.... podzimním pelmelem z posledních letních dní se přesuneme lehce do mé druhé výpravy za krásami palácových zahrad. Jak jsem zmínila, s Petrem jsme nenavštívili Velkou Fürstenberskou zahradu, protože ta má, nevím proč, vlastní pokladnu. Myslela jsem, že to je díky tomu, že její část spadá pod polské velvyslanectví, jenže to tak není. A tak jsem si, jdouc kolem při cestě na metro, řekla, že se sem určitě ještě musím vrátit. A tak se také stalo. Tentokrát bez Petra, ale ne sama. Už dlouho máme s Padesátkou domluveno, že si uděláme výšlap kolem Mníšku. Jenže.... buď jsem nemohla já, nebo si pro změnu způsobila zranění a tak z výšlapu sešlo. Konečně jsme se teď setkaly, ale protože jí stále noha bolela a na šplhání do kopců to moc nebylo, volila jsem variantu návštěvy zahrad. Byť i tady se to bez kopce a schodů taky neobešlo. Ale než jsme se v neděli sešly, v sobotu odpoledne jsem se vydala na oblíbené místo, a to k rybníku na Mníšku. Vím že se tu vyskytuje hodně vážek a tak jsem si hlavně chtěla zafotit je, a pak si v tichu relaxovat na sluníčku a pozorovat kachny. Vážky jsem fotila, kachny pozorovala, leč ticho a klid se nekonaly. Za chvíli potom, co jsem dorazila, dorazila i ruská či ukrajinská velmi hlučná rodinka s tím, že si na zdejším ohništi opečou buřtíky. Takže jsem zvedla kotvy a vydala se na cestu domů. A při ní vzniklo těhle pár fotek ....
