30 března 2021

Krokusy v pyžamu ....

 


.... jak vyšité. No jen řekněte, nemají krásný proužkovaný
design? Kdysi mi tyhle krokusy okomentoval TlusŤjoch že vypadají jako babiččiny peřiny. Je to taky fakt, tyhle proužky má člověk spojené s vesnickými chaloupkami a vysoko nastlanými duchnami do kterých člověk zapadl tak hluboko, že nad ním čněly jak hora. Ovšem já tyhle pruhovaný krasavce miluju ze všech nejvíc. Nejen že dělají ohromné trsy o mnoha květech, ale pro jejich nesmírně veselou barevnost. Včera jsem si tyhle krasavce dosazovala do trávníku abych tam měla ještě nějaké velkokvěté, zatím mám jen jeden, tmavě fialový. A protože jich je fakt hodně, mám je na více místech a dělají nesmírnou parádu ....

29 března 2021

Fialová je taky dobrá ...

 


.... i když podle Ondřeje Hejmy je modrá ještě lepší
nicméně krokusy v téhle barvě tu už nemám. Tedy měla jsem, ale je zvláštní, že lety se přebarvili do modrofialové. Nebo jak tu barvu nazvat. Navíc některé jsou světlejší, jiné tmavší. Nějak v tom mají hoši bordel! ....

28 března 2021

Co to tu máme? ....

 


.... na náměstí?



.... nějaké fotky za výlohou...


.... co to asi je? podíváme se ještě blíž ....


No a je tu. Símo, moje jubilejní výstava. První a pidimini. Bez fanfár a bez oslav, ty jsi nemusela ke kadeřnici a kosmetičce, a dokonce jsi ani nemusela nikam jezdit. Jak už jsem se zmiňovala, přihlásila jsem se do této akce . Výloha se našla, tiskárna se našla, byť malé výhrady bych k ní měla, ale zas na druhou stranu musím říct že měli skvělý přístup, a dokonce mi i přidali na hotové fotky očka na zavěšení, ač jsme se o tom nijak nebavili. A tak jsem včerejší dopoledne věnovala věšení fotek do předem připravené výlohy.
Jen co se moc nepovedlo, byly fotky instalace. Začalo totiž silně pršet, takže jsem to musela hodně rychle nacvakat aby mi nemoknul moc objektiv. Tak jsem vám fotky ještě zvlášť tady stáhla aby jste viděli které tam vlastně jsou ....







P.S. A víte co mne bavilo ještě víc? Následná propagace akce! Nejen na fb stránkách kde jsem v jedné skupině o fotkách ČT, ale i v regionálním deníku kam jsem sesmolila tuto malou noticku



Tady všude se lidé účastní ....




Jsem zvědavá, jestli se z té třebovské skupiny třeba někdo přidá, protože jim přece musí bejt blbý, když jejich město propaguje Pražák!!!

27 března 2021

Nějak jsem si ....

 


.... to trochu zakřikla. Původně sluníčkové ráno
se nám nějak zatáhlo, a na obloze zas převažuje šedá barva. Alespoň že je teplo. Snad nebude pršet, má přijet dcera s Bobulí tak buď vyrazíme na procházku, nebo budu rozvážet mulč na nové záhony. Bobule strašně ráda něco pořád hrabe, nosí a vůbec pomáhá na zahradě. 
Jen když tak koukám na posledních šest let ve fotkách, budu muset evidentně změnit téma. Protože de facto na nich dobré dva měsíce není nic jiného než krokusy, sněženky, bledule, talovíny a jiné jarní brzké květy ....

26 března 2021

A už to jede ....

 

.... na plný pecky! Ptáte se co? No přece JARO!!!
Venku je krásně teplo, sluníčko hřeje a svítí, motýlové začínají lítat stejně tak i včelky. Talovíny mají kvítka jak malé talířky, drobnokvětým krokusům začínají konkurovat ty velkokvěté, a objevují se i první květy orsejí. Počítám že do týdne začnou svou parádu ukazovat i křivatce. Doba, kdy začínám ožívat se sluníčkem a teplem i já, navíc jsem se dozvěděla potěšující zprávu že už nemusím chodit dopoledne do práce a čelit tak neustálému psychologickému tlaku jedubaby a jejích kolegyň. Navíc je ještě naštvaná (na mě) že se jí dostalo určitého varování a vynadání od kuchaře, kterému srovnání do latě pomlouvaček tak nějak skoro nařídila jeho dcera, která je momentálně mou spolupracovnicí a které je jejich přístup k mé osobě velmi nepříjemný. A to jsem si říkala, že to bude pěknej vopruz dělat s dcerou šéfa.... 
Protože svítí sluníčko, dáme si tentokrát i sluníčkově žluté květy 

25 března 2021

Poslední ....

