No.3...

Dneska se hodí určitě jeden krásnej úsměv

Volný překlad : On:"Tak hotovo a jdem se dívat na TV"

Ona: "Dobrý nápad"

Smečka: "Rychle hoši, na pohovku, na pohovku!"

Tulipánová....

Tulipán, tulipán...

každý má květ jako džbán.

Když se chvějí v jarním vánku

to je džbánků, to je džbánků....

(není z mé hlavy, jen si ji pamatuju z dětství z jedné knihy říkanek o kytičkách a broučcích. Vím jen že byla krásně ilustrovaná a byly tam různé květinky a k nim říkanky. Nevím ani kdo byl autor, ale možná si na ní někdo taky vzpomenete)

Duhové....

Duha je symbolem naděje,

což v kontextu s nynější povodňovou situací platí dvojnásob. Popravdě už druhý den se dívám na televizi s ne zrovna dobrými pocity. Cítím zase s Prahou protože to je moje milované rodné město, běhá mi mráz po zádech když vidím jak se voda blíží ke Smíchovu, části Prahy kde jsem žila sice na kopci, ale stále zůstává tou "mou" čtvrtí, je mi jasné jak se cítí lidé v Lahovicích, Radotíně, na Zbraslavi, kde spoléhali na to že jsou chráněni ale opak je pravdou, už tak vlastně mrtvá část Lahovic po záplavách z roku 2002 dostala tu definitivní smrtící ránu.

Ta bezmoc, ale i vztek na šlendrián díky kterému jsou protipovodňové draze vybudované zábrany k ničemu. Mám strach o Písek, kde jsme si s dcerou zažily krásný slunečný den a odnesly si vzpomínku na úžasný starý most a město okolo něj. Je mi smutno při pohledu na zcela zatopené závodiště v Chuchli a říkám si, že snad dostali koníky včas do bezpečí. Při pohledu na zatopený útulek pro opuštěná zvířata v Tróji, při evakuaci části ZOO, při pohledu na ranče a záchrany koní z nich je mi těžko, protože člověku se to dá vysvětlit, ale zvířatům? Opět a znovu se ukazuje že se nikdy nemůže říct Už víme jak na to, už to zvládneme. Nevíme a nezvládneme. Nejsou stále na mnoha místech místech žádné i když velkohubě slibované opatření aby nemohlo dojít k tomu že se při každém větším dešti lidé budou bát o své stále a znovu vytápěné a znovu opravované domovy. Stačí vypnout elektřinu a rázem je po veškeré informovanosti. Zkolabuje mobilní síť, nelze nebíjet telefony, notebooky....

A tak si říkám a se mnou asi tisíce jiných, kam zmizely ty peníze které slibovala vláda na vybudování těchto ochranných prvků. Kde jsou všechny ty sliby a ujišťování o nápravě...ještě dlouho se budou asi všichni ještě učit co, kde a kdy dělat, kdy začít s ochranou lidí a majetků. Kolikery povodně ještě budou muset proběhnout aby se tohle všechno naučili ti kteří zodpvídají za krajskou politiku. A kdy se konečně naučí politici to, že hádání se mezi sebou v tak vypjatých okamžicích se nevyplácí? Že je jejich poviností v takové situaci táhnout za jeden provaz a všechny žabomyší spory odložit? Při té příležitosti mi nedá otázat se, kam vysublimovala vrchní vepřová hlava sídlící na Hradě? Nebo nevidí a neslyší díky nějaké další viróze co se děje v podhradí? Ticho po pěšině od jinak velice agilního předkladatele svérázných návrhů jak zlepšit život jeho lidu....

Musím říct, že všechno toto sleduji s pocity které znám na vlastní kůži, protože jsem byla účastníkem povodní v roce 97. Nebylo to tu tak tragické jak na mnoha místech v té době i při těch v roce 2002, ale kdo to jednou zažil, kdo na vlastní oči viděl a stál naprosto bezmocný před tou přírodní silou na to nikdy nezapomene.....

Takže duha naděje pro všechny kteří jsou ať již opět nebo poprvé v té situaci kdy musí přihlížet tomu jak jejich s láskou budované domovy stojí ve vodě, kdy je musí opustit aby zachránili alespoň sebe a své blízké, těm kteří nevědí kdy a zda vůbec se budou mít kam vrátit. Všem přeju aby co nejdřív i jim zasvítila taková krásná duha která svítila tady u nás...

Musím kriticky říct, že jsem u focení totálně vybouchla. Z patnácti fotek použitelných po ořezu jen pár a opravdu zaostřená ta poslední....nevím čím to bylo ale byl to totální výbuch....