže aspoň něco pozitivního jsme si odnesli ....

25 prosince 2021

Jak vypadá ....

 


.... letos moje výzdoba, jsem vlastně
ještě neukazovala. Doma toho moc nedělám, ale o to víc to musí vypadat dobře zvenku. Světýlka a ozdobené truhlíky prostě musí být. Moje idea na letošní rok byla modrozlatá kombinace. Ale jako vždy, když si něco vymyslím, ztroskotám na tom, že doplňkové ozdoby v některé z barev prostě nikde nejsou. Takže truhlíky jsou jen ve zlaté barvě a jedině ozdoba na dveře je v kombinaci obou barev ....

23 prosince 2021

Mrazivé klenoty ....

 


.... patří ještě do dne, před čtrnácti dny. Mlha
spolu s mrazem nekouzlila jen na sušinách, ale i na pavučinách mezi větvemi stromů. Když se člověku podařilo postavit se tak, že se dostaly do světla slunečních paprsků, zářily jak skutečné náhrdelníky. 
Takže vás zvu na malou ukázku práce klenotníka jménem Mráz ....

21 prosince 2021

Přání všem čtenářům ....

 




P.S. Moc děkuju celé blogerské rodině za Vaše účastná a povzbudivá slova. Velmi si toho vážím ....



19 prosince 2021

Dnes bez barev ....

 


.... protože jsem udělala to nejtěžší rozhodnutí
v životě toho, kdo kdy měl nějakého chlupatého mazlíčka. Nechat ho odejít v klidu za Duhový most. Dokud nemá bolesti. Dokud se natrápí jinak. Zítra zavolám veta aby Bobího uspal. Za třináct let se z narozeného človíčka stane puberťák který má před sebou celý dlouhý život. Za třináct let vám malá slepá chlupatá kulička stihne projít pubertou, dospělým životem a dojde až ke stáří a nakonec k tomu nevyhnutelnému. Nikdy vás nezklame (což se mnohdy o dětech říct nedá) vždy vás bezmezně a oddaně miluje a přináší vám do života radost. Někdy vám do života jako bonus přihraje dávno ztracenou lásku, ale i mnoho dalších, stejně postižených lidí kteří dokáží hodiny a hodiny prostát u výstavních kruhů. A přes ty kruhy se zas seznámíte i s jinými lidmi kteří se někdy stanou pevnou součástí vašeho života. Stanete se členem celé velké mezinárodní rodiny, rodiny, která si zamilovala ty nádherné obrovské čokoládové oči a hedvábnou čupřinu nad nimi.
Třináct let se strachujete, v noci se nevyspíte protože vám u hlavy kníká štěndo které chce ven. Někdy si tak užíváte plnými doušky ranní koncerty ptactva, nebo naopak ty nejostřejší mrazy. U veterináře necháte tři luxusní dovolené za léčbu, ale ani na vteřinu nezapochybujete a nenapadne vás že by jste tohle měli vyměnit za bezstarostný a klidný život bez chlupatého parťáka. A on to ví, on se vám to všechno snaží vynahradit svým širokým úsměvem, ranním vyprávěním jaká byla právě uplynulá noc, mohutným vítáním, byť jste odešli jen na deset minut z domu. Snaží se vám být nablízku jak jen to jde a hlavně se vás snaží nezklamat. Ale zklame, právě tím, že od vás odejde a nechá vás v slzách. Jenž vy víte, že někde na obloze se objeví nová hvězda a ta vás bude provázet věrně dál ....


17 prosince 2021

Vánoční dekorace na ....

 


.... druhou. To jsou dnešní fotky. Po čtyřech dnech
neustálé mlhy se tak nějak pocitově vyjasnilo, ale zataženo je stále. A začíná být ona divná polotma celý den. Jak já tohle období nesnáším!!!
A to si ho většinou ještě vyberou naši chlupáči k nemocem nebo odchodům. Zatímco léto, respektive srpen si na odchody oblíbily kočky, pesani prosinec a únor. No jo, znamená to, že Bobímu infuze nepomohly a už to jen spěje k hořkému konci. Jen najít tu odvahu kdy zavolat vetovi aby ho přijeli uspat. Takže veselé svátky ....
Ještě že dneska už jdu do práce naposledy v tomhle roce. A další malá radost mi přišla včera poštou, nové CD Ondřeje Havelky Swing nylonového věku. Jak jinak, poslal mi ho kamarád který u něj hraje, dokonce ho měl pro mne připravené ještě dřív než jsem ho o něj poprosila. A jako bonus ho mám podepsaný od členů orchestru. A při psaní  tohoto příspěvku si ho poslouchám. Jinak, kdo má rád swing tak se může podívat na archív ČT a zadat si My tančíme swing. Je to moc pěkný dokument O. Havelky o tom co je to a jak vznikl swing, dějiny v kostce od roku 1920 až po osmdesátá a devadesátá léta.
Zhlédla jsem včera a je to pěkné. Jak já bych šla zas na nějaký koncert!!!

16 prosince 2021

Vánoční dekorace ....

 


.... vytvořené samotnou přírodou. To je téma
 dvou následujících článečků. Když se spojí mlha s mrazem, většinou z toho není jen jev zvaný diamantový vzduch (či nějak podobně, už přesně nevím) ale i krásná námraza na všem možném. Tedy pokud jí není moc, a taková že z toho praskají dráty, lámou se větve a nedá se chodit pokud si člověk nechce polámat všechny končetiny. Ale taková ta jemná, trochu proti logice zemské přitažlivosti. Taková byla na všech možných sušinách jak podél cesty kudy jsem šla, tak i vlastně hned tady u nás za lávkou. Ano! Máme fungl novou lávku, přes fungl nový splav na fungl nové řece.... a je to jedním slovem děs. Tedy celá ta revitalizace řeky, která ves uzavřela do masivních betonových hradeb. A přesně podle předpokladu, řekou protéká voda hloubky dvaceti centimetrů. Víc jí nikdy během roku neteče, jen občas na jaře když bylo hodně sněhu a začalo rychlé tání, občas vylezla z břehů a rozlila se na volné plochy. A od roku 97 tu nikdy už žádná velká voda nebyla. I ta byla vinou toho, že se nezačal dříve odpouštět pomalu chovný rybník který je ve vsi za námi. Proti tomu se postavili rybáři a až teprve v okamžiku, kdy začalo hrozit protržení hráze začali s masivním upouštěním vody které logicky zvedlo hladinu řeky nad kritickou mez a proto tu taky místy protékala některými domy které stály těsně u ní. Nikdy už taková situace nenastala i když pršelo intenzivně víc dnů. Pak se navíc zpevnila a zvýšila hráz rybníka, takže stejně jako většina obyvatel ani já nechápu ten děs co se tu postavil. Navíc až po 24 letech od povodní! Za tu dobu si jasně mohlo udělat povodí obrázek o situaci a přizpůsobit tomu i ta opatření. Ostatně až tady definitivně skončí, mám v plánu vzít kolo a projet vsí a tu betonovou hrůzu zdokumentovat. A pokud se mi podaří najít i původní podobu míst, tak je porovnat. Ale zpět k přírodě a jejímu kouzlení, které v mnohém předčí kouzlení lidí ....

15 prosince 2021

Stále ještě ....

 


.... je nedělní dopoledne, stále ještě je
vcelku hustá mlha, ale už se víc a víc začíná sluníčko prosazovat a příjemně hřát, a s ním se ukazuje i modrá obloha. A co víc, vzduch je plný diamantového prachu, třpytící se zmrzlou mlhou. Vypadá to nádherně, nicméně při focení v určitém úhlu a bez slunce to na všech fotkách vypadá jak kdybych měla pěkně špinavý objektiv. Takže vás zvu na závěr nedělní procházky ....

14 prosince 2021

Tak trochu kouzelné ....

