Nevím jestli jsem někdy zažila
ohlušující ticho, no i když možná jednou něco co by se tomu dalo připodobnit ano.
Na Červených blatech. Bylo to ale ticho bez ticha. Ticho kdy nebylo absolutně slyšet nic z civilizace, ale za to byla slyšet příroda. Ptáci, hmyz, praskání kůry na stromech a otvírajících se šišek v letním žáru. Byl to krásný pocit který bych ještě někdy chtěla zažít. Ale jakou to má souvislost s dnešním článkem? Má, a to ten bzukot včel a vůbec včelky....
Jak překotně rozkvetly krokusy tak se jich na nich neustále pase velké množství. Bzučí, přelétavají z jednoho květu na květ, někdy se na jednom sejde i víc než jen jedna. A makaj a makaj....no prostě pilné včeličky!
Někdy pracují i synchronizovaně