30 listopadu 2022

Okolo a kolem ....

 


.... hradu se podíváme v dnešním příspěvku.
I když dal by se nazvat i " Do věží ", protože se v něm i na ty věže podíváme. Na některé zvenku, do některých zevnitř ....

28 listopadu 2022

Mariánská věž ....

 

....  je tou nižší ze dvou karlštejnských věží. 
Do ní se prochází z Císařského paláce krátkým zastřešeným můstkem. V Mariánské věži, tedy v jejím prvním patře se nachází Hradní pokladnice a Klenotnice, v druhém pak kostel Nanebevzetí Panny Marie. Ten je ovšem přístupný v jiném prohlídkovém okruhu. V Hradní pokladnici je pro změnu velký model Velké věže s umístěním kaple sv. Kříže a vitrína z některými částmi tzv. karlštejnského pokladu a panely z obložení kaple sv. Kříže, v Klenotnici jsou pak originály ostatkových obrazů Mistra Teodorika a replika Svatováclavské koruny ....

26 listopadu 2022

Další části Císařského paláce ....

 


.... patří mezi soukromé císařské komnaty
protože do nich patří ložnice s domácí kaplí, Audienční sál, Sál předků a Hodovní síň. Pokud si někdo představuje jak úžasně vybavenou měl Karel ložnici, bude překvapený. Buď se z ní moc nezachovalo, což asi bude příčina, nebo opravdu ve středověku nelpěli na přeplněných místnostech. Stejně tak Audienční sál, tady si museli případní  Karlovi návštěvníci vcelku docela dost postát a pokud se těšili že si budou moci sednout v jeho předsálí, tak museli být velmi zklamáni. Nakonec si mohli trochu odpočinout až v Hodovní síni při některé z Karlových hostin ....

24 listopadu 2022

Po krátkém výletu do .....

 

.... do novodobé historie hradu Karlštejn 
se v něm začneme porozhlížet. A začneme Císařským palácem, což dává tušit, že budeme mít možnost nahlédnout do soukromí jak jeho strážců a děkanů ale i samotného císaře a krále Karla IV. Prohlídku paláce jsem rozdělila do dvou částí. A začínáme v tzv. Dvořenínské síni, což byla taková určitá předsíň celého císařského paláce. Tady je vystavený velký model hradu v jeho původní podobě jak ho nechal Karel vystavět. Díky svému dlouhodobému pobytu na francouzském královském dvoře si osvojil nejen dvorské mravy, jazyky, politické a vojenské znalosti, ale i francouzskou dvornost, módu i oblibu francouzské zámecké a hradní architektury. Mnoho z toho i přenesl do výstavby Karlštejna .....

22 listopadu 2022

Na chvíli jsme .....

 