 

.... fotky ze "studené" série si dáme dneska, dokud 
mi jde net. Nějak nám to tu dělá psí kusy, jde, nejde, jde, voláme, slibují, a ono to stále jde a nejde. Dneska zas v noci trochu mrzlo, byla jinovatka jak hrom, ale než jsem si dopila kafe s chtěla vyrazit fotit, sluníčko už stačilo všechno rozehřát. Jinak mám už hotové fotky do výlohové výzvy (nějak mi pořád slovo výstava nejde z pusy, protože šest fotek formátu A3 ve výloze mi jako výstava moc nepřijdou) dneska se pro ně (doufám) dostanu, což zatím ale moc nevypadá ....

22 března 2021

Krokusově ....

 

.... a studeně pokračujeme v obrázcích. Dnes první den
ani neprší, ani nesněží a ani v noci nemrzlo, nicméně studeno je ještě dost a dost. Ale snad už to jaro někde číhá za bukem, dneska na mne vyskočil titulek "Jaro na dosah! Má být až 17°C! " No to doufám, protože už mám toho studena opravdu plný zuby. Už bych ráda seděla v altánku a přemýšlela tam, co všechno na zahradě vylepšovat ....

21 března 2021

Dnešní mrholení ....

 

.... se opět zvrhlo v jemné sněžení a tak můžeme 
klidně pokračovat v dalších brzce jarních fotkách. Samozřejmě jsem nafotila fotek víc, jak jinak, a tak je kam sáhnout. A doufám, že tenhle týden už budu moct vytáhnou na cesty do práce konečně kolo abych se konečně rozjezdila a nemusela funět do sebemenšího kopečka jak se mi to teď stává, když se náhodou vyvrbí jeden den, kdy svítí sluníčko. Potřebuju to proto, abych se mohla zajet podívat jak jsou na tom bledulky v rezervaci. Zatím se tedy mrkneme na ty moje na zahrádce ....

20 března 2021

Dnes je tak akorát ....

 


.... čas na nějaké sluníčkové fotky. Je první jarní den
venku to tak vůbec nevypadá, neb je tam kosa, poletuje sníh a jediné co připomíná jarou jsou radostně řvoucí ptáci. Den, dva zpátky tu ale do jinovatky svítilo úžasně sluníčko a tak jsem šla opět projít zahradu. A vyvětrat tentokrát jiné starosklíčko, a to heliose ....

18 března 2021

Určitě mi ....

 


.... dáte za pravdu, že záchod rozhodně není 
místo, kde by jste očekávali vyznání lásky. A to tak krásné, jaké se mi za celý můj život nedostalo od žádného z "mých" mužů. Ať povolených, zákonných či nezákonných. Vyznání při kterém se vám rozbuší srdce a vhrknou slzy do očí, neb je pronesou mile a žvatlavě tříapůl leté rtíky, při sezení na trůnu když si stejně staré ručky přitáhnou vaší hlavu a do ucha zašeptají tak, že to je slyšet na metry daleko " Mám tě ráda, babičko, a teď buď babička, až půjdeme nahoru tak taky, ale pak už můžeš být zase zlý čert!"
Abych uvedla na správnou míru, hrály jsme si v pokoji na čerta který strká malou kočičku do pytle. Samozřejmě že malou kočičkou byla Bobule a pytel do kterého jsem jí strkala, resp. balila byl sedací polystyrenový bag. Zlého čerta chtěla sama, protože hodný se jí moc nezamlouval. Nevím čím tedy dnes strašit děti, když si vybírají že chtějí zlého čerta a ještě se tomu na celé kolo řehoní. I když je mi jasné, že v jejím případě první čert kterého by potkala nebyl podroben bližšímu zkoumání jestli je nebo není hodný a nastal byl mohutný řev a úprk do mámina náručí. No řekněte, dá se tomuhle odolat? 
Jo, a co vy, na jakém neobvyklém místě vám někdo někdy případně vyznal lásku?


