Když jsem byla naposledy fotit, nešlo jen o
magnólie, i když ty byly hlavním důvodem. Po jejich nafocení jsem si ještě
vyšla kousek nad hřiště, kde vetly trnky. Pár obrázků jsem udělala
a zas šla domů, protože přeci jen ten můj bolavý loket se začal
ozývat a chtěla sem mu dopřát ještě chvíli oddechu.....
Nádherné anemonky svítí svou modrou barvou do dálky. Kdysi jsem je měla,
ale podstatně menší. Takovéhle krásné velké jsem ještě neviděla. Květy můžou
mít tak šest nebo sedm centi v průměru....
Trocha zeleně z javoru. Foukalo a tak se opět dost blbě zaostřovalo tam kam by mělo.
Škoda, že není přenosná ta krásná hořkosladká vůně kvetoucích trnek.
V jejich středu to bylo přímo omamující .....
A nakonec něco žhavé rudé. Jediné co teď tak trochu člověka zahřeje .....
