15 září 2011

Moje terapie.....

Když je mi smutno, nebo mě trápí nějaké chmury, léčím si je buď psaním a fotografováním pro blog, anebo si dělám různá suchá aranžmá....teď můžete zjistit, jestli je mi smutno normálně, nebo víc než je zdrávo.
Ta malá jsou na různých dřevěných lžících, vidličkách a kvrdlačkách, které se postupem doby nashromáždily jako dárky k různým příležitostem.


Takovou malou perličkou je, že když jsem teď dělala dvě poslední, to jsou to s růžemi na kulatém podkladu a to první na poslední koláži, netušila jsem, protože jsem neposlouchala rádio ale céda, jaká tragédie se stala v Rusku třem našim hokejistům.... takže do doby než budou šeredná a bezbarvá a já je vyhodím, mi ten den budou připomínat...

Klubová výstava.....

Po pátečním procházení po Praze, bez mé přítomnosti (byl jsem ponechán na chatě) se panička zase začala věnovat také tomu, proč jsme tu vlastně zůstali a nejeli domů. Měli jsme totiž 62. klubovou výstavu kterou pořádá KCHT, tedy Klub chovatelů teriérů. Je to výstava pouze jen a jen všech plemen teriérů. Takže opět mne hodila do vany a vykoupala, vyšampónovala, a načesala. Ovšem ráno jsem měl takový dobrý nápad. Vedle za plotem ležel mrtvý ježek a já se chtěl za ním podhrabat. No co mám povídat, vypadal jsem krásně zabahněně, plný trávy a paničku málem omývali,když mne viděla. Poprask byl hodně velký a to co mi bylo řečeno jsem si opravdu za rámeček nedal. A to jsem se domníval, že panička je distinguovaná dáma....hodila mne opět naštvaně do vany a zase vydrhla. Ještě že jsme vstali dřív abychom se do Mladé Boleslavi dostali včas. Účast byla docela hojná, a to hlavně dandíků, protože nás měla posuzovat rozhodčí až z dalekého Finska, kde je mimořádně silná a kvalitní chovná dandičí základna. Nutno podotknout že ač rozhodovala velmi přísně, tak zároveň i velice objektivně. Byl to můj třetí start ve třídě šampionů ale vlastně první, kde nás bylo víc než dva. A že jsme tam byli pejsci opravdu kvalitní. Dlouho paní rozhodčí vybírala koho a jak umístí. Já skončil ze čtyř pejsků třetí, ale jak jsem řekl, byli jsme všichni pěkní, no a aby taky ne, když jsme šampioni.....
Byl s námi i Matýsek, který byl na takové akci plné psů poprvé. A musím říct, že se choval nadmíru slušně a dokonce byl i velice chválen za to jak vypadá. Jenže já jsem ten kdo se vystavuje! Mě mají chválit...


A tohle jsou moji konkurenti....
BADYÁN
NIKITA
a vítěz DEZZI
moje skromná maličkost
Tady jsme pěkně všichni čtyři pohromadě, samí fešáci, co?
Jen ještě pár obrázků, panička se totiž musela věnovat víc mně, než focení a tak toho moc není...
Spřátelení dandíci....
Dezzi si dal šlofíka na krásu....
A vyplatilo se mu to...vyhrál co mohlUsmívající se
62. klubová výstava teriérů, Mladá Boleslav V3 ve třídě šampionů, rozhodčí Marja Salminen, Finsko

Japonské umění.....

Dovolím si malou odbočku od mých obrázků a zase
se chci podělit o krásu, kterou je Japonsko proslulé
a to je umění bonzají.....