Zobrazují se příspěvky se štítkemMĚSTSKÁ ARCHITEKTURA. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMĚSTSKÁ ARCHITEKTURA. Zobrazit všechny příspěvky

26 srpna 2026

První větší pěší výlet .....

 


....  jsme absolvovali druhý den po
příjezdu. Grzybowo spadá úředně pod Kolobrzeg od kterého je vzdáleno cca 6 km. Po snídani jsme absolvovali válečnou poradu  jak a kam se vypravit. Zvolili jsme cestu po pláži, byť ta až do Kolobrzegu přímo nejde. Ke konci je uzavřená kvůli vojenskému prostoru, takže jsme museli zahnout na cyklostezku a po ní dojít do města. Kolobrzeg je město přístavní odkud vyplouvají rybářské i vyhlídkové lodě na širé moře. Ovšem na moři lze zahlédnout i hlídkující vojenské lodi, přeci jen není bohužel moc daleko místo válečného konfliktu. Ve městě si můžete vybrat ze dvou vyhlídek jak na přístav tak na město a pláže táhnoucí se až ke vzdálenému obzoru. Maják a 55 m vysoké ruské kolo. My absolvovali obě. Jedna byla zajímavější než druhá. Stejně jako Wroclaw má své trpaslíky, Kolobrzeg má krom živých i své bronzové racky, na jednoho jsme narazili právě u majáku. Ovšem co tedy je po celém Polsku naprosto božská mana, tak to je zdejší verze Fish and chips. Zeťák je na výběr restaurací a jídel expert a tak našel v přístavu u rybího trhu vysoce hodnocený stánek s rybími dobrotami. A že to fakt byla mňamka mňamek. Dokonce i Bobule která ryby moc nemusí zblajzla mámě půlku porce. Dlužno podotknout že ta byla opravdu velká a hlad jsme neměli ještě večer.
Po jídle jsme se setkali se synem který za námi přijel s přítelkyní autem, a společně jsme šli do centra, na maják, kolo a na promenádu vedoucí podél pláže k velkému molu, které je další atrakcí města. Trochu už mě bolely nohy takže jsem uvítala že zpět jsme se s Bobulí svezly se synem autem. Nachodili jsme krásných a zábavných 12 km a přiznávám, že jsem uvítala posezení u vínka na balkoně a vyprávění o tom, co moje děti vyváděly když byly malé. Myslím že zeťák i synova přítelkyně byli docela překvapení 😅.....

30 července 2026

Další pražské dámské blogerské ....

 


..... setkání, čili pražská Aperol tour
M+J +V se konala po druhém květnovém svátku. Tentokrát jsme protáhly Janinku po pražských zahradách. Začaly jsme jednou z nejkrásnějších barokních zahrad (alespoň dle odborné ale i laické, hlavně turistické veřejnosti) a to zahradou Vrtbovskou. Díky její skrytosti zde nenajdete průvody lidí, zato spoustu tajemných zákoutí a míst, a v neposlední řadě krásných výhledů na Prahu kterým dominují ty na sv. Mikuláše, který je ostatně co by kamenem dohodil. Navíc má i svou hlídačku, která se ale dá velmi snadno uplatit pohlazením a dovede vás až na nejvyšší terasu zahradu ....













Protože další krásná zahrada není také daleko, byla jasné kam dál. A to do zahrady Valdštejnské. Za pávy a kapry ....













Hop a skok a stojíme před vchodem do Palácových zahrad pod Pražským hradem 





Jako poslední následovala zahrada která je nově zpřístupněná a ještě tedy ne úplně v době naší návštěvy vybavená mobiliářem a dalšími artefakty. Jde o Hartigovskou zahradu patřící do areálu Jižních zahrad. Najdete jí pod Plečnikovou vyhlídkou. Do budoucnosti se prý počítá i s kavárnou v původním hudebním altánu. Následující fotka ale patří uzavřené části palácových zahrad. Bohužel, protože jinak by zahrady byly průchozí až do té Hartigovské



A nakonec ještě pár momentek z Prahy. Z náplavky, z Muzea hudby, z kostela U pražského jezulátka a Kampy. Nakonec odletíme přistaveným letadlem vstříc dalším výletům ....




