22 června 2011

Trocha umění.....

Jak jsem již říkala, na Chvalském zámečku byla výstava zajímavých obrazů, které by ocenili zajisté ti, koho zajímá ezoterika. Maloval je malíř Zdeněk Hajný a výstava se jmenuje "Krajiny jenom tušené". A název je to příhodný, protože mnohé se z těch obrazů dá spíše tušit než vidět. Na ochutnávku tu jsou dva z nich.....


obrazy

obrazy
Dalším výtvarníkem, tedy spíše výtvarnicí jejíž výstava také je na Chvalském zámku, je Miluše Chovancová. Je to akademická malířka a zároveň i textilní výtvarnice. Její "obrazy" jsou z různých druhů textílii, a vytvářeny jsou i různými technikami. K "malbě" jí slouží třeba různé stužky, zbytky látek upravené vrapováním, vlněné příze a barevné korálky. A tak jsou její díla plná barev.... Jejich veselost a měkkost velice vhodně doplňuje chladná a tvrdá krása achátů z Indie, Bolívie, Mexika, Brazilie a Maroka.
acháty
acháty

Takže kdo by se chtěl podívat osobně, tak výstava trvá do 1.června do 28.srpna a je na Chvalském zámku. Dostanete
se tam metrem na Černý Most a pak jednu stanici autobusem č.221, 223, 273. Vystoupíte přímo proti komplexu Chvalské tvrze k níž Chvalský zámek přiléhá.
tvrz


tvrz
Tot je Chvalská tvrz a věž kostela patří již ke zmíněnému zámečku....
tvrz

Pršelo, jen se lilo....a pak zas přestalo

V jedné semaforské písni je verš " A pršelo, jen se lilo..." a přesně takový pohled se mi naskytl když jsem včera dopoledne vystoupila z mtra u Zlatého Anděla....Zmoklé byly stromy, chodníky a i ti strážci zákona....
Lidé pospíchali sem a tam a já tam stála a pozorovala a vychutnávala si to že vlastně nikam nemusím spěchat....

I po letech jí stejně neznám....

Musím i jako rodilý Pražák zkonstatovat, že Prahu vlastně ani pořádně neznám. Tedy, neznám ostatní čtvrti Prahy, kromě té mojí Prahy 5 a ještě Prahy 1, kde jsem většinu času prodávala v různých obchodech a Prahy 10, kde jsem také chvíli bydlela. Ty ostatní jsem vlastně ani nepotřebovala znát, protože jsem do nich ani nepotřebovala zajíždět. To je věc, kterou třeba vůbec nechápou lidé z vesnice. Když jsme se tam přestěhovali pršely na nás dotazy tipu "hele a tohle znáš, támhle to znáš, tam mám kamaráda, to bys ho mohl znát také, apod." A strašně se divili, že za a) tam to neznáme, i když jsme přece Pražáci a za b) že Praha má přes milion obyvatel a tudíž na jejich kamarádu Pepu nemáme šanci narazit natož ho znát. Byly ovšem i situace kdy se ukázalo, že jsme s někým z té vsi bydleli v jedné ulici na jednom sídlišti, jenže kdo zná bydlení na sídlišti ví o čem mluvím. Řady paneláků, stovky oken , desítky chodových dveří. Lide se tak sotva znají v tom svém vchodu, natož na konci ulice. Ale Praha to nejsou jen sídliště, Staré a Nové Město, Václavák, Hradčany a jiné turistické destinace, ale i čtvrti a městské části kde si myslíte, že jste na poklidné vsi a ne v rušné metropoli. Jednou z nich jsou i Horní Počernice a ještě přesněji Chvaly, kde právě v takovém poklidu bydlí a žije dnes již můžu říct i kamarádka Lýdie. Jelikož je také dandíkářka, několikrát jsme se setkaly na výstavě, jenže to bylo setkání ve výstavním shonu které se omezilo tak na gratulaci k dobrému výsledku našich pejsků. Až jsme na sebe narazily na Siti sítí, a zjistily, že máme hodně společných věcí. Lásku ke svým psům, k fotografování, k psaní blogu, že jsme stejná věková skupina( u mužů se tomu vzletně říká "abrahámoviny" u žen méně vzletně "padina". Že jsme měly skoro stejné životní osudy a trápení s dětmi. A tak pozvání na kávu mne velice potěšilo, jen v tom byl malý háček, 200 km mezi námi.
Jenže se mi poštěstilo teď na týden zůstat na chatě a tak jsme se na Síti domluvily na osobním setkání. A navíc jsem z radostí zjistila, že ač je to cesta z Mníšku až na úplně opačný konec Prahy, trvala něco málo přes půl hodiny. Takže metro budiž pochváleno!!!!! Den sice nezačal zrovna příjemně, protože od rána lilo natolik, ža to nevydržely ani moje boty a rozpadly se ale nicméně pak již neměl chybičky. Daly jsme si výborné latté, ještě lepší jahodové mojito, babsky pokafraly a zašly do Chvalského zámečku na zajímavou výstavu obrazů malíře Hejného, textilní výtvarnice Chvojné a navíc i pár krásných achátů. Já načerpala paradoxně energii s toho ruchu a shonu, který samozřejmě Pražáci už proklínají a strávila krásný a zajímavý den. A už teď se těším na další setkání, a to i s psíky, anebo po dalších částech neznámé Prahy. Díky moc Lýdie za krásný den.....

Kytičky jen tak.....

Vždy se mi líbí jak mají někde pěkné předzahrádky, jinde jen upravený kousek pozemku podel chodníku či cesty. A většinou se tam vždycky najde nějaká specialitka. Třeba strom pomlázkovník nebo dvě odrůdy růže v jednom keři....

Barvy naší vlajky....

Kdo navrhoval naší státní vlajku, musel mít rád letní přírodu, protože jinak by nezvolil červenou, modrou a bílou.
V této době jsou totiž kraje polí a luk obsypány (bohudíky již zase) vlčími máky, chrpami a heřmánkem. Tedy červenou, modrou a bílou. A pokud by bylo modré málo, ještě tu jsou zvonky, nebo pilát........
A že k sobě ty barvy pasují nejen na vlajce, ale i v přírodě je víc než evidentní....

Než mi odjede můj psí přítel....

Tento týden je po třech letech co mám Bobeše první, kdy jsem na chatě úplně sama, bez psa či psů. O manželovi nemluvě. Ale aby ten můj absťák, který se pravidelně dostavuje už po pár kilometrech odjetých z domova, nenastal tak záhy měla jsem tu na dva a půl dne půjčeného Velkého Bobeše. A že dandíci jsou psi, kteří zapadnou okamžitě do jakékoli rodiny a beze smutku po svém právoplatném pánečkovi se s ní zžijí svědčí i tento obrázek......
Celou dobu co tady Bobeš byl, mne sledoval jak stín a ze zbožňujícím pohledem si střídavě sedal nebo lehal ke mně či k manželovi.....
Před tím, než si pro něj kamarád měl přijet, jsme se šli ještě spolu projít. Pro jistotu na opačnou stranu než kde jsme potkali minule ta prasátka. To že na Mníšku a okolí probíhala dlouhá léta těžba železné rudy, nebo se prováděli průzkumné vrty je ve zdejších lesích ještě hodně znát. Hromady hlušiny sice již pohltil les a znova na nich rostou stromy, ale zasypané vchody do štol jsou ještě stále patrné a na zemi lze ještě najít zbytky různých potrubí, cedulky upozorňují na poddolovaný terén a zbytky kamených válců z průzkumu se rozbité válí po zemi.