.... si odpočinuli od cestování a chození, a
tak se můžeme vydat na další výlet. Tentokrát po vlastech českých. Půjdeme nahoru do kopce a půjdeme i dolů s kopce do hlubin země.
A nakonec se pokocháme pohledem na to co za krásu vzniklo z lidské činnosti .....
Jako první na řadě (pro mne po desítkách let, kdy jsem tu nebyla ale během čtyř let jsem tu už potřetí) je hrad Karlštejn. Musím říct, že zájezd jsem si kupovala spíš kvůli jeskyním a návštěvě lomu Amerika na Mořině, takže ten Karlštejn byl takový trochu nechtěný přívažek. Ale zase pokaždé kdy jsem tam byla, prošla jsem jen nádvoří a studniční věž a tím to haslo. Proč ne, když odsud jsou zajímavé pohledy. Na prohlídkový okruh jsem se nehnala protože bylo na několik hodin vyprodáno a já byla buď omezená časem návratu anebo s námi byla vnučka, která ještě na nějakou velkou prohlídku neměla věk. Takže nakonec teď došlo i na tu prohlídku. Kdysi, když jsme tu za blahé paměti školních výletů byli, prošli jsme hrad za jedno vstupné celý. Porevoluční rozdělení hradů a zámků na několik prohlídkových okruhů placených nemalou částkou zvlášť, už tohle neumožňují a tak jsme v rámci zájezdu měli domluvenou  základní prohlídku Císařského paláce a části Mariánské věže.
Prohlídka začíná v Dvořenínském sále, kde je vystavený model hradu v původní podobě, pokračuje přes Rytířský (Manský) sál na Mariánské nádvoří, do interiérů děkanství, Karlovy ložnice, audienční síň, přes Královský sál předků, a hodovní síně. Z Císařského paláce se pak po krytém můstku přejde do spodního podlaží Mariánské věže kde je Hradní pokladnice, Klenotnice s vystavenou replikou Svatováclavské koruny, a hradní vězení. Tam jsme tedy nějak už nedorazili. Z Mariánské věže se vyjde po onom velmi známém můstku z filmu Noc na Karlštejně (určitě si vzpomenete na scénu kdy tu cukruje pan Pešek (Jaromír Hanzlík) s Alenou (Daniela Kolářová) a zdálky je sledují vévoda Bavorský Štěpán (Miloš Kopecký) a král Cyperský (Waldemar Matuška) na hradní ochoz z kterého je přístup do Hodinové věže. A pak zas po schodech na první nádvoří ....
Mnoho lidí (jak jsem slyšela z rozmluv účastníků zájezdu) neustále
překvapuje rozdíl mezi původní a dnešní podobou hradu. Málo kdo asi ví, že nynější podobu hrad dostal "teprve" před 150 lety na popud císaře Františka Josefa I. Do té doby, ač se to může zdát neuvěřitelné, hrad velmi chátral a nebyly peníze na obnovu. Jeho "záchranu" dostal na starost architekt Josef Mocker, který má zásluhu na úpravách dalšího známého hradu a zámku. Křivoklátu a Konopiště. A proč jsem dala slovo záchrana do uvozovek? Protože z jedné strany to sice záchrana byla, ale z druhé strany znamenala brutální, masivní a vlastně neopodstatněné ničení a bourání gotických částí hradu. Celá obnova a přestavba hradu se nesla v podobě už doznívajícího romantismu a purismu. Originální části konstrukce se změnili v hromady suti a byli nahrazeny kopiemi. Vznikaly tu novotvary které jsou nelogické k původní vzájemné funkčnosti hradu. Zbouráno bylo celé purkrabství včetně nejstarší části, sníženy hradby u Studniční věže, její vršek byl taktéž přezděn, na Císařském paláci došlo k přebourání oken a jejich přesunutí, původní podlahy zničeny a nahrazeny jinými. Vnější a vnitřní gotické a renesanční omítky byly otlučeny. Bourání neunikla ani Mariánská věž i Velká věž. Přestavbu kritizovali už ve své době i mnozí čeští architekti.
Díky této přestavbě nebyl třeba Karlštejn zapsán na seznam UNESCO kvůli nepůvodnímu stavu. Byť se nám samozřejmě hrad v jeho nynější podobě líbí, přijde nám majestátní a neuvěřitelně krásný, skrývá se za ní nevyčíslitelná historická škoda. Ostatně co všechno za této "záchrany" vzalo za své se dozvíte v tomto článku. I průvodci na toto de facto barbarství již dnes poukazují. 
Pokud by jste chtěli hrad navšívit a prohlédnout si víc okruhů, tak tady je ceník ať víte na co se připravit 😉





20 listopadu 2022

Dnes trochu odbočím .....