 


.... dopoledne bylo to stříbrnonedělní. Jelikož 
jsem už potřebovala po těch deseti dnech v práci v atmosféře neustálého napětí a slovních útoků nutně si vyčistit hlavu někde venku, sama, jen s foťákem, na nedělní dopoledne jsem si prostě naordinovala procházku ať se děje co se děje. A musím říct, že mi počasí přihrálo skvělou šanci. Ráno jsem vstala, z radostí zjistila že stále ještě je dost sněhu i když zataženo. Než jsem si ale dopila ranní kafe padla najednou mlha jak mlíko. Fákt hustá. 
Sice mi to trochu změnilo plán kam jít fotit, ale nijak katastrofálně. Vyrazila jsem tak do míst kde už jsem dlouho nebyla, ale díky polní cestě a stromům okolo ní jsem si říkala, že se sněhem a mlhou by to tam mohlo být docela fotogenické. Navíc než jsem vyfuněla do kopce, začalo se ukazovat, že zřejmě mlhu brzy vystřídá sluníčko, protože se rapidně začalo měnit světlo podle toho, jak se si sluníčko razilo cestu ven. Když jsem se dostala na polní cestu po které jsem měla v plánu pokračovat, pípla mi zpráva od známého, že jsou na zahradě a jestli se nechci zastavit. Proč ne? A udělala dobře. Nejen že jsem si užila hezké povídání, a nádavkem k němu i grog, ale když jsem se vydala na další cestu, sluníčko už se prodralo mlhou natolik, že nejen že hřálo, ale i krásně začalo mlhu rozpouštět. Ale tak akorát aby něco už z mlhy vystoupilo, a něco se v ní ještě schovávalo ....

13 prosince 2021

Třináctého jak ....

 



.... jak vyšitého. To je dnes od rána. Popravdě ani 
jsem původně neměla chuť dnesk psát nějaký příspěvek, byť včera jsem si užila zajímavé focení, ale mejl který jsem teď dostala mne nejen že naštval, ale ještě zhoršil mou už tak blbou náladu...
Ráno jsme museli nechat na dva dny na infuzích Bobího. Začal být apatický, spavý, hodně pil, málo jedl a to byla ta hlavní příčina proč jsme jeli k vetovi. On, který byl schopný člověku ukousnout ruku, jen kvůli tomu, že měl pocit že v ní držíte něco k jídlu co je určené jemu, si nevzal z ruky ani nabízené masko, a když tak opravdu jen tak laxně. Diagnóza zlá a prognóza ještě horší. Selhávání ledvin. Léčba neexistuje. Buď po dvou dnech proplachu se ledviny alespoň trochu zmátoří, nebo dožití doma a čekání na okamžik, kdy už  bude situace neúnosná. Hlavně pro něj. A rozhodnutí kdy ho poslat na cestu za Duhový most ....
Takže od rána pobrekávám, snažím se mezi tím něco upéct a zas pobrekávám. Ze všeho mne nějak těšila vidina sobotního výletu na Hlubokou a do Krumlova. A i tohle mi nevyjde. Teď jsem dostala mejl, že se i tenhle zájezd ruší. Prostě závěr roku jako vždycky. Bez klidu, se starostmi, naštváním a hodně blbou náladou ....

12 prosince 2021

Nasněženo a .....

 


.... tak jsem v pátek na cestu do práce vzala 
foťák. Na chvíli dokonce z mraků vykouklo sluníčko a ozářilo zasněžené stromy. Navíc zvýraznilo i rozdíl mezi částí zatažené a částí modré oblohy. Ovšem jako vždy, zapomněla jsem vyměnit baterku a tak jsem toho zas tolik nenafotila. Ono stejně moc času nebylo, takže jsem ani moc naštvaná nebyla. Teď momentálně když píšu tyhle řádky venku padla zničehonic solidní mlha a tak si říkám, že vezmu foťák a půjdu fotit. Ostatně už si potřebuju vyčistit hlavu a protáhnout na vzduchu ....

11 prosince 2021

Nasněženo potřetí ....

 


.... a zas na víkend. Ve čtvrtek jsme se zas nějakým záhadným
způsobem stali místo východními Čechami jižní Moravou, tedy alespoň co se počasí týče. Sněžilo tu a sněžilo a nasněžilo zas do krásných bílých peřin. Večer když mne vezla kolegyně z práce to bylo přímo luxusní. Měla jsem nejdřív cukání po příchodu domů vzít foťák a došmatlat do města nafotit letos nádherně ozdobené náměstí s vánočním stromem, ale byla jsem už tak utahaná, že jsem nakonec s radostí podlehla vábení postele a dvojky vína ve sklínce a rozhodla se pro činnost zvanou relax. Proto taky nikdy ze mne nemůže být ten správně zapálený fotograf. Jsem totiž na některé věci děsně líná....😉😆
Tentokrát nasněžilo z těch posledních tří víkendů nejvíc, a jelikož tu od minulého víkendu sníh moc neodtál, ráno jsem se po zahradě brodila až nad lem kotníčkových holin sněhem. Ostatně některé motivy jsem fotila znovu, a tak máte možnost porovnat jak to vypadalo poprvé i podruhé ....

05 prosince 2021

Nasněženo podruhé ....

 


.... bylo zcela nečekaně dnes ráno. A popravdě od půlnoci
napadlo stejně sněhu jako minulý víkend za tři dny. Přitom dle předpovědi tu mělo pršet a ne sněžit. Já to říkám pořád, počasí se u nás dělí na Čechy, Moravu, Slezko a Rybník. Zkrátka vybírat si můžeme ze všeho a stejně to je nakonec úplně jinak ....
Tak jsem zas vzala foťáky, jo,jo, tentokrát oba, a šla se zas projít po zahradě. No a zkoušela si pro zajímavost různé speciální módy které jsem objevila na Nexíkovi. Takže dnes to je tak trochu o hraní si ....

04 prosince 2021

Martin sice na ....

 


.... na bílém koni sem nepřijel už hodně 
dlouho, stejně tak se už dlouho nestalo, že by tu sníh napadl v listopadu, myslím že tomu tak bylo naposled jak mi připomněl FB před osmi lety. A to jen takový poprašek. Podle fotek v archívu tu pravidelně od roku 2016 začíná sněžit mezi prvním a sedmým lednem. A to většinou sněží tak pět dní, tudíž sněhu pak je dost. 
Letos ho dost na místní podmínky napadlo poslední listopadové dny. Dokonce i vydržel přes víkend  jak jste viděli z minulých fotek, kdy jsem se v týdnu pohybovala ve městě. 
Ale pro výzvu Trvalky První sníh jsem si nechala fotky ze zahrady, když byl sníh ještě krásně nadýchaný a bílý ....

02 prosince 2021

Z bílé peřinky ....

 


.... po dvou nocích  a jednom dni deště
zbývá už jen málo, a stejně tak zbývá malinko fotek v mém archívu. Na nové focení můžu zvesela zapomenout, díky tomu, že kolegyně skončila v karanténě, byla jsem zas jako aktivní záloha povolána do práce i dopoledne. A na jak dlouho nevím. Ostatně nevíme ani pořádně jestli není pozitivní a v karanténě tak neskončí celá kuchyně. Antigen jí vyšel negativně, ale vzhledem k tomu že má najednou teploty a kašel a kdoví co ještě, doktor jí hned poslal do karantény a na PCR. Pokud budeme fungovat dál, tak ani o víkendech moc času nebude, neb se bude muset začít s pečením cukroví. 
Takže dnešní fotky jsou poslední co jsem vyškrabala a je to takový třebovský pelmel focený při cestách do města. Telefonem ....

28 listopadu 2021

Sníh, advent ....

 

.... mi tak trochu teď zabírali čas. 
Sníh proto, že neočekávaně napadl po mnoha a mnoha letech takhle koncem listopadu a krásně mi tak nahrál pro fotky do výzvy u Trvalky
co se týče prvního sněhu. V pátek napadl, zůstal, a hned jsme tu měli nehezkou bouračku. Včera krásně svítilo sluníčko a tak jsem musela hned vzít foťák a oběhnout zahradu. Dneska sněží zase, takže k těm prvním zhruba deseti centi pomalu přibývají další. 
Ovšem zkomplikoval mi zas ten náhle přišedší advent, neb mi zapadal strom který normálně zdobím světly a teď se do něj nemůžu dostat. A to jsem si to osvětlení na něj už namotala dřív, ale mezi tím foukalo, a světýlka jsou na solární panely a ty my zahučely někam do středu túje. Takže je potřebuju odtamtud vytáhnout a znovu nějak vymyslet jejich umístění tak aby na ně mohlo co nejvíc světla.
Od čtvrtka se motám kolem výzdoby, dodělávám, přidělávám, měním představy abych nakonec dneska všechno dotáhla do zdárného konce a začala svítit tak jak se na advent sluší.
P.S. Taky se vám zdá, že to nějak šíleně prchá dopředu ten čas? 

23 listopadu 2021

Podzim se pomalu ...

