Procházka z úterý, pátého zářijového dne skončila u praskajících
a hřejících krbovek a skleničky vína a přemýšlela jsem kam se vydat.
Moc volného času jsem vlastně neměla. Sobotu, neděli a pondělí jsem věnovala
práci na zahradě, to jsest sekání, sekání, sekání a pletí, pletí, pletí. Bylo už také potřeba
začít něco dělat s komposty. Jak bylo napršeno, velmi dobře se začalo pracovat
s kopřivami, které mi zarostly jeden každý kompost a abych se vůbec k němu dostala
musela jsem je všechny začít vytrhávat. Nevýhodou ale i výhodou jejich kořenového
systému je, že je velmi rozsáhlý, ale! je také pevný a když je vytahujete
"rozorají" vám krásně půdu. A díky tomu se pěkně načechrá a dobře se pak jak uhrabuje,
tak používá na zasypání stávajícího komostu aby se uzavřel a nechal se rozkládat.
A přesně tohle jsem také udělala. Vybrala půlku jednoho, zaházela jsem s ním
to co jsem potřebovala aby začalo zrát a tím pádem jsem získala místo na další
zbytky a posekanou trávu nebo listy. To že jsem se s tím taky pěkně zrasovala
je asi jasné jak facka.
A tak jsem středu a čtvrtek věnovala návštěvě u maminky, která mne ale dost
nepříjemně rozhodila. Zjistila jsem, že se maminka od mé poslední červencové
návštěvy strašně zhoršila co se týče mentální stránky. Kvůli tomu jsem vlastně také
do Prahy jela, protože mi volala sousedka, která se o ní stará a říkala mi to.
Nic si pomalu nepamatuje, její nejklasičtější odpověď na skoro vše je Já nevím,
sotva skládá a pracně hledá slova, je občas dezorientovaná. Jestli prodělala slabou mrtvičku
(dvakrát upadla a neví proč) nebo jestli je to počínající demence, čert ví, ale rozhodně
to nebude nic dobrého. Do žádného zařízení jako pečovatelský dům nebo dům důchodců už
nemám šanci jí dostat, k nám nechce, sousedky jí sice hlídají, ale jestli to takhle
půjde dál, bude potřebovat dozor celých 24 hodin. Poprosila jsem její obvoďačku
jestli by za ní nemohla zajít na návštěvu a podívala se na ní. Velmi ochotně
tam zašla ale ona na ní nic nepozorovala. Tak je pravdou, že před doktorem si
každý z nějakého důvodu dává víc pozor, ale je také možné že zrovna měla
mamina nějakou lepší chvíli. Těch sice moc nebylo když jsem tam byla, ale našly se.
Dvě třetiny z doby co jsem s ní byla stále něco hledala a nebyla schopná mi říct co,
protože to pořádně neuměla pojmenovat, zbylou třetinu byla tak vystresovaná tak, že jí bylo špatně.
Nakonec jsem se se sousedkou dohodla na tom, že jí objednala třikrát do
týdne obědy s tím, že jí porce v pohodě pokryjí dva dny, tím pádem také za ní chodí
paní se sociálních služeb a také jí má na očích. Nabídla jsem jí nejjednodušší řešení a to,
že by mohla k nám, sice nejdřív říkala že by to bylo fajn, ale za chvíli už o tom
nechtěla ani slyšet. Prostě, abych neměla problémů doma dost,
ještě mi přibyly další s maminou.
Není divu, že se mi tedy ve chvílí kdy jsem se vrátila vůbec nechtělo uvažovat
o nějakém plánování výletu. A tak jsem se v pátek vydala do Dobříše zakoupit boty
do terénu a nějaké trekové kalhoty a zas jela zpátky. Ale protože jsem si potřebovala
přeci jen provětrat hlavu, vzala jsem si nakonec foťák a šla se projít. Cílem byla nedaleká
víska Chouzavá se zpáteční cestou přes krásný dubový a bukový les. Na kraji vsi jsem objevila
výběh kde se pásli dva koňští fešáci. A to je něco pro mne. Zůstala jsem u nich skoro
třičtvrtě hodiny a pozorovala je ....
A jak jsem je tak pozorovala, černý krasavec si lehnul a začal se v trávě slastně
vyvalovat a frkat radostí
I když jsem původně měla v plánu se vracet až v neděli, na základě předpovědi (samozřejmě nevyšla)
jsem se vydala domů už v sobotu. A celý týden se připravovala na sobotní výlet
slibující další krásné zážitky, ale vyžadující i dobrou fyzičku.
No a tou jsem si tedy zrovna nebyla moc jistá ...