 


..... od fotografií k jinému způsobu obrazového
vyjádření, a to k filmu. Už nejmíň tři roky má manžel k tarifu na telefonu i O2 televizi. Stále mi nabízel, že se můžu také připojit, ale mě to nijak nelákalo. Ale přihodilo se, že jsem se kvůli přechodu internetu k O2 stala také majitelem základní nabídky této televize. Dlouho jsme se tak nějak obcházely, až jsem si jednou řekla, že to tedy zkusím. Co budu povídat, hodně jsme se skamarádily, obzvlášť teď když jsem doma a nemůžu nic moc dělat, tak sjíždím skvělé dokumenty na National Geographic, většinu dílů seriálu o Sherlocku Holmesovi se skvělým Jeremy Brattem v roli Sherlocka, a tu a tam nějaký film který mi buď utekl v televizi nebo jít na něj do kina nemám možnost díky pracovní době. Ale také tu narážím na filmy které mi jsou zcela neznámé, protože jsem jejich existenci nezaznamenala v jediné ať kladné či negativní recenzi na netu. Jedním takovým filmem je i francouzský film

AGNUS DEI (festivalový název NEVINNÉ)

Rok 1945 prosinec, kdesi v Polsku klášter benediktinek. Ve městě nedaleko francouzská mise lékařů Červeného kříže. To jsou hlavní linky tohoto (ne)válečného filmu. Jednoho dne dorazí do města mladá jeptiška a prosí zoufale francouzské lékaře o pomoc pro jednu z jeptišek. Lékař jí odkáže na polský červený kříž, ale jeptiška trvá na tom, že nechce polské lékaře ale ty francouzské. Rozmluvu poslouchá i mladá stážistka Mathilde ( Lou de Laage) . Když zjistí že jeptiška neodešla a ve večerním mrazu se modlí před nemocnicí, rozhodne se že s ní přece jen pojede aby zjistila víc. 
Když přijedou do kláštera a je uvedená k oné jeptišce pro kterou byla žádaná pomoc, z hrůzou zjistí, že rodí. A tímto okamžikem začne jedna z těch zvláštních situací která člověka staví před rozhodnutí pomoci nebo se striktně držet daných pravidel daných v případě Mathilde vojenskou disciplínou a na straně kláštera co s dítětem hříchu. Mathilde se rozhodne pro porušení disciplíny a pomoc, klášter se začne otřásat v základech. Pomalu začíná na povrch vyplouvat že ne jedna, ale hned sedm jeptišek je po opakovaných znásilněních nejdříve Němci a pak Rusy těhotných, sama abatyše je nakažená sifilidou. Otázkou je, jak se konvent v čele s tvrdou abatyší zachová. Přijme sice nechtěné a násilné mateřství nebo nechá děti narozené z hříchu zemřít .... další linkou scénáře je pomalé se sbližování Mathilde se sestrami, její pochopení života v řeholi a pochopení sester že se nemusí bát svěřit se Mathilde do rukou a přijmout od ní pomoc. V okamžiku kdy Mathilde zachrání svou pohotovostí klášter před opětovným útokem ruských vojáků konečně všechny pochopí že patří k sobě. Navíc když najde Mathilde před svým odchodem z Polska způsob jak mohou mít jeptišky možnost před očima veřejnosti bez hříchu vychovávat své děti je celoživotní přátelství i vděčnost nasnadě ....
Rozhodně nejde o film který by byl násilný i když je o násilí, o tom co jeptišky prožili se dozvídáme jen z vyprávění bystré a pochybující zástupkyně abatyše ( Agata Kulesza) sestry Marie (Agata Buzek), ve filmu není jediná scéna z toho co se v klášteře událo, ale ono násilí je v něm všudypřítomné. Je hlavně o tom jak se s ním vyrovnávají, nebo taky ne, jeho oběti. O jejich strachu z prozrazení a následků které by to pro klášter mělo, o strachu z odsouzení církevními autoritami, o pochybách jestli to je a byl boží záměr. I o pochybách v Boha samotného. O přijmutí toho, že jsem, byť jsem to nechtěla, matka a co to pro ženu znamená. A o vyrovnání se s tím, že jako žena jsem byla schopná utratit dva nevinné dětské životy ve vyšším zájmu. V zájmu toho, aby se zachovala tvář kláštera před světem. Všechno tohle je velmi citlivé a velmi citlivě zpracované. O to víc že je film natočený podle vzpomínek francouzské lékařky Madeleine Pauliacové, která od dubna 45 pracovala na osvobozovaných polských uzemích.
Film má i nemá happyend, záleží na tom z jakého úhlu se na to díváme. Jestli z úhlu všech těch nechtěně narozených dětí tak ano, pokud jde o jeptišky, pro některé také, ale co se týče abatyše tam už je to sporné ..... Na ČSFD má 74% což na tak vážný film bez akcí není málo.