 


.... ale jistě hodlá překlopit v zimu a nastane 
čas sušin. Tedy on už vlastně je, ale stále bylo možné fotit i čerstvé květy. Teď už těch možností je pomálu, tedy pokud zrovna se nezblázní hrachor a nekvete a nešplhá se po keři, a tak bude člověk rád i za ty sušiny. A jelikož jsem už nějaké stihla nasbírat dříve, tak si pár foteček dnes dáme ....

22 listopadu 2021

Možná detaily, možná ....

 


.... struktury? Dneska nějak nevím k jakému
názvu se vlastně přiklonit. Možná Detailní struktury? Protože některé struktury jsou focené detailně 😀. Nicméně tím dojedu svůj archív fotek, protože od návratu z chaty jsem foťák do ruky nevzala, a nic nového nenafotila.
 I plán s adventními výlety začal zas díky kokotviru dostávat vážné trhliny, první ránu zasadilo Rakousku se svým lockdownem, sice nebyla zatím řeč o tom, že by turisté do země nesměli, nicméně asi těžko budou vítat Čechy kteří se budou promenovat venku, zatímco jim samotným je nakázano chodit jen do práce a z práce s otevřenou náručí. Nemluvě o tom, že pokud máte jet na adventní trhy a všechny kulturní akce se zruší a zavřou se hospody, tak ani nemáte kde se najíst ani si vychutnat to kvůli čemu tam jedete.
Plánováno to je zatím ode dneška na deset dní. Pokud se ukáže že se situace zlepší, tak se to zruší, čímž by se termín stihnul. Pokud ne, a prodlouží se uzávěra na dvacet dní, tak jsme s Padesátkou v jeteli.
A to mám ještě zaplaceno do Horní Lužice advent na hradě Oibyn a Hlubokou s Krumlovem. Rozhodně jsem tedy nevěřila, že se zas do takových srágor dostaneme. A stejně to asi vidí i cestovka, která zřejmě bude zas muset vracet peníze za neuskutečněné zájezdy. Ach jo, já mít trpajzlíka, do rána z něj mám obra ....

18 listopadu 2021

Dnes už až na ....

 

.... pár výjimek na stromech listí nenajdeme,
nicméně vrátíme se ještě na chvíli do doby, kdy něco na nich ještě zbylo. Letos se mi moc nepodařilo vyrazit na chatu v době kdy ještě na stromech bylo a vzhledem k tomu že jsou tam hojně zastoupené buky, duby, obzvlášť dub červený, habry a javory, na podzim to prostě na hřebenech hraje všemi barvami. Jenže měsíc mezi jednou a druhou návštěvou stačil na to, abych přijela už jen k málu. Tedy spíš popravdě jen k ubohým zbytečkům ....

17 listopadu 2021

Pro lásku ....

 

.... a z lásky udělá člověk cokoli. To
je stará vesta. A také se z lásky dokáže naučit mít rád i věci, hudbu, knihy nebo filmy, které dřív byli mimo jeho okruh zájmu. Mě velká láska k jednomu člověku přivedla k hned několika hudebním stylům. Jazzu, blues a swingu. Poslední jmenovaný styl se pak ještě v mém životě zabydlel i díky pozdějšímu seznámení s členem našeho nejznámějšího swingového uskupení, který se stal mým dobrým a stálým kamarádem, byť se po odstěhování z Prahy vídáme už většinou jen na koncertech anebo když mi to vyjde, tak v Praze v obchodě.
První dva jmenované ale v sobě spojuje osobnost jejíž jméno začíná na S a tak je zařazená do dalšího kola Hudební abecedy. Pro mne, jako bývalou kytaristku, je fenomenálních kytaristů na hudební scéně
pět. Bryan May, David Gilmour, Joe Satriani, náš Lubomír Brabec a jako poslední, ale ze všech první je Carlos Santana. Troufnu si říct, že z mojí generace asi neexistuje nikdo, kdo by se na nějakém mejdanu neploužil se svojí láskou na jeho Samba Pa Ti. Ostatně tahle skladba se stala jakousi Santanovou obchodní značkou. Skladbou jejíž první tóny okamžitě odkáží na toho kdo hraje. I když je hlavně sólový kytarista občas vydá i desku duetů se známými latinskoamerickými zpěváky ....

Takže když S tak Santana a Samba Pa Ti
A hned ve třech verzích. Studiové a živé z koncertu ....



A pro mne zcela neznámé, kterou jsem objevila až dnes, když jsem hledala tahle videa, a to verzi zpívanou. Známým zpěvákem José Felicianem. Kytarové party si tu střihli oba ....











16 listopadu 2021

V hlavní roli ....

 

.... voda. Ale také odrazy v ní. Zrcadlo
nastavené tváři přírody. Stromům a jejich listoví, modré obloze....
Barvám podzimu, všem jeho krásám. Voda 
živá, voda líně tekoucí a voda nehybná ....

15 listopadu 2021

Ze zámku ....

 

.... do parku vedly moje další kroky. Dalo by se říct, že
bych už za ta léta měla mít anglický park prochozený křížem krážem a znát v něm každou cestičku. To jsem si sama myslela, ale zjistila jsem, že tomu tak vůbec není. Takže až tam půjdu příště, mám ještě co objevovat. Letos jsem byla ochuzená o krásu zlatých buků a javorů, když jsem sešla dolů na oblíbenou trasu, zjistila jsem, že už je všechna krása spadaná. Jen pár větví ještě svítilo zlatem, ale jinak nic.
A to, že opět bude Huťský rybník napůl vypuštěný jako každý rok už jsem čekala, ale nečekala jsem, že bude vypuštěný úplně. Zřejmě na něm probíhají nějaké práce, protože za zákrutem bylo slyšet těžkou techniku. Takže kolem a kolem, letošní sezónu uzavírací výlet mne tedy lehce zklamal. Tedy co se týče focení. Nicméně, pro srovnávání si vždycky udělám fotky mých oblíbených výhledů a pak je zajímavé si připomínat jak v kterých letech vypadala ....

14 listopadu 2021

Pravda je .....

 


.... že vlastně příspěvky z Dobříše, které 
teď budou následovat měly být před těmi pražskými, neb jsem do ní jela druhý den po příjezdu na chatu, čili v pátek a v Praze jsem byla v sobotu, ale nějak mne Čerfovi mlžné fotky ze stejného dne vyprovokovali k tomu, uveřejnit ty moje a tak už jsem v pražských zastaveních pokračovala. 
Na zámek do Dobříše jezdím už vlastně pár let pravidelně, ale spíš než do něj, chodím se procházet a pozorovat změny v zahradě francouzské nebo anglickém parku. První je letos celý rok zavřená, neb probíhají reklamační práce, a druhá mi tentokrát nenabídla moje oblíbené pohledy, neb i na Huťském rybníku se dělají nějaké úpravy a byl tentokrát vypuštěný až do mrtě a stromy, z listnáčů to jsou hlavně buky a javory byly už opadané.
Tak jsem si tentokrát řekla, že když už jsem konečně po tolika letech ježdění a obcházení kolem dokola dobila mníšecký zámek bylo by záhodno dobít i ten dobříšský. Takže jsem si koupila lístek, doběhla na poslední chvíli vcházející skupinu a těšila se, co mi nabídne. No jak už mi tu někdo psal v komentech jinde, nenabízí toho moc. Vlastně jen jeden i když krásný sál, a pak expozici dobříšských přízraků, která je spíš ovšem cílená na mnohem mladší a menší návštěvníky. On i když je zámek rozlehlý, tak první křídlo zabírá hotel a druhé zas obývají majitelé. Bývalé byty některých spisovatelů nejsou do expozice začleněné, zřejmě chybí mobiliář. Takže vlastně je k dispozici jen Zrcadlový sál a zámecká půda ....

13 listopadu 2021

ZOO od Vltavy ....



.... tak by se dal nazvat dnešní příspěvek.
To že se okolo náplavky sdružují vltavské labutě kačeny a lysky má svůj důvod. Jsou to už mrchy zmlsaný a moc dobře vědí, že kde je větší koncentrace lidí, bude žrádlo zdarma. A tak načuhují co jim kdo kde hodí. Pravda, lidé už se naučili ve většině případů jim házet kousky salátu a jiné pochutiny které jim vyhovují podstatně víc než tvrdé housky a chleba, ostatně i sami prodejci jim tu a tam něčím přilepší do jídelníčku. Takže kdykoli se zjevíte na kraji náplavky, hned nastanou vodní dostihy která labuť, kachna či lyska bude u vás první a něco si vyslouží do volátka... 

12 listopadu 2021

Velký šok pro mne ....

