Po kratší odmlce způsobené tím, že jsem intenzivně pracovala na svatební
kytce, korsáži a náramcích pro družičky, a i na DPH, se vrátíme k naší malé tour po Praze.
Z Josefova jsme prošli na Dvořákovo náměstí, pod Rudolfinem jsme se přes park
stočili na Mánesův most, přes něj na Klárov a stáli před otázkou kudy se vydat dál. Tomášskou
okolo zdi Valdštejnské zahrady na Malostranské náměstí, po Starých zámeckých schodech na Hradčany
nebo na Kampu. Volba nakonec padla na Kampu. Jenže ještě než jsme se na ní vydali, stavili
jsme se v jedné zelené oáze, kam když vstoupíte, ani si nebudete připadat jako v Praze.
Ticho, zeleň, zpívající ptáci, lavičky a klid, klid, klid ....
Ta oáza se jmenuje Vojanovi sady a pro mne to byla toho dne objevená druhá neznámá v Praze.
S mým dědou jsme měli prochozený Petřín a jeho všechny zahrady, Malou Stranu, Staromák a jeho okolí
ale Vojanovi sady jsem neznala. Asi možná proto, že tam nejsou žádné květiny a to dědu nějak netáhlo.
Jde čistě o park se stromovou výsadbou, až v jeho horním konci se po schodech dostanete k místu kde je
tak trochu zahradní úprava. No a tady mají své království místní pávi.
Jsou na lidi zvyklí, nebojí se a tak jsou schopní vám pózovat celý den.
Tolik času jsme zas neměli, ale i tak jsem pár fotek s nimi udělala. Jen jsme si asi vybrali zrovna
dobu jejich siesty a poledního klidu, protože se různě vyvalovali ve stínu, nebo seděli na konstrukci
růžového loubí.
Krásné sluneční hodiny, a šly přesně! Jen nebyly přeřízené na letní čas
Jeden jediný bílý