Dobýváme hrad podruhé ...

 

.... a rovnou ten nejikoničtější. Ale pěkně postupně.

Když mi nevyšla druhá dovolená, o víkendu než jsem zas šla do práce jsme dobývali zdejší Litice. O víkend později jsme s dcerou a Bobulí hrdě v pátek vyrazily na chatu s tím, že máme k dobru půl pátečního dne a vracet se budeme v pondělí. Plán OK, jen tedy já po obstřiku ruky neměla tři dny nic dělat. Ovšem to nebylo nic proti ničemu, neboť jsme stejně měly v plánu výletit a ne se válet na chatě či něco těžšího dělat.

Plán na sobotu bylo dobýt zas nějaký z hradů v okolí. Los tentokrát padl na ikonu hradů, na Karlštejn. Raději jsem ještě zkontrolovala jestli se náhodou zas nekoná nějaká akce, jak se mi stalo předloni (i když ono vinobraní není vůbec špatný doprovodný program) abychom se zas nedostaly do nějakých přelidněních míst. A jet jsme měly autem do Dobřichovic a odtud vlakem na Karlštejn. Malá ještě vlakem nejela takže jsem si říkala že těch deset minut přečká bez toho že by se stále ozývalo Už tam budem? Ovšem trochu nám ten plán nakopla hned první noc kterou malá prokašlala. A ne jen nějak obyčejně, ale dost ošklivým dusivým kašlem a to i přes to, že dcera sebou vezla čističku vzduchu kterou jim doporučil alergolog bo se ukázalo, že malá má alergii na prach, roztoče a co hůř, i na kočky. Po výměně pokojů a díky únavě nakonec usnula, ale moc jsme se nevyspal nikdo. Ráno jsem dceři navrhla, že by asi bylo nejlepší vrátit se domů, než malou trápit dalšími probdělými a prokašlanými nocemi. Dohodly jsme se na tom, že splníme první část plánu, a podle situace se uvidí.

Kdo kdy cestoval na Karlštejn, ví, že tenhle hrad s námi hraje pěkně lišáckou hru. Víme že tam je, ale nevidíme ho. Ukáže se jen na malou chvíli, aby zas v zápětí zmizel. Takže malá byla trochu z toho špatná, že tedy hrad sice viděla, ale kde nic tu nic. On si tu svou chvíli kdy se uráčí zjevit ve své plné kráse náramně užívá, protože nenápadně zpoza zatáčky pozoruje kyselé obličeje návštěvníků aby se následně pobavil jejich padlými bradami když se jim ukáže milostivě v celé své kráse. A malá tak ani nekňourala že je to, uf... kopec, a nadšeně šlapala. Aby jsme měly dost sil na další dobývání daly jsme si ale nejdřív pod hradem v restauraci Pod hradem vynikající oběd. Já kančí na česneku, dcera restovaná játra a malá kuřecí řízek. Když nám přinesli talíře, padla brada zase pro změnu nám. Ohromné porce, krásně upravené, a hlavně! mňamka největší. Když se k tomu přidá velmi příjemná a rychlá obsluha a cena která nám v dnešní době předražených jídel svou nízkostí vyrazila dech, vyhodnotily jsme oběd jako velmi velmi uspokojivý. Od jiných návštěvníků jsme se dozvěděly, že tam jezdí na ta játra a kančí už několik let a že se ani kvalita ani cena za tu dobu nezměnila. Takže pokud půjdete někdy navštívit hrad Karlštejn a budete se chtít opravdu dobře najíst v příjemném prostředí, doporučuji vám s čistým svědomím restauraci Pod hradem.

Po obědě jsme nastoupily cestu k dobytí vrcholu a kochaly se krásou téhle perly naší historie ....

Že měla malá z cesty vlakem náramnou radost je jasné ...

... a měla jí i pod hradem

Jdeme dobývat hrad!

Ovšem nejdřív je nutné nabrat síly ....

Sliby se mají plnit nejen o vánocích, takže slíbená zmrzka při sestupu

Trochu jiný úhel pohledu na hrad, to když přejdete Berounku zpět na levý břeh. Šly jsme navštívit zdejší malý zoopark, což se později ukázalo jako dost velká chyba ....