 

.... byla ve středu večer když jsem přišla 
z práce v televizi zpráva o tom, že zemřel Miro " Meky" Žbirka. Říkala jsem si Sakra, vždyť přece nemohl být až tak starý? Vždyť si pamatuju že jsem ho jako zpěváka začala vnímat v éteru, když jsem už tak nějak pomalu měla základku za sebou. No nebyl až tak starý, když se podívám dnešní optikou šedesátnice. Vlastně byl "jen" o devět let starší než já! 
Není to tak dlouho, co jsem viděla v televizi film MEKY, mapující jeho život. A ukázal to samé co o něm říkali lidé kteří měli možnost se s ním znát osobně. Skromný, pracovitý, vysoce profesionální, perfekcionalista a člověk s klasickým britským smyslem pro humor.
Ale také si nesoucí v sobě trauma z tragické smrti svého milovaného staršího bratra Jasona, nadějného hudebníka, který v 25 letech spáchal z neznámých příčin sebevraždu. Meky byl také ten, kdo po Waldemaru Matuškovi jako druhý sesadil ze slavičího trůnu Karla Gotta, po něm se to podařilo už jen dvěma zpěvákům, Danielu Hůlkovi a Tomáši Klusovi.
Byl spoluzakladatelem známé slovenské skupiny Modus (tu spoluzakládal v 15 letech) v roce 1967, z ní se také datuje jeho spolupráce se zpěvačkou Marikou Gombitovou. V roce 73 z Modusu odchází a hraje s orchestry Gustava Broma a Gustava Offermanna.
Rok 76 je rok návratu do skupiny Modus a o rok později skupina vyhrává Bratislavskou lyru s písničkou Úsmev.
Rok 1980 se nese v definitivním odchodu ze skupiny Modus, vydání první sólové desky Doktor sen, a s Laco Lučeničem který také odešel ze skupiny Modus zakládá skupinu Limit. Osmdesátá léta byla pro Mekyho úspěšná. V roce 82 vyhrává Zlatého slavíka, o rok později je stříbrný, v roce 83 vyhrává opět Bratislavskou lyru. Úspěšně v kariéře pokračuje i po roce 89. Roky 2002 a 2004 mu přináší slovenského Slávika. Poslední album vydává v roce 2018.
O dva roky dříve jsem měla možnost se tady ve Třebové zúčastnit jeho koncertu v rámci každoroční kulturní akce pořádané městem Týden pohybu, přezdívané Týden chlastu. Protože měl program docela velký skluz, nebylo moc možností na rozehrání a zvukovou zkoušku, ale on jako profík to zvládl na jedničku a odehrál svoje vystoupení s takovým nasazením jako kdyby stál na jevišti někde ve vyprodané obří hale a ne na jevišti provinčního města. Skromný, nepodbízející se profesionál...







Trochu symbolické sbohem




A víte proč se mu říkalo Meky? Tu přezdívku dostal už v dětství, pro svůj původ. Protože lidé znali z anglických jmen právě onu předponu Mac (čteno Mek)  a protože uměl anglicky, začali mu prostě říkat Meky ....

Tahle písnička je první v které si Mekyho pamatuju a kdy jsem ho snad slyšela a viděla poprvé....


Vypisovat a připomínat všechny jeho úspěšné a známé písničky se nedá jen zmínkou Biely kvet, 22 dní, Úsmev, Nechodí, Čo bolí, Katrin, Denis ....
Některé jeho písničky zazněly i v českých filmech. Pro film Fair play třeba vznikla tato ....



A ve filmu Pupendo zazněla písnička Balada o pol'ných vtákoch


A samozřejmě duet s Marikou Gombitovou. Slavné Slepé uličky


V roce 1981 vznikl hudební film Neberte nám princeznu


Jedna z mých oblíbených .... Atlantída


A moje druhá oblíbená .... Čistý svet









11 listopadu 2021

Na konec procházky ....

 

.... po Praze, se podíváme na jedno místo
které znám velmi důvěrně. Kdo byl v posledních letech v Praze, nebo se po ní pohybuje pracovně či v ní žije, určitě si všiml jak moc se rozmohly výletní nebo vyhlídkové plavby lodí po Vltavě. A že někdy to je docela pěknej frmol co se na hladině děje. Dřív jste na ní mohli potkat jen flotilu čtyř velkých parníků, co si teď vzpomenu tak to byl Vyšehrad, Vltava, a pak pár menších. Velké najdete už jen zakotvené podél náplavky, za to malými se Vltava jen hemží, a Malá Strana se pak hemží naháněči tmavé barvy kteří lákají na plavbu právě těmi menšími vyhlídkovými loďmi. 
Než manžel začal dodělávat dálkově maturitu, a tak nebylo už tolik času, měli jsme jako velkého koníčka loď. Tedy, nejdřív ho měl muž, když jsme se seznámili a vzali, tak jsem ho za svého přijala i já. Sportovní loď. A plavby po Vltavě nebo Labi, dovolené na lodi. prostě paráda. Když se měl narodit syn, malá loď se prodala, a koupila se větší, kam se vešli dva dospělí a dvě děti. Drandili jsme tak po Vltavě hezkých pár let, až jsme nakonec zakotvili tak nějak na suchu. A proč tohle všechno povídání? No protože když jsem se vracela ze Střeleckého ostrova zpátky na most a směřovala na Újezd na tramvaj, právě se do smíchovské komory chystala vjet jedna hódně velká výletní loď, a já si tak zas mohla připomenout nejen umění kapitánů těchto velkých lodí, ale i to, jak mi sami visívali v komorách po Vltavě i Labi na lanech přivázaní k pacholatům a čekali až nás pěkně celou bandu lodí zdýmnou. Loď už dávno asi neexistuje, ale mě láska k plavbě po vodě zůstala dodnes ....

10 listopadu 2021

Po malém odbočení ...

 


.... se zase vrátíme na skok do Prahy. 
Mlha se už dávno rozpustila a přenechala vládu sluníčku, a tak se můžeme procházet dál. I když maličký opar po ní stále přetrvával. Dnes se podíváme vzhůru. Tedy ne na oblohu, ale na krásné detaily domů na nábřeží kousek před Národním divadlem. Jen díky starosklíčku na digitálu, který nemá full frame, se sklo s ohniskovou vzdáleností 50 mm stává sklem s ohniskovou vzdáleností 70 - 80 mm a tak pokud se má do záběru dostat všechno co by člověk chtěl, musí se hodně couvat. Což ovšem s Vltavou za zády prostě nejde. Tak proto jen takové výseky z celé krásy těch domů ....

09 listopadu 2021

Červená ....

 


.... vládne podzimu, tak si dnes od Prahy
chvíli odpočineme a podíváme se na červenou v přírodě. Listy, plody, květy.... tam všude tuhle žhavou barvu lze najít. A co je nejklasičtější než takové šípky? Ty také vlastně dnes jsou základem ....

07 listopadu 2021

Praha ať s mlhou nebo bez ....



.... je stále stejně pohledná. Stalo se 
tradicí, že když jedu na chatu a pokud to jde, scházíme se s blogerkou Padesátkou a buď jedeme nebo jdeme na nějaký výlet, nebo se potulujeme po Praze. Tentokrát, protože měla už domluvený odpolední program, jsme se sešli na náplavce na farmářských trzích. Jak zněla domluva Něco dobrého ďobnout a popít. To něco dobrého k ďobnutí je pravidelně pljeskavica a k popití výtečné rybízové víno. Tentokrát, protože bylo díky mlze něco málo nad nulou, i v podobě svařáku....
Když jsem dorazila v sobotu dopoledne do Prahy, byla jsem docela v šoku. Z chaty jsem vyjížděla za krásného a relativně teplého počasí, ale v Praze vládla nicota a zima. Ostatně jak to v ten den vypadalo okolo Vltavy jste mnozí měli šanci vidět u Čerfa v jeho sérii fotek Karlova mostu. Ovšem není nic co by nám zkazilo náladu, a tak jsme se potulovaly po trzích a okukovaly co je k mání. A je toho docela dost. Padesátka si koupila potraviny nutné, já dva skvělé koláče, které byly nejen vynikající, ale i tak skvěle upečené, že přežily v kabelce tříhodinové toulání Prahou i další půlhodinu v autobusu a na chatě jsem je vytáhla absolutně neporušené. Když už jsme měly naprohlíženo, naochutnáno a nakoupeno, zašly jsme si na kafe a něco k němu (vynikající borůvkový koláč) do legendární pražské náplavkové Vltavské restaurace. Na ní je jasně vidět láska k tomu co bylo před skoro sto lety vybudováno a je i přes mnoho protivenství které této restauraci připravuje Vltava stále funkční a o co se stará už druhá generace. Tady jsme se rozloučily, a já pokračovala dál na svých toulkách. Kudy jsem šla myslím velmi dobře poznáte podle míst která jsem cestou fotila ....

