Pan Bobeš a sníh...

To že je po dlouhé době venku Bobešovi nezhnusil ani šusťákový obleček

protože sníh byl mokrý a lepil by se mu na chlupy a kvůli bambulím by mi nechtěl za chvíli chodit. Sice se mu nejdřív moc nezamlouvalo že když se válí, není to úplně to pravé ořechové, ale za pár minut se smířil a lítal a hopsal ve sněhu jak blázen. A taky se při tom náležitě tvářil...Stejně jsme se bambulím nevyhnuli, měl je na packách a vypadal značně komicky. Od té doby co nám umžela jezevčička na následky bronchitidy způsobené právě takovými sněhovými bambulemina hrudince mám už strach a snažím se tomu co nejvíc předcházet. A tak jsem jen ve vaně rozpustila bambule na packách vlažnou sprchou a jinak byl Bobeš naprosto suchý...

Chumelenice, metelice, vánice.....

Už jsem nevydržela a včera vyrazila i s Bobešem na procházku. Sice sníh metelil jak divej, navíc do toho začal i foukat dost silný vítr, ale už jsem tak potřebovala na vzduch, že mne to nijak neodradilo. Vyrazili jsme tentokrát nad vesnici na kopec který přechází v pole a kde se mohl Bobeš do sytosti vylítat a čeho také hned využil. Válel se e sněhu, hopkal a jinak vyváděl až byl za chvilku splihlej jak nudle.....

Inspirovaná Frypatovým výletem na barokní hřbitov jsem se vlezla podívat na ten co je tu. Samozřejmě, žádné baroko, jen malý vesnický hřbitov, s mnoha opuštěnými hroby po původních odsunutých obyvatelích. Dříve totiž tato část patřila pod Sudety, a většina obyvatel bylo německé národnosti. Ať z celých německých rodin nebo ze smíšených česko - německých manželství. Ostatně i dům který jsme koupili je konfiskát po odsunuté rodině a když se dělala nová střecha našli jsme tam schovaný štůsek velmi kvalitní vlněné látky která i po těch letech byla pevná a nebýt pár míst které prokousaly myši i neporušená. A peněženku z francouzskými penězmi....

Ale zpět ke hřbitovu, pár krásných hrobek ještě ukazuje na to, že tu bylo spoustu statkářů, kteří měli na to, postavit si honosné hroby. Už se nedá přečíst na mnoha z nich jméno majitelů, jen po nich zůstala dobrá řemeslná kamenická práce. A to se také cení..

Mezi dvěma německými hroby je i hrob dvou neznámých rudoarmějců, jenže fotka byla tak rozmazaná že se nedala použít, jak sněžilo a foukal vítr, plácaly mi chvílemi vločky do objektivu. Musím říct, že ta rudá hvězda na tom hřbitově svítila do dálky. Jediný z náhrobků po původních obyvatelích je stále opečováván právě proto, že části rodiny se odsun netýkal a ti kteří tu zůstali jej nadále vlastní.

I zde je památník padlých obyvatel z první světové války, i když stranou, ne na návsi či jiném veřejném prostranství jak býá zvykem a ani se k němu nekladou věnce jak jinde...

Ještě něco u po původních obyvatelích zbylo, a to buď boží muka nebo jiné sochy svatých. Nevím proč je některé rodiny nechávaly stavět, ale pár se jich tu najde.

Stojí stejně jak to další sousoší před bývalým statkem.

Tenhle je kousek od našeho domu, není už pořádně na něm čitelné datum, jen jméno rodiny Hondl. Ti tu mimochodem žijí stále

Když už jsme u věcí duchovních, ještě jeden pohled na místní kostel, má opravdu zvlášní název, něco jako Zvěstování cesty Apoštolům.