Když je hlad, je potřeba se najíst, když je žízeň je potřeba se napít. Obojí opět kavárna Mlýnská na Kampě. Tentokrát tu viselo spousta zvířátkových obrazů. Mě zaujal tenhle trochu, no jak to říct, morbidní? Jmenuje se Pevné kamarádství 


Před Tyršovým domem stojí toto dílo Davida Černého k poctě Věry Čáslavské které bylo velmi dobře přijímáno v Japonsku na Expu 26



Aulu Muzea hudby jsem znala z televize z různých hudebních pořadů. A chtěla jsem se na ní někdy mrknout na vlastní oči, což se mi i vyplnilo




V kostele Panny Marie Vítězné bylo o poznání více lidí než v muzeu hudby, i když tam právě probíhala výstava o Soně Červené. Holt Jezulátko táhne víc ....



Když se změní úhel pohledu, najednou tu máme místo motýla co?


..... letadlo které se chystá vás odnést kamkoliv chcete













14 května 2026

Jak teď flákám blog ....

 


.... tak jsem úplně v pondělí zazdila, že 
si došel právě ten den pro občanku. Je z něj fakt echt patnáctiletej puboš, proto už se k němu hlásím tak trochu s odstupem, vím že pozornost rodičů v tomhle věku zrovna moc nechtějí. Takže se teprve teď dostávám k mému prvnímu letošnímu zahraničnímu výletu. Jela
jsem během velikonoc vlastně skoro za humna. Sice do Rakouska, ale jen přes most z Bratislavy. Na dohled od ní je totiž nejen ona rodinná čokoládovna v Kittsee, ale hlavně nádherný zámek Hof patřící nejprve princi Evženovi Savojskému a následně Marii Terezii. Oba se na jeho podobě podepsali a vytvořili z něj opravdu krásné místo. 
Navíc k zámku patří i nádherná zahrada, jedna ze dvou evropských raritních barokních zahrad které jsou zachovány či renovované v původní podobě v jaké byly vyprojektovány.
Je velmi rozlehlá a najdete zde nejen nádherné terasové uspořádání, ale i krásné vodní prvky, malou zoo, rozlehlý labyrint a klasickou klášterní bylinkovou zahradu. Jak správně tušíte, užijete si teď pěkných pár vyhlídek a prohlídek 😉 ....

04 března 2026

Poslední část pražského .....


 


 .... adventního příběhu patří pohledům
na Staroměstské náměstí. Jak jsem již zmínila, dorazily jsme akorát v době kdy davy návštěvníků zamrzly před orlojem a tak jsme chtě nechtě musely na tenhle pražský spektákl počkat s nimi, protože projít se nedalo ani náhodou. Moc mě davy nevadí, ale tentokrát i na mě bylo těch lidí hodně. Tudíž jsme se snažily prosmyknout mezi stánky jak nejrychleji to šlo a dostat se do nějakých klidnějších vod. Čili kolem Týna přes Ungelt a k Prašné bráně. Od ní už to byl jen skok na náměstí Republiky na metro kde jsme se rozdělily a jely směrem ke svým domovům ....

26 února 2026

Přes Malostranské náměstí .....

 


.... a Kampu jsme dorazily k Národnímu divadlu 
kde jsme sedly na tramvaj směr náměstí Míru aby jsme se podívaly na zdejší adventní trhy. Co jsem před tím četla na jedné skupině o Praze, prý jsou tu takové domácké a příjemné. No uvidíme ....
Ale ještě před tím jsme přešly přes Tylovo náměstí, tady to bylo opravdu jen pár stánků a pak už hurá na svařák a do víru adventního ruchu ....

19 února 2026

Pomalu se blíží jaro .....

