07 března 2014

Z Petřína jen tak....


Posledních pár záběrů z Petřína je taková
směska pohledů na něco....patří do ranku fotek které se vozí z dovolených a výletů.
Takové ty pohledy pro pohledy na vzpomínání....

Když jsem fotila skupinu akátů která mne zaujala strukturou kůry, všimla jsem si na nich malých "psích" známek a číslem. Pozorně jsem se tedy rozhlížela po okolních a ejhle, támle ale i tamten strom taky má! Ale tenhle ne! No taky je nějakej hubenej....no a tenhle, to je kusan a taky má číslo! Zřejmě je to evidence stromů, i když jen některých. Asi jen od určitého obvodu kmenu a taky ne úplně všude. Měnila se poslední dvojčíslí jak jsem si všimla. Že by bylo na Petříně 739 286 ks stromů? Nebo po celé Praze? Nebo jen po Praze 5?



Cesty a cestičky....kolik asi kilometrů jich může být?


Jedna z vyhlídek vybudovaných v posledních letech


....zase ty cesty.....


V pozadí Hladová zeď.....


Bývalá strážnice v hradbě Hladové zdi. Dělí Petřín na dvě části. Na tu Smíchovskou, a pak tu která patří k Malé straně. To jest restaurace Nebozízek, Seminářská zahrada která se rozkládá až dolů k zastávce lanovky na Újezdě, nebo navazuje na Strahovskou zahradu která se rozkládá okolo Strahovského kláštera. Tam se samozřejmě podíváme při další výpravě.....


Na konec jsem si nechala tuhle studánku....je taky zrenovovaná, i když v okamžiku kdy jsem jí fotila byl okolo ní nepředstavitelný bordel který jsem musela ještě odříznout protože byl opravdu všude. Je to symbol mého dětství navždy spojený s cestami pro vodu. Ano, chodila jsem sem s dědou nebo babičkou, oni měli velkou a já svou malou hliníkovou bandasku do které jsmesi natáčeli vodu. Čím byla tak skvělá už nevím, ale vždycky když k nám měla přijít nějaká návštěva šlo se sem pro vodu na kafe. Byla to pro mě v té době (bylo mi tak kolem pěti šesti let) strašně dlouhá cesta, dneska jí zvládnu od domu sem za slabých patnáct minut (pokud ovšem cestou nefotím)....