31 října 2017

Sice se snažilo ....




.... ale bylo mu to na nic. Mlha a mraky ho nakonec stejně
udolaly . O kom je řeč? O sluníčku přeci! Když jsem se ve středu vydala
do lesa fotit mlhu, ještě to vypadalo, že by se mohl vyklubat další krásný
slunný den, jenže bohužel. Mlha místo aby se zvedla, nakonec kydla na zem
a spolu s nízkými mraky definitivně zakončila krásné dny tereziánského léta.
Takže jsem středu využila k tomu abych zase vyplela záhon a předložila myším
hojnou hostinu v podobě čerstvě zasázených tulipánových cibulí.
Jsem zvědavá kolik jich do jara sežerou...

A jelikož předpověď nebyla nijak oslňující rozhodla jsem se, že ve čtvrtek
pojedu tedy za maminou a v pátek domů. Stejně jsem chtěla zajít na tu
fotovýstavu takže program byl vymyšlený i do Prahy. Jenže jak to bývá, člověk míní
Murphy mění. Ale o tom zase příště ...


Mladá bučina v té zeleni ostatních stromů jakoby svítila.









Jelikož tenhle záběr jsem nafotila jindy, ale tím, že vlastně jsou všechny fotky stromové
myslím že se k nim hodí také


30 října 2017

Mlžně po cestách ....




Po dvou dnech, kdy jsem vstávala do slunného
rána, mi ten třetí připravil probuzení mlhavé. Když jsem na chatě, tak
mě to moc nevadí, protože vyběhnout do lesa mi trvá přesně pět minut.
A navíc mi nabídne mnoho pěkných možností k focení. Mlhu a v mlze totiž
ráda fotím, a lesní cesty jsou k tomu navíc jak stvořené. Člověku pak pracuje
fantazie na plné pecky když si představuje co by mohlo být tam za tou mlhou ...
















29 října 2017

Květinkové ....




Nejde to být na výletě a nefotit tu a tam nějaký ten boží květ.
Ostatně tentokrát je nejvíc právě květů s krásným
lidovým pojmenováním Slzičky Panny Marie.
Odborně ovšem Hvozdík kartouzek. Právě na Strži jich
díky kamenitému a suchému stepnímu prostředí kvetlo hodně.
Ale nebyl to jen hvozdík, ale potkala jsem cestou i krásně
orosené zvonky nebo poslední květy chrpy.
Navíc to vlastně jsou jedny z posledních sluníčkových fotek
neboť ve středu už jsem se probudila do mlžného rána a tak tomu bylo
i ve čtvrtek a pátek. To také rozhodlo o tom, že pojedu domů už
v pátek a ne v neděli jak jsem měla původně v plánu.


Jelikož jsem vyrazila co nejdřív to šlo, na zvoncích na louce nad zámeckým parkem
ve sluníčku jiskřila ještě rosa


Byla i na odkvetlé pampelišce u rybníka Strž


Kartouzky na skalnatém ostrohu kde stojí obelisk na památku Karla Čapka




Chrpu jsem fotila na louce při cestě zpět na autobus.


Tenhle nezvykle velký ptačinec, tedy co do květu i listů, do úterního
výletu nepatří, ten jsem fotila v pondělí navečer při procházce lesem.



28 října 2017

Dub červený ....




Jedním ze symbolů podzimu na Brdech, je pro mne Dub červený.
Viděla jsme ho zde vůbec poprvé a kousek od chaty roste po celé délce
lesa jako okrajový strom. Jeho podzimní vybarvení mi tenkrát
úplně vyrazilo dech. Nejnižší patra stromu byla purpurová a barva přecházela
přes různé odstíny červené až do jasně oranžové na vrchu stromu.
Chodila jsem se na tu krásu dívat každý rok pokud se mi podařilo zrovna
v tu dobu dostat na chatu.
A jelikož i na chatě na zahradě máme lesní partii, řekla jsem si, že na jejím
pozadí by to těmhle stromům ohromně slušelo. Navíc jsem nějak chtěla tuhle část
od zahrady oddělit a napadlo mne udělat něco jako živý plot z červených dubů.

V lese jsem vybrala pár semenáčků a nasázela si je. K mužově radosti se jich ujmulo jen
pár, jeho reakce totiž byla jak chci mezi nimi sekat trávu. Nějak mu nedošlo, že
až se rozrostou tohle už nebude potřeba.
Dub červený pochází ze Severní Ameriky a dorůstá výšky až 40 m a dožívá se 300 - 500 let.
Jeho dřevo se používá při výrobě nábytku a jako podlahový materiál.
Dnes ho najdeme skoro v každém větším parku. Na zimu opadává.

Zatímco ty v lese už svou krásnou barvu ztratily a byly jen hnědé,
ty moje na zahradě ještě krásně svítily červení ...






No hurá, už mi zas jde kopírovat obrázky!


27 října 2017

Rybník Strž ....