  



..... ale já se ještě plácám v adventní
době. Vloni jsem se po předloňském maratonu trochu zklidnila a dal
a jen dva adventy. Ten druhý byl navíc "jen" pražský, ale za to blogerkovský. Když jsme na jaře s Padesátkou vláčely po Praze Janinku (Moje mozkovna) která zrovna moc o taková rušná a lidí plná místa nestojí, myslely jsme, že už k nám z hor nikdy nepřijede. Ale holka jedna statečná to nejen zvládla, ale s nadšením navrhla, že by jsme se mohly zas sejít a to zrovna v období kdy Praha šílí, to jest, v adventním čase. Plácly jsme si, domluvily termín 13.12. já si v práci vzala dovolenou a vyrazila. Počasí tedy advent nepřipomínalo ani trochu, což mi zase úplně nevadilo, neb jsem jako vždy bivakovala na chatě kde být za mrazů není úplně zrovna komfortní.
Sraz nebyl tentokrát klasicky na náplavce, ale na Malostranské, protože v plánu bylo dojet na Pohořelec, projít Hradem a dolů pak už na klasickou trasu Nerudovkou a dál do města na některé z adventních trhů .
Když jsem vyjížděla z chaty, vcelku jsem se zaradovala, protože byla mlha a já v té době potřebovala dofotit ještě nějaké fotky na právě probíhající výstavu, takže taková mlhavá Praha by se mi zrovna do koncepce šikla. Jenže bohužel, ačkoli všude kolem mlha byla, v Praze ne.  Holt nemůže být všechno jak by si člověk přál ....

14 února 2026

Fotokapitola pátá a poslední ....

 


.... která se věnuje nejslavnějším
 obyvatelům Wroclavi a těmi bezesporu jsou wroclavští Krasnoludki, Ludkové, Wroclavskie krasnale nebo jednoduše trpajzlíci. Najdete je na všech možných, ale i nemožných místech a nikdy, pokud nemáte tištěného průvodce, je nenajdete za jeden jediný den všechny. Po městě jich jsou stovky odhad má hodně velký rozptyl, udává se 300 až 1000 kousků, a to proto, že někteří mizí ze scény, a jiní na ní zase vstupují. 
A jelikož jsou to trpajzlíci, jsou opravdu malí, takže je snadno i přehlédnete pokud nejdete s pohledem upřeným pouze k zemi. Měří 25 až 30 cm a jsou po celém městě, nejvíc však okolo Rynku a na Tumském ostrově. Občas se ale také vyplatí pohled od země odlepit a podívat se i nahoru, protože i tam je najdete. Lov na trpajzlíky je velmi oblíben hlavně mezi dětmi, ale i dospělí dle reakcí které jsem viděla, jsou z něj nadšení ....
A kde se vlastně vzali? Stali se symbolem protikomunistického odporu v Polsku v osmdesátých letech minulého století a na zdi je kreslili členové hnutí Oranžová alternativa jako znamení odporu a zesměšnění komunistického režimu. V roce 2001 byla odhalená první soška bronzového trpajzlíka jménem Taťka trpaslík (Papa Krasnal) jako připomínka těchto happeningů. O čtyři roky později se strhla trpajzličí lavina a ve městě jich začalo rapidně přibývat. Hlavním "otcem" je výtvarník Tomasz Mocek, ale trpajzlíky si střihli i jiní výtvarníci. Pokud by jste přece jen chtěli všechny najít, pomůže vám s tím mapa výskytu, kterou najdete v infocentrech. Ovšem můžete i nehledat a domů si nějakého pořídit v obchodě. Ale pozor! najdete tu i lepé trpajzlice či trpajzlíky handicapované, aby se dosáhlo genderové vyváženosti .....

07 února 2026

Fotokapitola čtvrtá ....


 


.... radnice a trhy. To k sobě neodmyslitelně 
patří, neb adventní trhy se odehrávají právě okolo ní na Rynku. Kdysi největším středověkém tržišti Evropy, nyní hlavní součásti pěší zóny. Radnice jsou zde de facto dvě, Stará a Nová. Ale natolik se prolínají, že se nedá na první pohled určit kde končí jedna a začíná druhá. Stavby jsou v podobě gotické, renesanční a barokní. Výstavba radnice trvala tři století, od 13.tého do 16.tého. Za války byla dost poničená, stejně jako ostatní části města, neboť Hitler vyhlásil Wroclav pevností (Festung Breslau) a jako takové mělo město povinnost se bránit do posledního muže. Zajímavé je, že skrze radniční budovy vedou tři uličky. Na gotické části se mezi ostatními erby vyjímá český lev, protože Wroclav patřila k  oblíbeným městům Přemyslovců a hned po Praze byla nejdůležitějším městem Českého, potažmo Polského (zásluhou Václava II.) království. Na Rynek je úžasný pohled z kostela sv. Alžběty, ale ten bohužel znám jen z netu, já osobně těch skoro třista schodů nevyšlapala .....

