středa 14. května 2014

Zase jsem zapoměla....


No jo, zase jsem zapoměla že 11.5. měl můj blog
čtvrté narozeniny. Jsem to ale krkavčí matka, takhle na své webové dítko zapomenout.
Přemýšlela jsem co jsem za ty čtyři roky z toho vytěžila a co se za ty čtyři roky stalo....

Protagonista blogu a důvod proč jsem začala blogovat dospěl. Bude mu šest let a má za sebou pět výstavních sezón v kterých byl úspěšný. Zvlášť když jsme těch výstav neabsolvovali zas tak moc....

Začala jsem kvůli Bobešovi a blogu znovu fotit. Pomalu a plíživě jsem propadla fotománii a za ty čtyři roky vystřídala tři foťáky. Z toho ten poslední jsem si koupila sama a za své. Pro okolí jsem se tak stala nezodpovědným bláznem plazícím se neustále po zemi a nevycházející bez foťáku pomalu ani na WC.....

Získala spoustu virtuálních kamarádů, někteří se i zhmotnili v osoby skutečné. Stačila jsem propadnout díky blogu psaní, tvoření a internetu jako celku. Absolvovala jednu blogeří výstavu fotek a našla pár blogů kde tiše závidím a slintám nad krásnými fotkami jejich autorů. Ztrácím ale spoustu času a už neumím bez kompu někam odjet na delší dobu....

Absolvovala několik fotosoutěží na okolních blozích a jednu si troufla ve své ješitnosti uspořádat. Uveřejnila cca 1775 článků a článečků. Dosáhla jednou 305 návštěvníků za den ( dodneška nevím vlastně proč). Uveřejnila něco přes 11 200 fotek (strašné). Dosáhla už i zřejmě hranici 50 000 návštěvníků. To mohu jen odhadovat protože Top list jsem začala používat až někdy vloni na jaře. Absolvovala dva blogové projekty a nevím který byl ve finále těžší a úmornější. Naučila se dívat kolem sebe víc a spíš pohledem "Hele to by byla pěkná fotka"....

Přišla jsem za tu dobu o tatínka, a jednoho "strejdu" z dětství. Poztrácela iluze o svém muži a pracně zase k němu hledám i ztracenou úctu. Odstěhovali se obě moje děti. A dokazují že když je nutnost umí se velmi dobře o sebe starat (maminka JE postradatelná v péči. Je nepostradatelná na vylévání duše).....

Absolvovala jednu operaci ramene a nespočet rehabilitací, a až na tu hlavu a duši jsem vcelku zdravá....
Párkrát se mi zhroutil muž a málem i život....
Po dvaceti letech jsem zase začala řídit....ale ještě jsem nedospěla k tomu si za volant sednout sama.
Stále ještě mám jednu kamarádku nepřetržitě od šesté třídy ZŠ. A stále musím být k životu zamilovaná. Bez toho ho těžko snáším...
Znovu se zkouším vetřít do AK a přihlásila se do soutěže MISS Blog (no to je ta známka duševního nezdraví, protože jak jsem tak koukala se svou pětkou na začátku jsem v té konkurenci jedničkových věkových kategorií hodně osamocená)....

A ve velké míře mi právě tohle všechno pomáhá překonat blogování. A vy. Čtenáři a komentátoři. Vaše připomínky, glosy a nápady. Vaše odezva. Bez toho bych si připadala jak ve vakuu. A za to vám moc všem děkuju. Ať už těm kdo se ohlašují prvidelnou návštěvou tak i těm kteří jen přečtou, podívají se a občas když je něco zaujme nechají koment. I těm kteří svůj koment nenechají. Novým i těm kteří jsou se mnou od těch skromných začátků kdy mi dali první koment.

MOC VÁM DĚKUJU....
A BUĎTE SE MNOU, POMÁHÁTE MI....
A SNAD POMÁHÁM NA OPLÁTKU I JÁ VÁM...