Dneska jsme si s dcerou a Matýskem udělali výlet za krásou. Pro všechny tři to byla premiéra. Pro nás s dcerou proto, že ač zde bydlíme již dvacet let, teprve teď jsme se dozvěděly, že zde vlastně za humny je úžasné místo, kde rostou bledulky v tak ohromujícím množství, že se sem každé jaro sjíždějí lidé z blízkého i vzdálenějšího okolí, a pro Matýska to byla jeho první procházka do lesa co je u nás a navíc na vodítku. Chvíli jsme sice nevěděly kam se vydat, protože cest do lesa před námi bylo víc, ale pak jsme se zeptaly také se venčícího pána se psy a ten nás nasměroval kam jít. Nejdřív jsme míjely místo, kde sice pro člověka neznalého by už to množství bledulek mezi stromy vyvolalo úžas ale to správné překvapení nás čekalo až o něco dál.......
Po cestě mezi lesem jsme dorazily do přírodní rezervace, kde teprve na nás čekalo to pravé překvapení. Mezi dvěma pruhy lesa se táhl pruh listnatých stromů a v tomto pruhu dlouhém zhruba kilometr a širokém cca 5o metrů se před našima očima rozlévala bílá řeka milionů květů bledulí kam až oko dohlédlo. A krása toho pohledu byla ještě umocněna jemnou vůni.
Navíc se mezi bledulemi ukazovaly i modré květy jaterníků podléšek a tu a tam i keřík vonného lýkovce. Šly jsme s dcerou tímto bledulkovým rájem a okouzleně tu krásu pozorovaly a fotily o stošest. I Matýsek poslušně chodil za námi a ty zvláštní věci na zemi očuchával a snažil se i ochutnávat, ale to měl přísně zakázáno. Co chvíli se objevili i další okouzlení pozorovatelé kteří procházeli tímto květinovým rájem stejně nadšeni jako my dvě. Ale i přes to že jsme byly v přírodní rezervaci, neodpustil si někdo aby sem, mezi ty tisíce a tisíce květů nevyhodil starý volant z auta.
Nechtělo se nám z té krásy ani domů, ale klopýtající Matýsek nám připoměl, že to je pro něj přeci jen první vycházka a tak jsme se i když nerady obrátily té krásy zády a vyrazily domů. Podél cesty kvetly nejen bledulky, ale i podběly, jarní prvosenky, devětsily a pryšce. A ze strouhy u cesty, kde jsme měly stát auto na nás vyskočila ropucha, která se na sluníčkem vyhřáté loňské trávě ohřívala po zimě. Byl to krásný výlet a při tom jen pár kilometrů od domu, ale stál za to, a vím, že se příští jaro zase na tu bílou a voňavou krásu zase přijdem podívat.