17 března 2021

Tak jsem to ....

 

.... pěkně prokoučovala. Moje blbost. Nedávala jsem pozor
a místo smazání sledovaného ale nefunkčního blogu jsme smazal ten funkční. Chudobku. A tím pádem jsem projela druhé kolo Hudební abecedy do které jsem měla okamžitého svého favorita v podobě skupiny Bon Jovi a písničky k filmu Mladé pušky. Byť stejně jako u všech skupin které se mi líbí mám ohromné dilema kterou jejich písničku vybrat, protože se mi líbí všechny stejně. Ale vždycky je něco co mne na té vybrané něco zaujme. Klip, melodie, anebo i třeba film ke kterému byla jako titulková složená. A mě se líbí v tomhle případě jak film tak i písnička.
Takže aspoň dodatečně jí sem loupnu.



Ale aspoň jsem chytla písmeno C a Č kde tedy mohou být obě anebo jedno. Já tedy volím písmeno Č, protože už nějakých dobrých patnáct let je mou srdeční záležitostí a to tedy sakra hodně velkou skupina Čechomor. Desky nebo živáky, televizní záznamy, prostě cokoli co se namane velmi ráda využiju. Jejich spojení roku a folku je jediněčné a jediní kdo se tak trochu mohou s nimi srovnat je Vlasta Rédl a svého času i Fleret. Horší je, kterou písničku vybrat, protože je miluju všechny stejně. Nicméně dnešní volba padla na písničku která má v sobě hodně energie a hned po Proměnách patří na živácích k té nejžádanější. A je fakt, že na posledním koncertu který jsme navštívili v Litomyšli si jí posluchači skoro vydupali a vytleskali a musím říct, že hudebníkům by stačilo jen hrát hudební linku a posluchači to bezchybně zazpívali za ně. Jo, a parádně se při ní hopsá a vykřičej hlasivky !


Tedy chtěla bych poprosit Chudobku, jestli by bylo možné, že bych místo C a Citronů mohla dát ještě jednu od Čechomorů. A to Sedem nocí. Mám jednu krásnou vzpomínku na takový malý polosoukromý živák, kde jsem tuhle písničku slyšela poprvé. Není z těch zrovna nejhranějších, ale já jí mám nesmírně ráda jak pro nezvyklý zvuk elektronických houslí (než jsem jí viděla naživo, myslela jsem že to je el. kytara) ale i pro to super nasazení Karla Holase při zpěvu. A za třetí jsem měla možnost ten koncert sledovat v přítomnosti dvou lidí na kterých mi opravdu hodně záleží.








12 března 2021

Back to .....

 


.... future winter. Poslední dny sice byly krásně
slunečné, ale také stále hodně studené a v noci i slušně mrzlo. A vznikla z toho další série Mrazíkova čara. Ale tak krásné ledové malby, které jsem tu už měla z toho nebyly. Nicméně i tak to jsou malá umělecká dílka ....

11 března 2021

Testování V síti ....

 

.... aneb co kdo vydrží. Téma testování už jsem 
tady jednou otevřela, a jednalo se možná o dost zcestný ale v dnešní době všeříkající názor na to, jaká je u nás situace s nemocí covid. Firemní testování prý znásilňuje osobnost testovaných. Můj názor jsem tu také psala a vy jste ho měli v komentářích  možnost vyjádřit, což jste také v hojném počtu udělali. Jak jsem zmiňovala, i mne od tohoto týdne testování dostihlo, a tak jsme v úterý s osazenstvem kuchyně vyrazili. A i tady jsem se na vlastní kůži setkala s oním názorem, že to je blbost, že stejně pochcípáme všichni bla, bla, bla..... jak po absolvování výtěru vyřvával jeden z testovaných dělníků po chodbách. Na výběr jsme dostali buď test z nosu nebo z krku. Vzhledem k tomu, že jsem chvíli před testem dopila svou ranní kávu, odmítla jsem se o ní podělit s ostatními, takže jsem zvolila nos. Tak že bych se stala milovníkem nejdřív lechtání a pak prošťouchnutím nosní dírky, to nehrozí, nicméně se mi krásně uvolnila, takže v pondělí si nechám pročistit i druhou. A stále mám možnost volit i krk. Výsledek? Kupodivu a naštěstí negativní. 

