Mělo být sice svátečně, ale věděla jsem, že
návštěva u maminy nebude nic veselého. Původně jsme
se měli u ní sejít já, dcera s Bobulí a partnerem a druhá prababí,
moje bývalá a znovunalezená tchýně.Těšili jsme se všichni, leč moje
maminka tomu udělala rázný konec. Řekla že nechce aby tam někdo
jezdil, takže jsem naposlední chvíli ještě dceři musela vysvětlovat že
tahle babi už není ta kterou znala a že by opravdu tuhle návštěvu nezvládla
ani fyzicky ale hlavně psychicky. Je to s ní opravdu pomalu den ode dne horší
a horší. Nezvládá chápat ani základní věci jako je rozsvícení a zhasnutí
světel, neví kam si co dala, což je třeba v případě peněz velký problém.
Už teď se jí podařilo někam založit důchod. Našly jsme sice po různých
místech necelé tři tisíce, ty jsem jí rozdělila a větší část dala sousedce
aby jí v případě potřeby z nich nakoupila, ale dalších devět je někde
a nikdo neví kde. A tak je to skoro se vším.
V pondělí jsem s ní šla k doktorce na odběry aby se dalo zjistit, jestli
příčinou není minerální rozvrat organismu, a dost jsem se bála
jestli i tu krátkou vzdálenost vůbec bude schopná ujít. Naštěstí to šlo,
ale následné výsledky ukázaly, že problém je opravdu čistě neurologický.
Tedy buď prodělaná lehká mrtvice anebo nějaká forma demence.
A tak teď se čeká až se uvolní termín na neurologické vyšetření, což ale
vzhledem k malému počtu doktorů a velkému počtu pacientů bude asi hodně
dlouho trvat.
Zatím tedy alespoň musím vyřídit žádost o přiznání příspěvku na péči
a změnu doručování důchodu. Naštěstí jde většina věcí zařizovat přes mejly,
ale stejně zas budu muset brzy do Prahy zajet abych to nechala maminku
podepsat a doručit papíry na příslušné odbory.
A jakoby počasí tušilo co mě čeká, ani ono se moc nevytáhlo a tak
bylo skoro pořád pošmourno a sluníčko se ukázalo vždy jen letmo
a na pár okamžiků. Snažila jsem se vždy nějak tu dobu využít jí
alespoň ke krátké procházce. Z těch vzácných chvil vznikly i následující obrázky ....