úterý 12. ledna 2021

A chumelí, a chumelí ....

 


.... a jediné co mě k tomu napadlo, že koza leze do zelí...
Jo, beru, už mi hrabe a není divu. Druhý týden s člověkem který je ták zlý, zákeřný, hamižný, k nadřízeným řitní alpinista, k těm kteří jsou na stejném pracovním zařazení nadřazený a arogantní si vybírá svou daň na psychice, protože se musím strašně držet zpátky abych dotyčnou neposlala do teplých krajin. A bohužel vysvobození v nedohlednu. navíc mě zas (pokud to není kokotvir) zlobí nějaká lehká viróza, kterou nemám zatím ani čas vyležet. Včerejší nástup nové kolegyně byl tak trochu hektický a tak trochu vyčerpávající, navíc dnes si na mě ona milá osoba hned při nástupu smlsla tím jak mi barvitě líčila rozčilení vedoucí, když jí nová posila ještě večer volala že tedy neví jestli zůstane, a co jsem jí zas nakukala a provedla že tam nechce být. A že to je stejně všechno jen a jen moje vina, že všem hned hodím na hlavu svoje povinnosti a sama nic nedělám. Co na to má člověk říct.... nakonec se ukázalo, že šlo o informační šum a paní si špatně vyložila to, že než se zaučí bude chodit od určité doby a až to bude umět, doba příchodu se upraví. 
Ale úšklebky se nedaly přehlédnout celou dobu co jsem byla v práci. Proč dobří, kteří by dokázali mnoho dobra a rozdali spoustu radosti odcházejí tak brzy, a zlí zůstávají a otravují okolo sebe vzduch...
A do toho všeho zas ten bílej sajrajt. Silničáři tak nějak spokojeně usnuli na vavřínech nesněhových zim a zatím se nevypravili do terénu, kamiony které tu jezdí na překladiště jezdí krokem, čímž za nimi vznikají kolony z kterých tu a tam vyrazí nějaký magor kterému to je dlouhé a snaží se je předjíždět takže je velmi "bezpečné" přecházet ....