Testování co všechno se dá vydržet když si o vás myslí že je vám dvanáct a vy jako dítě trávíte čas na netu, aneb vědí vůbec rodiče co jejich děti dělají na netu? Tak tomuhle hodně drsnému tématu se věnuje i Lvy oceněný snímek režiséra Víta Klusáka V síti. Tři plnoleté herečky které ovšem oplývají vzhledem dvanáctiletých dívek, tři studia v podobě dětských pokojů, tři falešné účty na sociálních sítích a proti nim za deset dní na chatu  2500 predátorů v podobě mužů (ale i jedné ženy), hodných strejdů, kteří přímo hoří "láskou" k malým holčičkám. Od první chvíle, kdy se herečkám profily založily uplynulo necelých pět minut a už na nich přistálo několik velmi nechutných fotek či videí. Žádosti o svlečení, o masturbaci před kamerou, zasílání pornografických videí, i chlubení se vlastními chloubami a onanie před webovou kamerou. Lichotky, nabídky peněz a žádosti o osobní setkání. Následné výhružky o rozeslání nahých fotek které na dívkách vyloudili (fotily je náhradnice) po netu, do školy, rodičům a kamarádům pokud dívky nepřistoupí na jejich požadavky. 
Při natáčení filmu byli i odborníci jako psychiatři, sexuologové, právníci a říkat že byli nadmíru zhnusení a vyděšení, stejně jako celý štáb a obzvlášť všechny tři herečky, snad ani nemusím říkat. Drsný pohled do myslí a chutí mužů, kteří navenek žijí docela spořádaně, jeden dokonce vedl dětské tábory a práci s dětmi se věnoval dlouhou dobu. Myslím, že tenhle film by se měl povinně promítat jak ve školách, tak hlavně rodičům, protože oni bohužel mají na tomhle také svůj velký podíl viny, když dětem věnují tak málo pozornosti v tom co dělají. Pro mnoho z nich je to i výhoda, děti se zabaví na počítači, tabletu, telefonu a dají jím pokoj, nic po nich nechtějí ... ale už netuší, jakou cenu za to ty děti kolikrát zaplatí. A někdy zaplatí i životem. 
Naštěstí? si po natočení filmu policie přebrala veškerý materiál a rozjelo se vyšetřování. Ovšem jestli obviní všech 2500 mužů, to by mne samotnou velmi zajímalo. Měli by, protože jeden každý z nich porušil nejméně tři nejdůležitější paragrafy za které je sazba většinou kolem deseti let nepodmíněně ....








08 března 2021

Jak bylo předpovězeno ....

 

.... tak se také stalo, a od brzkého rána tu sněžilo
a sněží zas. Když mi dneska nabídl fb přehled dne, za uplynulé roky, není to nic divného. Na 8.3. tu povětšinou napadlo od pěti do třiceti centi sněhu. Dneska to naštěstí hned taje, takže mne to zas tak moc nevadí. Co mi vadí víc, je moje vlastní blbost, neb jsem si zapomněla připravit už minule když jsem jela s dcerou na sociálku do složky k předčasnému důchodu rodné listy dětí. protože kdybych ta učinila, zjistila bych že svůj rodný list má dcera u sebe. Na to jsem ale přišla až dneska, kdy jsme se vypravily na sociálku sepsat ofiko žádost a když na mne úřednice žádala ty rodné listy bylo vymalováno. Sice jsme se vrátily, jenže jsem při tom právě přišla na výše zmíněné. Takže druhý pokus se koná zase ve středu. Ještě že si dcera napsala papír že se stará o osobu blízkou a vozí jí na kontroly (manžela) protože už překračuje cestou k nám hranice okresu. No jo, skleróza sice nebolí, ale člověk se při ní hodně nalítá ....

07 března 2021

Jarně, ale jiskřivě ...

 


.... protože i dneska byla po ránu zima a jinovatka.
Ne už taková jak včera, ale byla. A tak jsem si nemohla nechat ujít jiskření sluníčka v jinovatce na právě rozkvétajících krokusech a talovínech. Jak jsem je včera zbavila stínění trávou, tak se daly do kvetení plnou silou. Tedy po ránu ještě byly zavřené, ale teď už si to na sluníčku užívají naplno ....

06 března 2021

Dnešek byl ....