Přestože mi bylo přislíbeno, že problém s kopírováním
fotek z rajčete se řeší, zatím se ještě nevyřešil takže i fotky do tohoto
článku musím dávat přes HTML. Doufám že se podaří ho nějak vyřešit,
tenhle systém je totiž dost zdlouhavý. Dnes, jak už název napovídá
se věnujeme samostatným fotkám od rybníka Strž.
V květnu jsem si všimla na jeho hladině páru labutí a tak jsem doufala
že i tentokrát tu budou. Opravdu tomu tak bylo, ovšem věnovaly se celou dobu
údržbě svého zevnějšku a tak jsem si mohla o elegantně
plujících ptácích po hladině jen zdát.


Tahle zlatá bříza ještě patří ke břehu vypuštěného Huťského rybníka, po jehož
břehu jsem na Starou Huť pochodovala

vendywrajce.net

Za to tahle vrba už je na břehu Strže

vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Jak je vidno, rodinka se rozrostla
vendywrajce.net
vendywrajce.net
vendywrajce.net
vendywrajce.net
vendywrajce.net

26 října 2017

Památník Karla Čapka ...





Ve Staré Huti na místě zvaném Strž podle stejnojmenného rybníka,
stojí krásný dům. Taková ta úžasná prvorepubliková vilka kam se jezdilo každý
rok na "letní byt". Kolem jsou vysoké stromy porostlé psím vínem, které
spadá dolů jako zelené liány v pralese, okolo šumí a bublá Sychrovský potok který vytéká
z rybníka který je o něco výš naž tato kouzelná vilka.
Z místa kde se před ní na trávníku sedávalo, popíjela káva a disputovalo, probírala se vysoká politika
a vznikaly nápady na knižní díla je vidět na rozsáhlou louku lemovanou starými stromy.
V jednom z koutů rozlehlého trávníku stojí i malý kamenný památníček a u něj lavička.
Toto tiché a klidné místo bylo po tři roky, které byly bohužel posledními,
domovem českého spisovatele Karla Čapka a jeho ženy herečky Olgy Scheinpflugové.
Zde vznikla taková díla jako Válka s mloky, Cesta na sever, Bílá nemoc, první parta nebo
Život a dílo skladatele Foltýna.
Empírovou vilu která dříve patřila Collorado - Mannsfeldům věnoval jako svatební dar
Karlu Čapkovi správce panství Václav Palivec. Karel Čapek se věnoval v těchto třech letech úpravám
domu a zahrady, ale scházel se zde i s mnoha osobnostmi. Mimo jiné sem velmi rád
zajížděl T.G.Masaryk, novinář Ferdinand Peroutka ale i bratr Josef Čapek.

Poprvé jsem tu byla vloni v květnu, kdy jsme zde měli náš druhý dandičí slet
a kdy jsme si prošli část naučné stezky Karla Čapka. Už tehdy jsem si říkala, že bych
se sem ještě jednou ráda podívala a tak když jsem zjistila že můj původní
plán, fotit kolem Huťského rybníka je jaksi zhacen tím, že je rybník opět
vypuštěný vydala jsem se na pěší cestu z parku na památník. Bylo ještě brzké dopoledne,
krásný slunný den prostě tak akorát na takový pěší výlet. Dvakrát jsem se sice musela optat na cestu
protože moje první cesta sem byla autem a ze zcela jiného směru, ale nakonec jsem se dostala
na už mě z minula známou cestu a za chvíli jsem už stála na břehu rybníka Strž
odkud jsem se už dostala do zahrady památníku.


Tak to je ona, ta krásná vilka kudy se ubíraly i dějiny ....

vendywrajce.net

Technické stavby v zajetí ozdobné révy kterou podzim zbarvil do zlaté

vendywrajce.net

Trochu netradiční zpracování vodopádku

vendywrajce.net

Staré stromy zdobí vodopády psího vína, na podzim musí být jejich rudé zbarvení
přímo ďábelsky krásné

vendywrajce.net

Silné kmínky přísavníku jasně ukazují, že ještě pamatují svého zahradníka Karla Čapka

vendywrajce.net

Zahrádka která přilehá k bývalému domku správce. Dnes je tu pokladna, infocentrum, bistro a zázemí

vendywrajce.net

Terasa a veranda v zadní části domu

vendywrajce.net

Tady se v křesílkách debatovalo, kouřilo, popíjelo a relaxovalo

vendywrajce.net

Příjemné kryté posezení navazující na technické stavení

vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Zlatozelené loubí

vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Místo kde by se měl zastavit každý správný milovník psů. Jde o památníček Čapkovi
milované Dášeňky který zde byl postaven na její památku v roce 2013

vendywrajce.net

Z každé jeho strany jsou Dášeňčiny portrétky


vendywrajce.net


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Obelisk na vyhlídce kde Karel Čapek nejraději sedával při psaní ....
vendywrajce.net

..... protože měl odtud rybník Strž jako na dlani


vendywrajce.net


vendywrajce.net

Když jsem se vracela na autobus přes Starou Huť, zaujaly mne tyto dávno nepoužívané
koleje. Jednalo se o vlečku kudy putovala železná ruda vytěžená v dolech pod Mníškem.
Ostatně areál památníku dřív než ho Colloredové upravili do jeho dnešní podoby býval původně železárnami.

vendywrajce.net