Ano, tak, nad zradou. Je špatný pocit že vás někdo zrazuje, ale ještě horší je pocit že vás zrazuje někdo hodně blízký a vy přitom nevíte kdo to je. Víte jen že to je někdo z vašich přátel, někdo komu věříte xdesítek let a svěřujete se mu z věcmi které vás trápí, z kterých máte radost nebo z kterých máte zlost.
A on, z vám nepochopitelných důvodů, má potřebu to dávat dál ale nevidí, nebo neví jaký dopad to má. Na lidi. kteří s tím nemají nic společného, na dítě, a celkově na všechny kteří ho znají a mají ho za kamaráda.
Začínáte pátrat, přemýšlíte, vyhodnocujete, eliminujete a zase přidáváte různé své přátele, kombinujete a dáváte si dohromady souvislosti. A stáváte se paranoidní, protože přestáváte všem věřit.
Nakonec volíte zoufalá řešení a vypouštíte před různými lidmi různé průzkumné balony v podobě falešných zpráv a čekáte z které strany se k vám vrátí aby jste nakonec s definitivní platností zjistili kdo za tím vším stojí. Buď jste překvapeni nebo se vám potvrdí vaše podezření. Ať tak či tak, vždy to znamená konec dlouholetého přátelství a kamarádství a další ztracenou iluzi.
Je zlé když vás někdo zrazuje, ale je horší když je to někdo z těch kterým jste věnovali svou bezmeznou důvěru a své přátelství.....