Tak se mi zdá, že se nám nějak obracejí životní hodnoty. A to velmi zvláštně.
Místo slušnosti, která se pomalu stává neslušným a urážlivým slovem se rochníme
v urážkách, podrazech a podvodech a dokonce si do nejvyšších funkcí volíme
lidi, kteří jsou v tomhle přímo mistry.
Oslavujeme vraha a zloděje a vítáme jeho propuštění jako něco chvályhodného, klepeme
mu na ramena, a fascinovaně sledujeme v televizi jeho vyprávěnky o tom, jaký je vlastně
naprosto křišťálově čistý a že to všechno byl jeden velký omyl.
Je pro nás naprosto normální že týráme zvířata, vybíjíme si na nich svou frustraci, nebo
je prostě , když nás přestanou bavit, přestaneme krmit a necháme je pomalu umírat hladem
a žízní. Nebo je někde přivážeme drátem ke stromu.
Nejnovější ukázkou našeho " cítění " je petice za propuštění a osvobození drogové dealerky.
Tupé? nebo naivní ? blondýny pašující devět kilo drogy. Je to přece chudinka,která nalítla
těm hnusným drogovým mafiánům a nezaslouží si takový osud. A zaslouží si ty miliony matek
po celém světě když se musí dívat na to jak jejich milované dítě propadlé drogám krade
aby mělo na další dávku, jak se jim před očima mění v trosku, nebo je rovnou připraví o
střechu nad hlavou, protože se kvůli droze zadluží? Zaslouží si takový člověk náš soucit?
Vždyť mu jde o peníze, které za to dostane a dělá to už s vědomím možného rizika, že bude
chycen. Má možnost to odmítnout, ale pokud přijme, není hoden žádného soucitu.
Já nevím jak vy, ale já jdu blejt, velebnosti ....