 


.... od jarně mrazivého rána jak malovaný, a tak
co jiného dělat, než začít se zahradou. Jako první práce vždy přijde na řadu střih trav a úklid okolo jezírka, neb tam je jeden ze dvou obr trsů trav, které dominují zahradě a tak je z nich taky nejvíc bordelu. Díky Símě je už třetím rokem svazuji, ale tentokrát mi silný vítr u jednoho roztrhnul provaz a než jsem se dokopala k tomu, znovu ho svázat, nasněžilo a sníh mi celý veletrs pěkně rozložil a ten následně valnou částí na zbytek zimy zamrznul v jezírku. A tak jsem z něj měla listy po půlce zahrady. Navíc tahle potvora má stébla dost silná a houževnatá, takže na její ostříhání používám elektrické nůžky na živé ploty, jenže ani ty moc letos nefungovaly a tak jsem na ní regulérně vytáhla elektrickou řetězovku, co máme na vyřezávání větví z výšek kam se nedostanu. No, asi se po nějaké normální s krátkou lištou budu muset podívat, protože na ty silné trávy je to naprosto super.
Když jsem trávu pokácela, vylouply se z pod ní rozkvétající plnokvěté sněženky, krokusy a talovíny, a své vršky už ukazují i skalkové irisky... A co víc! Když jsem uklidila okolo jezírka (to miluju, jak je všechno kráásně učesané) šla jsem na další práci a při prohlídce záhonu, jsem s velkou radostí zjistila, že moje obavy o cibuloviny, které se mi díky letošnímu velesuchu třikrát ocitly pod vodou naštěstí přežily a neshnily. Všechny tulipány i narcisy se krásně derou ven, čímž mi spadl obrovský balvan ze srdce. Jen některé budu muset vyhrabat z krtin a jiné vysvobodit z trávy, která se do záhonu natáhla ohromnou rychlostí. Ale hlavní je, že přežily!!!
Navíc budu muset letos s jarními pracemi fofrovat, po středeční návštěvě na ortopedii mě po znormalizování provozu v nemocnicích čeká operace pravé ruky na kterou mne doktorka rovnou objednala, z důvodu pokročilé artrózy v kloubu u palce. Jak jsem byla poučená, buď mi do mezery která vznikla dají kostní štěp anebo implantát. A pak mne čekají tři měsíce nuceného nicnedělání... já nebudu moct ani psát a ani fotit! A už vůbec ne dělat nějaké ruční práce či právě na zahradě. Tak snad doufám, že to vyjde aspoň na dobu, kdy už se bude moct koupat a já tak budu trávit celé dny aspoň ve vodě a na lehátku! ....

05 března 2021

Dneska bych chtěla ...

 

