Po páteční kulturní .....

.... akci hned v sobotu následovala další

která se opět nesla v duchu setkání se spoustou starých známých. Tentokrát z mého výstavního působení s prvním Bobíškem. Šlo o celosvětovou akci na podporu a seznámení s tímhle plemenem těch našich plyšáků. Nápad se vylíhnul v hlavě jedné americké dandíkářky, která viděla tristní stavy dospělých jedinců i malý počet vrhů. Ostatně ani v Británii, kde je toto plemeno doma není situace vůbec růžová a DDT tam jsou dokonce bráni jako silně ohrožené plemeno. Nevím co lidi odrazuje, protože tihle čmuchálci nejsou jen gaučáci, ale i velmi sportovně založení psi, dokonce se s nimi dá dělat agility a slouží skvěle jako psi pro canisterapii. Dokáží nachodit spousty kilometrů, jelikož pochází z pomezí anglicko - skotské vrchoviny, a mají svůj specifický způsob chůze, který jim umožňuje zvládání dlouhých procházek po nerovném terénu s jejich dlouhou páteří. Snad si myslí že jejich úprava je složitá, že jsou jako teriéři neposlušní, že cena za štěně je příliš vysoká, nevím.

 Jejich vztah k lidem je více než kladný, to samé i k dětem. Sice asi bych měla mít na jedné straně radost, že je nepotkal osud Jack Russellů, jorkšírů, čivav a jiných módních plemen, tedy že se ocitnou v hledáčku množitelů, ale na druhou stranu nerada bych, aby toto plemeno zmizelo z povrchu zemského. I proto bylo zvoleno pro tuto akci datum kolem prvního června, kdy je mezinárodní den dětí a pořádá se mnoho akcí vážících se k tomuto dni kde je mnoho mladých lidí, protože členská základna chovatelů je, co si budeme povídat, tady v Čechách už věkově postarší. Proto bylo zvoleno datum 6.6. kdy se přesně ve 14:00 sešli chovatelé a majitelé po celém světě a poslali světu zdravici. Pro nás skoro na domácí půdě, protože v Čechách se tato akce konala v Jílovém u Prahy, což je od nás z chaty coby kamenem dohodil, v parku (který je mimochodem velice hezký) za městským muzeem. Zvu vás na takový malý průlet tímto dnem ....

Hned další víkend ....

 

.....po návratu z Polska byl opět nabitý

událostmi. A to dokonce tak, že jsem si kvůli jedné akci brala i dovolenou, abych konečně jednou dostála slovu a dostavila se na vernisáž fotovýstavy na zámku v Dobřichovicích kterou zde měl Čerf a spol. Tak od něj z blogu už dávno víte jak to probíhalo, i fotky měl, ale jaksi já se dostávám k této akci až teď, takže si jí můžete znovu připomenout. Fotky od celé skupiny f/4 byly parádní, tak aby ne, vždyť každý jeden z členů je výborný fotograf ....

Kdo by si nepamatoval .....

 

.... na televizní přestávky mezi pořady

v kterých hlavní roli hrála roztomilá koťátka. Já vám místo koťátek v přestávce mezi dalšími články nabídnu, jak je mým zvykem, opět nějaká kvítka. Jestli jsou stejně roztomilá to nevím, ale snad poskytnou trochu času pro nadechnutí před dalšími výpravami ....

Sobotní ráno .....

 

.... přineslo po pátečním koupání

a válení na pláži zatažený a zase dost ufoukaný den. A jelikož už byl i posledním dnem kdy bylo na něco čas, vyrazilo se do zhruba 40 km vzdáleného města Trzesacz kde pláži dominují ruiny kostela který sežralo moře. Nešli jsme k němu přímo, ale vzali to nejdřív přes rybí restauraci abychom se posilnili před dalším zhruba šestikilometrovým okruhem částečně po útesu na kterém byl kostel postaven a částečně zase po pláži. 

Když stojíte pod jedinou zachovanou ruinou zdi kostela, těžko věřit tomu jak kostel byl velký, a navíc, že stál 2 km od moře! 

Ano, gotický kostel sv. Mikuláše z 15. století byl opravdu vzdálen od moře 2 km, jenže moře postupem doby natolik erodovalo břehy, že v roce 1874 se zde konala poslední bohoslužba, poté byl kostel vystěhován a ponechán svému osudu. A ten byl nemilosrdný, kostel se postupně propadal do moře a dnes je z něj pouze torzo jižní zdi. Aby alespoň toto zůstalo zachováno, břeh pod kostelem je upraven tak, aby se dál nepodemílal.  

Útes využívají nejen lidé k procházkám po nově upravované stezce, ale i rogalisté ke svým startům nad moře ....