31 ledna 2026

Dnešním článkem a fotopozvánkou se ....

 


.... dostáváme poprvé do předvánoční
doby. Letos jsem po loňském adventním maratónu trochu zpomalila a jela jen na jeden zahraniční adventní výlet, a jeden tady v Čechách. Zahraniční vlastně byl taky za humna, a to do polské Wroclavi. Toto zajímavé a pohledné město jsem už jednou navštívila, a to v jeho jarní podobě, takže se nabízelo mrknout se do něj i v podobě vánoční, obzvláště když je svými vánočními trhy mezi TOP 10 evropských měst na dosti vysoké příčce. A tak jsem 6.12. o půl čtvrté ráno vyrazila na místo srazu, a tentokrát jsem si dávala sakra majzla, abych šla na to správné místo, aby to nedopadlo jak při tom posledním do Rakouska, kdy jsem jela s jinou cestovkou a na jiném nástupním místě a já šla na to moje obvyklé. Naštěstí jsem si tenkrát svůj omyl brzy uvědomila a stačila ještě včas doběhnout. Ale tentokrát jsem měla dopravu málem soukromou, po upozornění paní s cestovky že mne bude do osobního auta lákat na místě srazu jistý pán, a že si můžu klidně k němu sednout neb je to řidič autobusu který nás poveze a jede z domova, o pár vesnic dál za Třebovou. Tím jsem se vyhnula nabírání cestujících na několika destinacích a do Rychnova si dojela pěkně bez zastávek. Tam už na nás čekal autobus kterým jsme pokračovali dál. Wroclav je opravdu zajímavé město, kde se dokonale snoubí staré s novým, a hlavně je proslulé svými trpajzlíky. O těch samozřejmě bude samotný článek s ukázkou těch kterých jsem z celkově asi dvou stovek (ani sami obyvatelé neznají přesné číslo, protože neustále přibývají noví) našla a vyfotila. A jak jsem se od průvodce dozvěděla, mají kouzelné jméno, říká se jim po polski Krasnoludki ....

15 ledna 2026

Z podzemního pekla ....

 


.... rovnou do pohádky. Tak by se dalo nazvat
poslední zastavení rakouského výletu. Tou pohádkou je komplex zámků v městysi Laxenburg. Jedná se o tři zámky které vlastnili Habsburkové. Jsou to zámky Altes Schloss (Starý zámek) Blauer Hof (Modrý dvůr) nebo také Neue Schloss (Nový zámek) a Franzesburg (vodní zámek). Starý zámek sloužil jako lovecký zámek uprostřed velké honitby. Až do I. světové války sloužil jako jarní rezidence Habsburků. Dnes slouží jako místo pro svatby, koncerty a jiné slavnosti.
Blauer Hof byl původně zmiňován jak svobodný statek. Během doby prošel mnoha přestavbami i změnami majitelů až nakonec v roce 1762 zůstal v majetku Marie Terezie. Ta nechala přistavět další křídlo pro jídelnu a zámecké divadlo. Nyní  je toto křídlo přístupné veřejnosti a slouží jako konferenční centrum.
Třetí a největší je zámek Franzesburg ležící na umělém ostrově zámeckého rybníka. Byl postaven v historizujícím slohu, v letech 1801 - 1816 a pojmenován je po císaři Františku I. Rakouském.
Zámek je rozdělen na dvě části, rytířskou a panošskou. Kolem zámků se rozkládá velký zámecký park jehož součástí je i několik menších a různorodých staveb. Zámek je přístupný buď přívozem nebo po obejití části rybníka po kamenném mostě. 
Jelikož v zámku se nesmí fotit (na tajňačku jsem sice pár fotek cvakla) víc toho uvidíte zvenku ....