05 listopadu 2021

Perfect day ....

 

.... krásné hudební vyznání, jenže ne
pocta ženě, ale zcela úplně jiné věci ....
Mnoho lidí si opravdu myslí, že písnička LOU REEDA Perfect day je oslavou lásky k ženě, vyznáním jak krásný může být den s ní. Jenže to je velký omyl. Reed v této písničce zpívá o zoufalé touze po heroinu, který mu momentálně silně chybí!!! Aneb jak moc se člověk může mýlit. Ovšem kdo zná životní příběh Lou Reeda, nediví se proč tak otevřeně a nahlas velebí drogy, proč je takový jaký je. V mnohém se dá říct, že si prošel v životě peklem. Narodil se uprostřed války v rodinně newyorského židovského obchodníka. Zažil končící padesátá a počínající šedesátá léta, kterými pomalu probublávala vzpoura a neklid. Rebelství a homosexualitu se z něj snažili rodiče vyhnat léčbou na psychiatrii. O tom co s člověkem dělají elektrošoky kterými byl také "léčen" popisuje takto: " Strčí ti takové něco do krku, aby sis nespolkl jazyk, a nasadí ti elektrody na hlavu. Tohle se doporučovalo v Rockland County na zahánění homosexuálních pocitů. Efekt je ten, že ztratíš paměť a stane se z tebe jen tak nanic vegetující bytost. Nemůžeš si přečíst knížku, protože se dostaneš na stránku sedmnáct a musíš se hned zase vrátit na stránku jedna"

Výsledek léčení se ovšem nedostavil, naopak, utvrdil Reeda v tom, že jeho život se bude dál ubírat nonkonformně. Ovšem zároveň prokazuje velké intelektuální vlohy, je vášnivým čtenářem klasické literatury. Jeho texty jsou plné sadomasochismu, transsexuality a prostituce. Jeho souputníci jsou z nich nadšení, hudební nakladatelství již nikoli. Aby prorazil, snaží se psát i klasické milostné písně. Bez úspěchu. V té době nikdo z nich ještě netušil, že odmítá budoucího člena hudební síně slávy. V té době totiž ještě neexistovala legenda jménem VELVET UNDERGROUND .....
To že do Hudební abecedy zařazuji i interprety kteří nejsou úplně můj šálek kávy, ale mají píseň která se mi líbí, jsem psala hned na začátku. A to je i případ písmenka R a interpreta Lou Reeda. Protože byť píseň Perfect day není o lásce k ženě, je melodicky krásná i melodicky zpívaná. A já jí mám opravdu hodně ráda. Ať už v podání Lou Reeda nebo skupiny Duran Duran ....


A pro srovnání přidám právě i verzi od Duran Duran ...


... a jedno trochu netradiční spojení. Lou Reed a Luciano Pavarotti









04 listopadu 2021

Takhle je mám ráda ....

 

.... když je začne podzim zbarvovat
do zlata, oranžova a bronzova. Brdy a jejich táhlé hřebeny se smíšenými bučinami a habřinami. Silničkami lemovanými zlatými stromy či lesními cestami. Oblými kopci zhlížejícími se ve vodní hladině .... toho jsem si teď užívala naplno při říjnovém svátečním víkendu. Podobně krásné jsou na jaře, když se odívají do mnoha odstínů šťavnaté zeleně ....

03 listopadu 2021

Nevím jak u vás ....

 


.... ale tady u nás je zataženo. A zimavo. I když
chvíli to ráno vypadalo, že se mlha rozpustí a bude krásný den, ale nějak to nedopadlo. Mlžné fotky jsme tu měli už včera, a tak by to chtělo něco trochu povzbudivého. Takže co třeba takhle žlutá? Optimistická barva která dokáže rozsvítit den i když je zrovna zataženo ....

02 listopadu 2021

Tedy musím říct ....


.... že letos byl na mě svatý Petr 
nadmíru laskavý. Každý můj letošní pobyt na chatě se nesl ve znamení krásného a slunečného počasí. Ať to byl jarní víkend s dcerou a Bobulí v květnu, červencová dovolená, nepovedený víkend s Bobulí  a dcerou v září, až ke dvěma prodlouženým svátečním víkendům v září a říjnu. Vždycky jsem měla krásné počasí. Nevím čemu za to vděčím, že mi tak přeje ale jsem za to ráda. Možná usoudil, že těch propršených dovolených jsem si už užila dost a tak si zasloužím hezké počasí na každou mou akci. Protože i našim dandíkářským sletům byl nakloněn mnohem víc než ten zatracenej kokotvir, který nám zrušil už dvoje setkání.
Ten poslední sváteční víkend byl tak trochu neplánovaný, původně jsem na chatu vyháněla muže, aby tam odvezl dřevo a další potřebné věci, ale ten, jak zjistil, že má být hezky odmítl s tím, že si chce ještě naposledy zajezdit na motorce. A když přišla vedoucí s tím, že v pátek nebudou večeře, chopila jsem se příležitosti a vyrazila já. Sice jsem se musela vrátit už v neděli aby mi v pondělí mohla ukázat jak funguje nový systém výdeje (tedy jen ten softwarový) ale i tak jsem si to užila. Výlety po okolí, setkání s Padesátkou na Náplavce, procházka podzimní Prahou .... prostě závěr sezóny jak malovaný.
Beru to jako závěr, protože počítám, že v listopadu už se asi nenajdou natolik teplé dny a slunečné dny aby stálo za to na chatu vyrazit ....

01 listopadu 2021

Opět ty květy .....

 


.... a i když byť to tak nevypadá, jsou 
podzimní. Poslední zbytky které jsem ještě na záhonech našla tady na zahradě nebo na zahradě na chatě. Takže než se podíváme na podzim na Brdech nebo v Praze, podíváme se na pár překvapivých květů, které by člověk na podzim zas až tak nečekal ....

27 října 2021

5,4,3,2,1......

 


.... STARTUJEME! 

To že nám z louky pod fabrikou startují každou chvíli horkovzdušné balony jsem tady konstatovala už mnohokrát. O své touze takový let absolvovat taky. A tak jsem si nedávno zas tu touhu prohloubila, když jsem se dívala jak další balón pomalu a majestátně stoupá k obloze, aby chytnul ten pravý proud a fofrem začal mizet pryč ....

26 října 2021

Na skok v Litomyšli ....

 

.... na Zámeckém návrší se dnes octneme.
To jsem měla takový hlídací den, když malá nechodila do školky a ani dcera ani zeťák ani druhá babička nemohli hlídat. A tak jsme se šly jako vždy projít na zámek (zahrát na klavír) a do Klášterních zahrad (proběhnout se ve vypuštěném brouzdališti a použít dílo Olbrama Zoubka jako houpačky). Bylo krásné počasí a my si to obě užívaly. 
Takže dnes Litomyšl po sté a po sté stejně krásná ....

25 října 2021

Zlaté zatím ....

 


.... bylo dost, a tak se vrátíme naposled
k jiné barvě, a to rudé vlčích máků. I když si myslím, že spolu si tyhle barvy docela dobře rozumí, což je vždycky vidět na chatě na dubech červených, které když se fakt zadaří hoří v slunci v rudých, zlatých a oranžových tónech. Uvidím, jestli se zadaří letos, mám v plánu se zas ve čtvrtek vydat na chatu na zřejmě už letošní poslední pobyt. Ale pokud by se ukázalo, že počasí by mělo ukázat i později vlídnou tvář, mohla bych tam, a to velice ráda jet i později ....

24 října 2021

Tentokrát něco .....

 


.... z podzimní krajiny. Focení sonkou a starosklíčky
je sice fajn, ale v něčem přece jen jsem omezená, a to tím, že nemůžu zoomovat. Tak u spoustu věcí které fotím to nevadí, ale u krajiny bych ten zoom někdy uvítala. Jasně, teď můžou někteří namítnout, že pevná skla jsou i na krajinu, ano jsou, nicméně někdy si člověk prostě potřebuje část vypíchnout a přiblížit, a to s pevným sklem prostě není možné, nechce - li člověk našlapat hromady kilometrů aby se k danému dostal blíž. A ano, existuje i možnost ořezu, což ovšem předpokládá fotku ostrou jak břitva, což starosklíčka na nekonečno už nedají ....

