úterý 12. prosince 2017

Malostranský hřbitov - utajený klenot ... 1. část



V okamžiku, kdy jsem začala rozum brát a vnímat své okolí
při každé cestě tramvají buď po Plzeňské třídě nebo autobusem
ulicí Vrchlickou, vždycky jsem vídala pro mne místo velmi tajemné.
Bylo to proto, protože celé bylo zarostlé břečťanem, jen tu a tam z něj
vystupoval nějaký náhrobek, takže celé místo vypadalo jak z pohádky
o Šípkové Růžence, jen místo růží jej uspal břečťan. Celý ten
tajemný dojem ještě umocňoval jediný veliký pomník modlícího se
biskupa.
Malostranský hřbitov.

Ze svých toulek za historií s babičkou nebo dědou jsem věděla, kde je Malá Strana
a proto mne vždy strašně mátlo kde se na Smíchově vzalo místo
zvané Malostranské. Popravdě nikdy jsem se na to neptala, brala jsem to
prostě jako samozřejmost. Až díky internetu jsem zjistila proč se tak jmenuje.
jenže jak šel čas, břečťan si usurpoval stále větší a větší práva na to kde a po čem se plazit,
bez následků nezůstalo ani rozšiřování a později další rekonstrukce Plzeňské které
ukrojilo velkou část z pozemku hřbitova a kterému padla za oběť i hřbitovní kaple
sv. Rocha. Tu jsem nikdy nemohla vidět protože se zbourala v roce 1953, právě při dalším
rozšíření Plzeňské. Naštěstí zůstal stát empírový kostel Nejsvětější Trojice.

Jenže devastace hřbitova nejen přírodou, ale velkou dopomocí vandalů stále pokračovala a
tak byl v roce 2001 definitivně pro veřejnost uzavřen. Jedna z největších venkovních galerií
plastik z 19. století která se tu pod břečťanem ukrývala se tak ocitla na pokraji záhuby.
Ocitla, ale naštěstí se tomu díky jednomu členovi Klubu za Starou Prahu nestalo.
Před svou smrtí na tuto vzácnost, o které se moc nevědělo, upozornil nynější předsedkyni Sdružení pro
záchranu Malostranského hřbitova s tím, že jde o unikát který nemá v České republice
srovnání. A tak díky němu se začalo se záchranou tohoto utajeného klenotu.
18. června 2016 se otevřela poprvé nová brána ve zdi, která získala svou původní podobu
opět široké veřejnosti. Přibyly nové lavičky ale i nové stromy, vrátnice pro ostrahu a kamerový
systém. A začalo se i s opravami několika hrobek kaplového typu.

A proč se tedy tento hřbitov jmenuje Malostranský?
To nám poví teta Wiki.
Hřbitov byl v roce 1680 založený jako morový hřbitov za epidemie v té době panující. Pro
Malou Stranu sloužil jako hřbitov v letech 1787 - 1884, od doby kdy Josef II.
zakázal pohřbívat uvnitř města. Josefova reforma z něj v roce 1787 učinila hřbitov jak pro Malou Stranu,
tak pro Hradčany a později i Smíchov.
V roce 1884 už zástavba dospěla až k hřbitovu a díky tomu byl uzavřen.
Jeho funkci převzal hřbitov na Malvazinkách. V roce 1703 byla postavena kaple sv. Rocha, v roce 1715
kaple nejsvětější Trojice a v roce 1831 - 1837 pak kostel Nejsvětější Trojice. Dodnes zůstal stát
jen kostel.

Mezi nejslavnější osobnosti zde pohřbené patří biskup Leopold Thun - Hohenstein,
barokní architekti Kilián Ignác a Kryštof Dientzenhoferovi, manželé Duškovi, malíř Josef Vojtěch Hellich,
malíř Antonín Mánes, spisovatel a iniciátor dostavby katedrály sv.Víta Václav Michal Pešina z Čechorodu,
hudební skladatel Václav Jan Křtitel Tomášek, průmyslník František Ringhoffer nebo zakladatelé
firmy Rako Václav Somerschuh. Jakub Arbes tu měl pohřbené dvě děti, a byl tu pohřbený i
spisovatel Karel Jaromír Erben. Jeho hrob byl ale při přestavbě Plzeňské ulice zlikvidován
a ostatky přeneseny na Olšanské hřbitovy. Ostatně hroby těch známých osobností, které
se zachovaly si ukážeme v samostatném článku.
Hřbitov samotný inspiroval Jana Nerudu k napsání sbírky básní Hřbitovní kvítí...