26 prosince 2025

Od Hradu do podhradí ....

 

.... čili od Strahovského kláštera dolů centra
nás vedla cesta kolem místa, odkud jsou na Prahu moc krásné pohledy. Je to z vinice pod klášterem a místo má příhodné jméno. Bella Vista. Krásná vyhlídka. Podotýkám, že s majorem Zemanem to vážně nemá souvislost 😉. Odsud máte část Prahy jako na dlani a tomu také odpovídá frekventovanost místa, kdy se přes tůristy moc šancí podívat nemáte. Ale jak se říká Kdo si počká ... Prokličkovaly jsme davy do ulice Úvoz a pak tradá Nerudovkou dolů na Malostranské náměstí, odsud jsme se svezly tramvají k Máji ....

12 listopadu 2025

Dnešní fotky jsou .....


.... poslední ucelená série z čb várky
pražských zastavení, kterými jsem vás tak dlouho zásobovala, a které vznikly při srpnovém workshopu. Lehce je ale doplní pár fotek, které vznikly při toulání s dcerou a vnučkou při naší zářijové cestě do Prahy na výstavu k 60.letům Večerníčka, která probíhala v prostorách Strahovského kláštera ....

08 listopadu 2025

Minule jsme skončili ....

 

.... u holuba v průchodu Radničních schodů.
Tam byla asi nejdelší zastávka, protože holubi byli docela dobré cvičné cíle. Naučit se zachytit je smysluplně v letu aby z nich nebyly jen čmouhy. Přiznávám, že to mi dělalo velký problém, tak jsem je raději fotila ve statickém stavu. A oni vcelku i poslušně zapózovali ....

02 listopadu 2025

Z barev .....

 


..... skočíme rovnýma nohama do světa 
černobílých fotek, které jsou pokračováním barevných momentek z Prahy focených při srpnovém workshopu. Tuším, že moc slov není potřeba a tak se dívejte. Můžete se i kochat, to je na vás! 😉

23 října 2025

Konečná! Vystupovat .....

  

.... i když v tomto případě spíš
jsem já nastupovala. Do tramvaje která mne vezla zpátky na Smíchovské nádraží k návratu na chatu z mého prvního fotoworkshopu. Ovšem ještě než na to došlo jsme tak všelijak koukali a číhali a lovili  život na náměstí Václava Havla. Čili na piazettě u Národního divadla. Na tomhle místě se dá fotit klidně hodiny, nejen kvůli tomu kolik lidí jím projde ale i kvůli zajímavému světlu které tu panuje. Ovšem když svítí sluníčko, my měli štěstí na zataženo a i sem tam pár kapek ....

18 října 2025

Jak jsem slíbila, tak ....


.... činím, a pokračujeme dál procházkou
uličkami Starého Města. Z Malostranského náměstí jsme se protáhli uličkou před Karlovým mostem na Maltézské náměstí a z něj ke kdysi slavné, komunistickým zřízením ovšem zatracované Lenonově zdi na Velkopřevorském náměstí. Záměrně říkám kdysi slavné, protože dřív vše na ní k něčemu odkazovalo, nejvíce k protestu proti komunistům. Ať obrázky nebo texty písní Beatles a hlavně Johna Lenona. Bylo to  místo setkávání, vyjadřování myšlenek i jen tak se zastavit a zamyslet. Po pro mě naprosto nepochopitelné akci magistrátu před pár lety, když nechal všechno co na zdi bylo zabílit už onen genius loci místa zmizel. Sice je to stále velká atrakce pro turisty, ale kouzlo které to místo mělo odválo do nenávratna. Dnes je to něco chaoticky počmáraného a polepeného nálepkami ....

16 října 2025

A pokračujeme pěkně od .....


....  Radničních schodů (to jsou ty které vám
zkrátí cestu od Černínského paláce dolů do Nerudovy ulice) dolů právě Nerudovkou. V té jsme si udělali první zastávku na kávu v kavárně Kafe a hrnky. Je to velice příjemná kavárna, byť vcelku dobře zašantročená v nenápadném průjezdu. Ovšem když jím projdete ocitnete se v království keramiky, příjemné zahrady a dobré kávy. Nám mimo jiné poskytla i úkryt před náhlou dešťovou přeháňkou. I tady se nám dostalo pár rad a tipů na foto ....