23 října 2021

Výzva č. 4 ....

 


.... na blogu JaryD se nese v duchu volného téma.
Jak jsem tak koukala, většina zúčastněných využila danou roční dobu a vyrazila za posledními krásnými podzimními dny do lesů, luk a polí. případně do podzimního města. Nejinak já. Včera mne mezi dvěma směnami v práci vytáhlo sluníčko a modrá obloha na lov fotek. Měla jsem představu kam vyrazím, a to na lov do bukových partií zdejších lesů. Ty tu jsou ještě dost zachovalé a každý podzim je v nich nádherně. Jen ovšem vystihnout tu správnou dobu. Mě se to tak úplně nepodařilo, někde už byly zlaté a občas po posledním dosti ostrém a silném větru i holé, jiné ještě byly zelené.
A protější kopce jindy krásně vybarvené mi připadaly jen hnědozelené. Ty vám ale ukážu jindy. Dnešní fotky mají stejného jmenovatele, zlatou v zelené a s modrou ....

20 října 2021

Černobíle ....

 


.... jako malá odbočka od barev. Ty budou
za chvíli tak jako tak pasé a vládu přeberou odstíny hnědé, béžové a jen občas zelené z jehličnanů. Další barvy nám nabídne zase až jaro v explozi květů cibulovin. A propo jaro.... Četla jsem, v předpovědi meteoroložky že by mělo přijít tentokrát mnohem dřív. A že zima by měla být nadprůměrně teplá. Tak já osobně bych to brala, ale příroda by z toho asi neměla radost ....

19 října 2021

Když už Q .....

 

.... tak jedině? Tak jedině Královna! Královna 
nespoutaných dekadentních večírků dodnes slavných, Královna pódií, Královna skvělé hudby, no prostě QUEEN! Stejně jako u všech rockových a poprockových skupin jsem si k nim našla cestu až kolem třicítky. Jako teenager jsem byla striktně disko. V Praze vymetala diskotéky v Laterně magice nebo na Dobešce, na chalupě jsme sice chodily na klasické vesnické zábavy, leč vždy přísně oblečené dle pravidel diskoték, vždy striktně se držíc pravidel diskotanců. No že jsme byly za exotky, to už je něco jiného ;-). Ovšem když se člověk usadil, měl děti a disko už tak moc nefrčelo, začal v hudbě hledat i něco jiného. Navíc jsme na sídlišti měli možnost chytat i takovou klasiku klasik jako byl svého času Bayern 3 a tím se nám otevřeli naprosto jiné možnosti v poslechu hudby! A s nimi ruku v ruce se neslo pro mne i poznávání právě těch největších hudebních legend. Kiss, Deep Purple, Genesis, Nazareth, Black Sabath, Pink Floyd  Rolling Stone a právě i Queen. Navíc časem už nebylo nutné se pro desky zahraničních intetpretů potápět do nebezpečných vod pražských burz, ale normálně si je koupit v prodejnách Supraphon. Což byl u nás vždycky svátek, když muž přišel z práce, zapnul gramofon řekl zavři oči a hádej. A já hádala. No jasně! Queeni a Kind of Magic! 
Po revoluci u nás většina z těhle skupin koncertovala, dokonce v případě RS vícekrát, ale jen jedna jediná ne. A už ani nikdy nebude. A to právě Queen. Když jsem viděla film Bohemian Rhapsody přišlo mi nesmírně líto, že člověk nezažil a ani nezažije tu neskutečnou atmosféru koncertů právě téhle skupiny.

Pro dnešek, jak je mým zvykem, jsem vybrala zas opět o něco míň známou písničku Mother Love z alba Made in Heaven které vyšlo až čtyři roky po smrti Freddieho Mercuryho a je složené s písní, které byly třeba rozpracované a odložené, či jinak nedodělané a nedostaly se na jiná alba. Takže nejstarší píseň z něj je z roku 1980, ovšem pro toto album dostaly všechny písničky nový kabát. Píseň Mother Love nahrál Freddie jen čtrnáct dní před svou smrtí. I natáčení klipu k ní tím bylo poznamenané. Freddie výrazně zhubl a tak aby to nebylo až tak znatelné měl na sobě vrstvené oblečení o něco větší velikosti než nosil, výrazné líčení které skrývalo tvář pustošenou nemocí a věčné vyčerpání. I přes to znovu a znovu nechával přetáčet již natočené aby bylo vše tak jak si představoval. V šatně se mnohokrát vyčerpáním zhroutil, ale na domluvy členů kapely i přítele Jima Huttona nedal a svou práci prostě musel dokončit ....
Malá poznámka, dům který je vidět na začátku klipu, je dům Duck House ve švýcarském Montreux kde Freddie i s kapelou občas pobýval a kde právě vznikalo i album Made in Heaven. V Montreux stojí na břehu Ženevského jezera i známá Freddieho socha v charakteristické koncertní póze.





18 října 2021

Dneska vás chci pozvat ....

 


.... na další procházku, tentokrát ani ne městem
ani ne zámkem, ale krajinou. Resp. krajinami. Jak se mi tu 
nashromáždily nějaké fotografie z různých dob které se mi do žádného článku nehodili. Nicméně hlavní roli v této procházce hrají rybníky.
V podzimním hávu ....

17 října 2021

Máky potřetí ....

 


.... a v zajetí kapek. Občas si k focení 
přizvu dalšího pomocníka, sprej s vodou, a hraju si. Někdy fotím jen samotný mokrý květ ale občas i to, co vytvoří sprej když s ním stříkám před objektiv a daný focený objekt. Když se navíc podaří že svítí podvečerní sluníčko, vzniknou vcelku zajímavé fotky ....

16 října 2021

Po výletu do Prahy ....

 


.... jsem na sváteční úterní den hledala
další inspiraci kam se vydat. Prvotní nápad, zajet si opět na Dobříš a tentokrát si projít konečně i zámek, nejen parky, ovšem vzal za své, když jsem zjistila že zrovna na 28.9. mají zavřeno. Ovšem ještě jeden zámek který mám po ruce jsem doposud nenavštívila, což už je také dost ostudné, zvlášť když je otevřený pro veřejnost už od roku 2006. A ten měl otevřeno. Takže bylo rozhodnuto. Jde se na Mníšek a na zámek. Navíc doplňkový program v podobě návštěvy zdejší vyhlášené cukrárny U Jarolímků je prostě neodolatelný. 
Když už jsem tady, tak si koupím všechny tři prohlídkové okruhy, tak jsem byla rozhodnutá, jenže jaksi už není úplně hlavní sezóna, není tolik průvodců a časově by mi to úplně nevycházelo. Stejně jsem měla do další prohlídky ještě skoro hodinu čas, takže doplňkový program nabyl jasnějších obrysů. Káva a zákusek. A lahodně strávená třičtvrtě hodina.
Velkým rozčarováním ale pro mne bylo zjištění, že se zde NESMÍ fotit. Což mi přišlo docela pikantní vzhledem k tomu, že poslední majitelka hraběnka Kastová byla focením přímo posedlá. Její vášeň tak velmi pomohla při znovuobnovení interiérů když se zámek po dlouhé době otvíral opět veřejnosti. Ovšem jak mne asi znáte, jsou zákazy které já prostě nedovedu dodržet. A tak pár fotek jsem přece jen ulovila. Nakonec to dopadlo tak, že díky mé jiné posedlosti, a to historii, kdy jsme si s paní průvodkyní v určitých věcech notovaly, se ona omlouvala mě, že nemůžu fotit, místo abych se omlouvala já, že zákaz porušuji ....

15 října 2021

Na poslední chvíli ....

 


.... a díky Fukčarince jsem ještě stihla příspěvěk 
do Hudební abecedy. Zjišťuju, že poslední dobou mi nějak někam mizí dny. Co dny, celé týdny! Takže jsem vůbec nezaregistrovala ani vyhlášení výsledků písmena O, ale málem tím pádem ani uzávěrku pímena P. To by bylo rozčarování! I když dnes to nebude nikdo z naší scény, a vlastně nevím jestli by měli interpreti být správně pod písmenem F nebo jestli mi projde to P. Jak už vám asi došlo, mým favoritem jsou PINK FLOYD. Já se nikdy netajila, že oni jsou jedněmi z mých TOP interpretů, a když jsem propásla písmeno F, tak teď se tedy pokusím to napravit při P. Ostatně tahle skupina mi dovolila účastnit se i písmena G, neb David Gilmour má i svoje sólové projekty. Takže na poslední chvíli moji milovaní Pink Floyd a skladba snad z nejhezčím kytarovým sólem.... no, popravdě, není písnička kde by se prostě DG neblýsknul svým úžasným uměním....



