11 července 2013

19 / 52


Jak jsem už psala na sesterském blogu
projekt Moje velké i malé radosti přesunuji sem na Dandíka. Zjistila jsem že je to takový sám voják v poli, Popeluška zanedbávaná a tak jsem se rozhodla dát si ho sem na výsluní.....

1 - 2/ 5.7. - 6.7. 13

Radost z dobře vykonané práce převáží nad tím, že mi po ní tak vypovídala záda, že jsem ani nevěděla jestli se dostanu nebo ne ven z vany....ale za to mám uklizenou a urovnanou půdu i před ní, co mělo jít do regálů tam je, co se nevešlo a nepoužívá se je za nimi a zbytek už si musí probrat muž. Jsou to totiž jeho krámy a staré díly do kopírek. Rozebrala jsem a odnosila do kontíku i krabice kterými tu muž obkládal dům jelikož je pro něj šílená dřina tu krabici rozložit. Nechápu. A dnes jsem konečně rozebrala venkovní voliéru po papouších, protože jsem jednoznačně zavrhla pokračovat v chovu. Ti dva exoti co mám doma naprosto stačej!

3 - 4 / 7.7. - 8.7.13
Postavila jsem se a nic mne nebolelo, záda se zdají odpočinutá a já tak trochu taky. Jedině co mne mrzí že vždycky ráno vyleze sluníčko na bezmračnou oblohu a než se dokopu ven zmizí a ukáže se až zase navečer...Pesani si hráli tak intenzivně až přešli do regulérní rvačky a jelikož jsem ležela mezi nimi jak jsem je odstrkovala zapoměla jsem mezi nimi ruku. Výsledek dírka od zubu v dlani, modřina na zápěstí a bolí to jak čert. A proč to píšu do radostí? Protože to dopadlo jen takhle a nemusela jsem na šití jak s prvním Matesem a Bakem když jsem je od sebe odtrhávala. Zapoměla jsem u jezevce prst a stálo mne to šest stehů....

5 / 9.7.13
Sluníčko od rána pěkně svítí a neschovalo se, tedy až na pár chvil, manžel v pořádku dorazil z chaty domů, žádný srnec si s ním nechtěl dát ani rande ani závod jak už se mu jednou na motorce stalo, takže jsem si vlezla na chvilku na lehátko do bazénu. Jen ta studená voda mi moc radosti neudělala....a trak jsem šla sekat. Krásný pohled který mě vždycky zahřeje u srdce :)

6-7/ 10.7.-11.7.13
Mladej si odskočil pro bublaninu a seděli jsme si při čaji a buchtě jak za starých časů v altánku a rozprávěli o životě. Přidala se k nám i dcera, které přivezl sušenky o které ho prosila a bylo fajn. A definitivně už vím, že v úterý bude novej miláček. Já už se nemůžu dočkat!

No.14...

U tohoto obrázku opravdu komentář netřeba :)!



Kdyby nám raději postavili nějaký slušný dům....takhle bivakovat v autě je na nic!

Buchta ŽAVES....


Buchta zvaná ŽAVES(ŽÁdné VElké Sra..í) nebo též buchta chalupářská,
mne provázela celým dětstvím. Je to buchta lehká na práci a má univerzální použití. A proč chalupářská? Dá se totiž upéct všude tam kde je buď trouba nebo remoska a na odměření ingrediencí a jejich smíchání vám postačí jen polévková lžíce. Zastoupí jak bábovku, tak ovocný koláč s drobenkou či klasickou bublaninu.
I u mne je prazákladem všeho pečení a používám jí jako základ pro spoustu dobrot.
Rozpis je buď na velký plech nebo na malý pekáček či bábovku. Na plech jsou poměry v závorkách.

Základní recept je tento:

20 (25) lžic hrubé mouky
20 (25) lžic mléka
10 (15) lžic cukru krupice
10 (15) lžic oleje
1 (2) celá vejce
1/2 (1) prdopeč
1 vanilkový cukr

Ingedience smícháme v míse a je hotovo. Tedy máme tak základní těsto které se hodí skvěle na koláč ze žmolenkou. Pokud ale si chceme dopřát luxusnější variantu dáme do těsta jen žloutky a z bílků ušleháme sníh. To se hodí na řezy s polevou.Dalším vylepšením a to na bublaniny nebo na bábovku je když nejdříve vyšleháme žloutky z cukrem a olejem z bílků opět sníh, přidáme zbytek ingrediencí a nakonec vmícháme sníh. Získáme tím lehké těsto. A když si do půlky z něj nasypeme kakao máme rázem základ na mramorovanou bábovku. Přidávat můžeme namleté oříšky, kokos, mandle, rozinky (nejlépe namočené v rumu) tedy co jak kdo má rád. Sice jsem se jednou pokoušela dávkování zvážit, ale stejně dodnes používám polévkovou lžíci. Hodí se to právě všude tam kde chci zaperlit ale není po ruce váha....jen doma jsem míchání lžící vyměnila za stojací šlehač a otočnou mísu.

Tuhle buchtu nám vždycky pekla maminka na chalupě o prázdninách, my si nanosili borůvky, jahody nebo třešně a pak seděli na hrázi na kamenech a cpali se k prasknutí. Nutno dodat že jsme tím trápili maminku skoro obden, protože pořád bylo co sbírat a z čeho péct....a jelikož vajíčka byla ta správně domácí, mléko od krav a náplně z lesa byla to vždycky žluťoučká a šťavnatá dobrota!


DOBROU CHUŤ !