Zdává se mi, že jak réva se vinu kol tebe.
Ruce mé jsou šlahouny kterými hladím tvou zachmuřenou tvář.
Sedíš pode mnou a nevnímáš zelený přísvit mých listů, ni sluneční zář.
Z hroznů mých saješ sladkou šťávu, z mého stínu vidíš nebe.
Jsem réva, dávám plody které mačkáš v rukách svých.
Tvoříš z nich nápoj, bolestí ze mne dostáváš
to nejlepší co ve mě je. Co ve mne zraje, to přetváříš
v nápoj co s chutí ochutnáváš. A slíbat bych jej chtěla ze rtů tvých.
Jsem réva s kořeny pevně v zemi, zakotvená...
Nemohu odejít, nemohu utéci....
Před vichřicí jež v poryvech rve mé listy, mé větve.
a způsobuje rány v mém srdci.
A já nemohu odejít, jsem jen....
... tvá žena....