Výzva č.3 .....

 


.... u JaryD nese název Barvy podzimu. Tak na ty jsem se těšila
moc. Jenže užívám jsem si jich jen málo. Co bylo barevné, to zlikvidovaly poslední mrazivé dny, a zbytek je, alespoň u nás, stále víc zelený než barevný. A je otázkou jestli se zbarví, nebo po mrazech opadá listí  dolů zhnědlé. Většinou jsem si tyhle dny užívala o některém z víkendů nebo dokonce prodloužených víkendů svátkem na chatě, ve zlatých bukových lesích Brd, jenže zatím to vypadá, že se tam v nejbližší době nedostanu. Nejen že mi ještě není úplně do zpěvu, tudíž na to, abych v pondělí už šla do práce v lepším stavu mám jen dva dny, ale ani počasí není zrovna takové, aby to člověka k nějaké cestě vůbec vylákalo. Něco málo se mi ale nafotit podařilo a to málo vám tu teď, monotematicky zaměřené na listy přísavníku jen s maličkou odbočkou ke chmelu, předkládám ....

14 října 2021

Máky po druhé ....

 


.... v mých letních hrátkách. Aneb když je miluješ, není co řešit.
A  to já zas jo, já je miluju a propadám jejich kouzlu rok co rok, a pokaždé jsem jako malé dítě, když se mi podaří najít místo kde je jich hodně a hodně ....

13 října 2021

Cestou nahoru a zas dolů ....

 


.... tak by se daly nazvat naše toulky s Padesátkou.
Čili z Nového města na Hrad a zas dolů. Ostatně trasu jsem vám popsala v předminulém článku, a dneska se podíváme na naše různá zastavení v obrázcích. Je to takový průlet časem a místem ....

12 října 2021

Mezi jednotlivými pražskými ....

 

.... zastávkami si vždycky trochu připomeneme
moje milované vlčí máky. Vloni jsem jich, za mě s naprosto neznámých důvodů, měla po zahradě plno. Letos, když jsem si nasela semínka z loňské úrody jen dva. A to ještě na takovém místě kde se daly dost špatně fotit. Rostly totiž těsně u stěny bazénu. Takže najít takový úhel pohledu aby na něm nebyl bazén vždycky bylo dost obtížný úkol. Ale nakonec mi vydržely být inspirací celou sezónu co kvetly a tak jsem zas měla s čím si hrát ....

10 října 2021

Pražské intermezzo ....

 

.... mého svátečního pobytu na chatě, plánované 
 s Padesátkou, se tentokrát konalo za krásného
slunečného počasí. Sraz jako vždy na Jungmannově náměstí a po Příkopech k Obecnímu domu. Tam jak už od Padesátky víte dělá její Prvorozený, ten ale byl momentálně na svatební cestě. Takže plánované kafe jsme si nakonec daly venku na předzahrádce a kochaly se a pozorovaly jak správné kavárenské povalečky cvrkot kolem. A ten byl nad očekávání velký. Po výtečném kafi a la Marie Terezie (já) a Alžírské kávě (Padesátka) jsme si obešly Prašnou bránu, a Celetnou se daly ke klenotu pražské kubistické architektury Domu u Černé matky Boží. Já totiž chtěla vidět ono ikonické schodiště, tisíckrát focené, ale stejně prostě úžasné. Dál pak přes Staromák na Mariánské náměstí, lehce jsme okolo Pinkasovy synagogy štrejchly Židovské město, přes Mánesův most na Malostranskou, odtud nahoru na Klárov s tím, že se opět na jídlo zastavíme v té skvělé italské restauraci. Nestavily. Restaurace nět. Restaurace zavřená. 
Tak jsme to vzaly přes lávku do Chotkových sadů, k Belvederu, kde jsem se těšila na Zpívající fontánu. Ta ovšem nezpívala páč byla vypnutá. Zahradou Belvederu jsme to vzaly bočním vchodem na Hrad, odsud Nerudovkou dolů a přes Karlův most na Národní na méně labužnický oběd do KFC. V metru jsme se každá upíchla na své straně nástupiště a vrátila se domů. Našlapaly jsme lehce přes deset kilometrů, já zas dobila baterky a pokecem si vyčistila hlavu plnou prapodivných myšlenek které musely ven, vyzkoušela naostro foťák i na normální focení, a ne jen s mezikroužky nebo na pár metříků. A doma si dala výtečný dortík který jsem měla v lednici jako sladkou tečku za krásně prožitým dnem ....

07 října 2021

Za okny čím dál ....

 

.... tím rychleji přebírá vládu podzim, a tak
se hodí začít si připomínat uplynulé léto. A jak jinak než v květech. Letních. A co je letnější než modré chrpy a bílý heřmánek? Nafotila jsem je jeden podvečer na chatě ....

06 října 2021

Rafani ....

 


.... ne, nejde o recenzi na stejnojmenný film,
ale opravdu o rafany, psiska naše i cizí, která jsem si zkoušela fotit. Je pravdou, že těm našim se moc nevěnuji, s Myšpulínem zatím na výstavy nechodíme a asi ani nebudeme, Bobí má své zdravotní problémy a tak už z něj není ten akční pes kvůli kterému vznikl tento blog, a tak je nechávám na pokoji ať si užívají podle svého. Což znamená i pěkně se válet v čemkoli, prospat většinu dne u pánečka v křesle nebo posteli a vypadat jak z útulku. I když se opět blíží doba, kdy budu muset Myšpulína otrimovat. Bobeše už beru mašinkou, tam na kvalitě srsti nezáleží, ale mladej holt se trimovat musí. 
S druhým foťákem a možností ostření na nekonečno starosklíčky jsem si zkoušela i nafotit psí portréty, ovšem klobouk dolů před všemi kdo to dělají a umí. Já bych na to trpělivost neměla, byť Myšpulín, narozdíl od Bobeše, okamžitě 
před foťákem neprchá ....

05 října 2021

Dneska to bude ....

 


.... jak exotika, tak i zvířátka vcelku domácí.
Protože třeba sice původem exotické kozy kamerunské u nás už zdomácněly, a najdete je na mnoha kozích farmách. Oproti tomu zebru na zahradě asi moc často nevidíte. A watusi by se vám nevešli ani do dveří ....

04 října 2021

ZOO koutek Karlštejn ....

 


.... objevila dcera na na netu. Je na druhém
břehu Berounky, zhruba deset minut chůze od nádraží. My se do něj vypravily po dobytí hradu, protože jak Bobule z vlaku viděla skákací hrady nebylo s ní k vydržení. Areál je dost velký, počítám že postupně budou přibývat další výběhy, plný různých laviček, pohovek, židliček a křesílek rozestavených před klecemi a výběhy, takže si můžete pohodlně sednout a pozorovat zvířata. U vstupu si můžete zakoupit kbelíček s různými dobrotami pro zdejší obyvatele. Tedy jen pro ty u kterých nehrozí že vám ukousnou ruku i s kusem flákoty. Můžete tu najít ozdobné slípky a kachny, kozy ale i černé levharty a bílého tygra. Velblouda a oslíky, lvy i pár opiček.
Že byla Bobule nadšená je jasné, méně už peněženka dcery, i když jsou hrady v areálu, platí se na ně vstupné zvlášť. Asi možná i proto, že pokud děti nezajímají zvířata, mohou si jít skákat jen na ty hrady.
Najdete tu i bistro a velké parkoviště, kde můžete nechat auto celý den. Výhodné to je když chcete jít na hrad a neplatit nehorázné parkovné na ofiko hradním parkovišti. Tedy pokud vám ovšem nevadí, že v tom případě musíte použít pěškobus na delší vzdálenost.
I když se malá bavila hodně, ukázalo se, že na její alergii a podrážděné průdušky prach s pilin není to pravé ořechové, opět začala mít záchvaty kašle, a to dost ošklivé, takže jsme zavelely do auta a zpátky. Domnívaly jsme se, že jak se dostane z vlivu alergenů, bude to zas OK, leč nebylo. Kašel se stupňoval, léky které sebou dcera měla nijak nezabíraly a tak jsme usoudily, že dál trápit malou prokašlanými nocemi nebudeme a že se holky vrátí domů, kde pro případ, je v dosahu nemocnice a já pojedu domů v pondělí vlakem. Jenže když jsem viděla jak je malá nešťastná, že musí odjet z perníkového domečku, nechtěla jsem jí ještě víc rozesmutnit tím, že já tam zůstanu a tak jsem se sbalila taky. Když jsem se o půl osmé objevila doma, polovice byla dost překvapená ....