04 října 2025

Jak si vedou .....

 


.... fotografové když fotí už jsme si 
ukázali, a tak teď se podíváme co jsem vlastně nafotila já. Musím říct že mě to nesmírně bavilo, bylo to zas úplně jiné focení než je mým zvykem a na které jste z blogu asi nejvíc zvyklí. Dokonce mě to natolik začalo bavit, že se snažím ve městě fotit co nejvíc. Navíc Praha v tomto směru nabízí nevyčerpatelné množství příležitostí. Míň už mám já příležitostí se do ní vypravit ....

23 srpna 2025

Robert Vano - Příběh člověka ....

 

.... je retrospektivní výstava více než 150 barevných
i černobílých fotografií zahrnujících 70 let života a 50 let uměleckého působení na poli portrétní fotografie. Expozice vás provede New Yorkem, Milánem, Paříží až do Prahy, tedy do měst kde Robert Vano postupně působil a přes třicet let byly a jsou jeho domovem.
Na výstavě jsou k vidění i dosud nepublikované fotografie ze 70. a 80. let a nové projekty. Ke shlédnutí je i filmový portrét autora, kde se divák dozví mnoho z jeho profesního i soukromého života.
Výstava je výjímečná i tím, že se jedná o poslední výstavu a symbolicky uzavírá jeho celoživotní tvůrčí kariéru.

Robert Vano se narodil v Nových Zámcích v roce 1948 maďarským rodičům. V osmnácti letech po maturitě emigroval do USA, kde začínal v úplně jiném oboru než fotografie. Pracoval totiž jako vizážista a kadeřník. Později začal pracovat i jako asistent významných módních fotografů. Na radu jednoho z nich začal s focením i on sám, a hlavně podle jeho slov s tím co měl rád. Čili s mužskými modely. Tak začaly vznikat jeho celosvětově známé akty.
Od 80. let začal již pracovat jako samostatný fotograf pro módní časopisy Vogue, Cosmopolitan, Harper's Bazaar nebo Seventeen.
V devadesátých letech se vrátil do České republiky a od roku 1994 do roku 2003 působil na pozici kreativního ředitele pro českou mutaci magazínu ELLE. Zde skončil za nevyjasněných okolností a od roku 2009 je na volné noze a potkat ho je možné hlavně v Praze kde žije a fotí. Na svém kontě má 40 výstav v Čechách i zahraničí.
Já osobně mám moc ráda jeho vtipná vyprávění ze života, kdy s nadhledem a laskavým humorem umí svou měkkou českoslovenštinou glosovat i věci které zrovna moc humorné nejsou. O tom je právě dokument na výstavě promítaný ....

16 července 2025

Když se podívat na Vídeň .....

 

.... tak pěkně z výšky. Jen to chce místo odkud
jí máte jako na dlani. Buď si vyšlapete kolem 260 schodů na věž sv. Štěpána, nebo mnohem pohodlněji po menším množství schodů či s použitím výtahu právě v Domě moří. Přehlídnete odtud vlastně skoro celou Vídeň, protože ta, narozdíl od Prahy, leží na rovině. Na placce. Pod posledními vrcholy Vídeňských Alp a vlastně se táhne až k Mikulovu, a když se to tak vezme pokud nepočítáme Pálavu, tak skoro až k Brnu. To se to pak kouká všemi směry a stále vidíte město, až k obzoru. Ale nevidíte jediný kopec, který by překážel ve výhledu. Tohle se vám ovšem v Praze nestane, ta má svůj krásný kopcovitý profil. Co je na Vídni krom plackoidní podoby zajímavé je, že nejen je městem kaváren, muzeí, všudypřítomných připomínek Rakouska - Uherska a císařství vůbec, ale také je městem střešních nástaveb a městem s překvapivým množstvím střešních zahrad a zahrádek. To je pak žůžo bydleníčko, jste v zeleni, ve velké městské aglomeraci ale máte klídek, život města k vám doléhá už jen jako vzdálený šum.