.... začít malou úvahou, nebo otázkou? Jak
se to asi vezme. Všichni začínáme vnímat, že situace s nákazou se začíná opravdu vymykat veškeré kontrole. Vláda už evidentně neví jak dál, a díky tomu vydává, aby vůbec nějak ospravedlnila svou existenci, jedno chaotické nařízení za druhým, aby je po dvanácti hodinách zase rušila. Nemocnice napříč republikou kolabují jedna za druhou a až teprve teď vláda kývla na již dříve nabídnutou pomoc ze strany příhraničních nemocnic v Německu a Polsku, která mohla už dávno některým nemocnicím odlehčit. Premiér sám přiznal, když se ho poslanci v interpelacích ptali jaký má vláda připravený další plán pro případ, že nynější opatření selžou, nákaza bude dál stoupat, nebo se ustálí či se začne snižovat, že neví. Prostě neví, lebo žádný takový plán NEEXISTUJE! Oni neví jaká bude predikce...
Jedním z opatření, byť také kritizovaným, je povinné testování ve firmách. Týká se to i naší fabriky a nás, jako zaměstnanců firmy která má více poboček po celé republice a navíc pracujících v gastro službách. Mě osobně to nevadí, i když asi to není nic příjemného. Ale mám doma muže, který je pro covid přímo lahůdka nabídnutá na zlatém podnose. A hrozně nerada bych ho nějak ohrozila. Myslím si, že ta trocha nepohodlí je to nejmenší, co můžeme obětovat pro to, aby se situace začala aspoň trochu lepšit. Navíc i nám osobně přinese aspoň na chvilku pocit bezpečí. Samozřejmě že co platí dnes nemusí platit zítra, ale myslím si, že každý zachycený případ a vytrasované kontakty poslané do karantény alespoň pomohou trochu nemocnicím. Když jsem na fb odpovídala podobnými větami na status (samozřejmě negativně laděný) u jedné známé blogerky, dostalo se mi pěkné sprchy v podobě vyjádření jiné u ní komentující, že bych se tedy měla nad sebou hodně zamyslet, a nutit lidi do toho aby se jim nějaká nemehla šťourala v nose, v lepším případě je zranila (co se mělo stát v horším nevím, asi umístění čipu) a že se jedná o bezprecedentní znásilňování osobnosti nutit k něčemu takovému zdravé lidi. Dál jsem už její obsáhlý koment ani nečetla, protože tohle mi úplně stačilo. Co mne zarazilo, byla ale  (vůči mě) reakce oné blogerky. Už dřív jsem si všimla, že její komenty jsou čím dál tím útočnější, nesmiřitelnější, stejně jako jejích fb přátel, a navíc postrádají zdravý rozum a nadhled, který jsem u ní vždy pozorovala a měla ráda. Chápu, že situace kolem nákazy a vlastně i před ní nebyla pro mnoho lidí zrovna růžová, a teď se ještě přidává hromada fake news, sdílení různých hoaxů které lidé berou za pravdu pravdoucí a v jejich jménu vedou svatou válku proti těm, kdo mají jiný názor, nejistých prohlášení i ohromná bezmoc obyčejných lidí, ale i tak si myslím, že zdravý rozum by stále měl mít navrch. Aspoň u nás obyvatel, když ho nemá u našich politických představitelů. Já svou diskuzi k onomu příspěvku utnula a dál neodpovídala na věci které mi nepřipadly podstatné. Ale zůstala ve mě určitá hořkost v tom, jak dokážou sociální sítě lidi tak rozleptat. Takže se vás chci zeptat, také vám připadá že plošné testování (zdarma) je znásilňování osobnosti? Že to je další "porobení" lidí? nebo myslíte že to je užitečný nástroj, který by nás mohl alespoň trochu posunout ke zlepšení situace? 

No a teď zas trochu sluníčka a pár bodláků ....

04 března 2021

Po malé odbočce ....

 


.... v místě, nikoli tématu, se dnes vracím zas
k fotkám zimním. Tedy echt zimním. Ještě to vydržte tak dvakrát, třikrát a budete mít pokoj. A snad už pak budou i nějaké jarní obrázky. Dneska se počasí opět překlopilo o 360°, z jarního slunečna a tepla zas do mlhy a zimy typické spíš pro podzim. Tak snad to sluníčko na fotkách, byť tolik zimních vám trochu zvedne náladu ....

03 března 2021

Kam se hrabe ....

 


.... Bittner! Tohle zvolání Mistra Svěráka ze hry Záskok, 
mi prostě vždy naskočí, jakmile slyším slovní spojení Kam se hrabe... a proč se pouštím do vod divadelních, navíc v době kdy do něj nelze jít, leda si pouštět záznamy z archívů. Ono v dnešních fotkách tak trochu o divadlo, ale spíš bych řekla dívadlo (budeme se dívat) jde také. Ale o dívadlo, jaké umí vytvořit sama příroda. Ráno, když jsem odtáhla zatemňovačky na střešních oknech, naskytl se pohled který jsem tu už pár let na oknech neviděla. Ledové květy. Zřejmě nějak nebyly o zimách ty správné podmínky k jejich vzniku, protože takhle krásné jsem viděla naposledy před lety na chatě. Pravidelné, kouzelné a o vzorech o kterých se dá říct Kam se hrabe gotika v architektuře nebo umění starých tkalců a vyšívaček. A protože právě ze všeho nejvíc připomínaly vzory na látkách, trochu jsem je barevností těm látkám připodobnila. Stačilo jen trochu stáhnout expozici do mínusu, posunout zřetelnost na plno, využít služby Mapování tonalizace a použít polarizaci. Vlastně jsem ani nepotřebovala použít některý z mých oblíbených presetů v Zoner studiu ....

01 března 2021

Jako v Mountfieldu ....



.... jedeme dál, ještě nekončíme! Takže dál
pokračujeme v zimě, i když jaro už ode dneška převzalo částečně vládu. Tedy s ohlášeným sněžením. Nicméně doufám, že tady už ten bílej sajrajt uvidím zas až v době oficiální zimy. Ale pokud by byla taková jaká je na fotkách, tak by mi zas tak moc nevadila ....