03 října 2021

Dobýváme hrad podruhé ...

 


.... a rovnou ten nejikoničtější. Ale pěkně postupně.
Když mi nevyšla druhá dovolená, o víkendu než jsem zas šla do práce jsme dobývali zdejší Litice. O víkend později jsme s dcerou a Bobulí hrdě v pátek vyrazily na chatu s tím, že máme k dobru půl pátečního dne a vracet se budeme v pondělí. Plán OK, jen tedy já po obstřiku ruky neměla tři dny nic dělat. Ovšem to nebylo nic proti ničemu, neboť jsme stejně měly v plánu výletit a ne se válet na chatě či něco těžšího dělat.
Plán na sobotu bylo dobýt zas nějaký z hradů v okolí. Los tentokrát padl na ikonu hradů, na Karlštejn. Raději jsem ještě zkontrolovala jestli se náhodou zas nekoná nějaká akce, jak se mi stalo předloni (i když ono vinobraní není vůbec špatný doprovodný program) abychom se zas nedostaly do nějakých přelidněních míst. A jet jsme měly autem do Dobřichovic a odtud vlakem na Karlštejn. Malá ještě vlakem nejela takže jsem si říkala že těch deset minut přečká bez toho že by se stále ozývalo Už tam budem? Ovšem trochu nám ten plán nakopla hned první noc kterou malá prokašlala. A ne jen nějak obyčejně, ale dost ošklivým dusivým kašlem a to i přes to, že dcera sebou vezla čističku vzduchu kterou jim doporučil alergolog bo se ukázalo, že malá má alergii na prach, roztoče a co hůř, i na kočky. Po výměně pokojů a díky únavě nakonec usnula, ale moc jsme se nevyspal nikdo. Ráno jsem dceři navrhla, že by asi bylo nejlepší vrátit se domů, než malou trápit dalšími probdělými a prokašlanými nocemi. Dohodly jsme se na tom, že splníme první část plánu, a podle situace se uvidí.
Kdo kdy cestoval na Karlštejn, ví, že tenhle hrad s námi hraje pěkně lišáckou hru. Víme že tam je, ale nevidíme ho. Ukáže se jen na malou chvíli, aby zas v zápětí zmizel. Takže malá byla trochu z toho špatná, že tedy hrad sice viděla, ale kde nic tu nic. On si tu svou chvíli kdy se uráčí zjevit ve své plné kráse náramně užívá, protože nenápadně zpoza zatáčky pozoruje kyselé obličeje návštěvníků aby se následně pobavil jejich padlými bradami když se jim ukáže milostivě v celé své kráse. A malá tak ani nekňourala že je to, uf... kopec, a nadšeně šlapala. Aby jsme měly dost sil na další dobývání daly jsme si ale nejdřív pod hradem v restauraci Pod hradem vynikající oběd. Já kančí na česneku, dcera restovaná játra a malá kuřecí řízek. Když nám přinesli talíře, padla brada zase pro změnu nám. Ohromné porce, krásně upravené, a hlavně! mňamka největší. Když se k tomu přidá velmi příjemná a rychlá obsluha a cena která nám v dnešní době předražených jídel svou nízkostí vyrazila dech, vyhodnotily jsme oběd jako velmi velmi uspokojivý. Od jiných návštěvníků jsme se dozvěděly, že tam jezdí na ta játra a kančí už několik let a že se ani kvalita ani cena za tu dobu nezměnila. Takže pokud půjdete někdy navštívit hrad Karlštejn a budete se chtít opravdu dobře najíst v příjemném prostředí, doporučuji vám s čistým svědomím restauraci Pod hradem.
Po obědě jsme nastoupily cestu k dobytí vrcholu a kochaly se krásou téhle perly naší historie ....

02 října 2021

Po trochu delší ....

 


.... přestávce způsobené pobytem na chatě
a následné deratizaci baráku, kterou musím vždy po hospodaření mé polovičky za mé nepřítomnosti provádět a po stahování fotek se opět hlásím v plné polní. Tentokrát vše klaplo na jedničku, nemusela jsem se po 24 hodinách vracet a dokonce i přes předpověď počasí, která nebyla moc příznivá na poslední tři dny mého pobytu se nakonec všechno krásně vytříbilo. I to počasí...
Sluníčko mne provázelo od začátku do konce, jen jeden den v pozdním odpoledni se zatáhlo a trochu zapršelo, ale do večera se zas vyčasilo a druhý den byl zas jak malovaný. Dokonce jsem se tentokrát i zdržela větší práce, jen jsem ožužlala a to do slova a do písmene trávu, páč už je tak děsně tupý nůž v sekačce, že neseká ale ožužlává a ostříhala odkvetlé trvalky. Jinak jsem se věnovala sladkému nicnedělání, odpoledním u krbovek s konzumací výtečných dortů z mníšecké cukrárny, ale i potěše ducha krásnem. Jak procházkou po Praze, tak i návštěvou mníšeckého zámku, kterou jsem udělala ostudně poprvé za patnáct let, co je zámek otevřený pro veřejnost. 
Bála jsem se, jestli mi vůbec vyjde i obrazová dokumentace, neb jsem konečně vyrazila na opravdu velký výlet s  bezzrcadlovkou a staroskly. Doteď jsem měla jen jednu ne úplně výkonnou baterii, takže na focení se hodila jen doma na zahradě, protože se oproti Nikoušovi dost vybíjí, a nabíječka byla tedy neustále v pohotovosti. Teď mám dvě fungl nové plus tu starší a když je vše nabité, nemusím si dělat starost. Spíš jde o to, že focení přes displej, tedy ještě spíš ostření mi dělá zatím za sluníčka opravdu velké problémy, protože to asi znáte s telefonů, sluníčko a displeje se moc rádi nemají, je na nich za slunečných dní skoro prd vidět.
Ale krom pár fotek nakonec vyšlo všechno docela dobře, něco i výtečně, i přes to, že jsem nucená u staroskel zoomovat nohama. A jsou místa, kde to jde velmi těžko. Prostě jsou to pevná skla a tak i to focení s nimi mi zatím dává co proto. Dokonce se poštěstilo, že mi dorazily před odjezdem i mezikroužky speciálně na SONY a tak jsem měla možnost vyzkoušet focení detailů i s nimi, byť ne takových které bych si přála. Mým cílem byly pavučinky, pavučiny a chmejříčka za vlhka. To sice bylo, ale nebyly pavučiny a když byla krásná mlha, na kterou jsem čekala celých pět dní, vyšla zrovna na den, kdy jsem se vracela domů a nemohla jsem tak jít courat do lesa a hledat příhodné modely, protože jsem byla limitovaná odjezdem vlaku. Tak snad něco najdu tady. Ovšem co jsem celou dobu kvitovala s nadšením je velikost a lehkost foťáčku. A naprosto jsem pochopila co mi fotograf, od kterého jsem ho kupovala naznačil tím, že si mám dát bacha, protože se může že vyzkouším a nebudu už chtít jinak a můžu se stát závislákem 😊 
Na pár článků jsem si tak doplnila archív i něčím jiným než jen kytkami, i když ty samozřejmě také nesmí chybět ....




24 září 2021

Hrátky v oranžové ...

 


.... aneb když jen přeafrikánováno. Letos jsem
si vysela spoustu semínek afrikánů, hodně vysoké, normální, s velkými kulatými květy ... něco nevylezlo, něco poskrovnu a něco hlavně dost pozdě. A když už vylezlo, tak mi to stihli spást hnusáci plzáci. Nakonec jsem byla ráda, že mi zbylo aspoň pár sazenic do mis a stejně jsem musela do jedné volit náhradní výsadbu bidensem a batátem. Na lem záhonu okolo jezírka jako každý rok, jsem už neměla ani lupínek.
Za to na chatě tam se mi vysemenily z loňska takže jsem se nemusela o nic starat. Je zajímavé že tam jsem na slizáky vůbec nenarazila ...
Tak snad příští rok se zadaří líp. Mám dovolené si nasbírat semínka na jedné předzahrádce a celý pytlík jsem dostala od kuchaře v práci, počítám že ještě někde něco určo nasbírám i jinde ....