AGNUS DEI ( Nevinné)
Francie / Polsko 2016
Režie: Anna Fontaine
Hrají: Lou de Laage, Agata Buzek, Agata Kulesza, Vincent Macaigne ...



Katarzyna Dabrowska 


Agata Kulesza jako abatyše


Agata Buzek jako sestra Marie


Lou de Laage jako Mathilde


19 listopadu 2022

Pavučinohraní .....

 

.... které jsem si chtěla vyzkoušet při cestě
za mlhy mi dalo vcelku zabrat. Zapomněla jsem si vzít brýle abych viděla jestli vůbec někde nějaké pavučiny jsou, takže jsem jen tak nějak odhadovala, a na každou rostlinu, větev či trávu jsem brejlila přes foťák. A když už něco někde bylo, tak vysoko a na světlém pozadí kde při focení pavučina byť z korálků rosy nebyla vidět. Nakonec se ale začalo dařit i když tedy najít pavučinu pohlednou, pravidelnou a tak aby se dala dobře fotit byl docela 
nadlidský výkon ....

17 listopadu 2022

Pampeliškohraní ....

 

.... začalo jeden mlhavý den tím, 
že jsem při focení kapiček které jste viděli minule narazila v trávě na tyhle odkvetlé pampelišky. I na nich jsem si všimla drobných kapiček a tak mne napadlo vzít si jednu domů a podívat se na ní více zblízka ....

15 listopadu 2022

Kapkohraní .....

 

.... při mlze, která tu byla během minulého
týdne skoro každé ráno. Někdy se rozplynula dřív a to do krásně slunečného dne, někdy vydržela hodně dlouho a den pak byl takový chvíli hezky chvíli zataženo. Ale vždycky po ní zůstaly kapky na všem možném. Na pavučinách, na koniferách nebo na odkvetlých pampeliškách. A protože si potřebuju rozcvičovat nový kloub, tak jsem volila příjemný a zábavný způsob. Vzala jsem nexíka, mezikroužky a šla na zahradu, případně s Nikoušem do lesa. Takže teď tedy jako čekám na další víkend a na další víkendový zájezd a čekání si krátím těmito hrátkami. (Ve skutečnosti jsou focené v uplynulých čtyřech dnech, dávno po tom druhém výletu, ten se konal ještě před operací, ale abych vás neunavovala chozením víc než je zdrávo) ....

13 listopadu 2022

Dnešním příspěvkem ....

 


.... bych chtěla uzavřít polský výlet. Zmínila jsem, že
poslední zastávka byla v městě  Zlaty Stok, nebo též česky Rychleby (dalo název i zdejším horám, Rychlebské) a německy Reichenstein. Jak v polštině (Zlatý svah) tak v němčině (Bohatý kámen) odkazuje název města na jeho hlavní zdroj bohatství, a tím byla do roku 61 těžba zlata a arzénu, který byl k získávání zlata ze zdejší rudy nutný. Zlato se tu těžilo už v desátém století a Rychleby byly nejstarším hornicko - hutnickým komplexem v Polsku. Po svatbě Karla IV.  s Annou Svídnickou připadly stejně jako Nisa českému království. V šestnáctém století koupil Rychleby Vilém z Rožmberka a nechal zde razit rožmberské zlaté dukáty a stříbrné tolary. Od poloviny sedmnáctého století patřily k Prusku, po druhé světové válce opět připadly Polsku. 
Z bývalé Gertrudiny štoly je dnes součást Muzea hornictví a hutnictví. V další štole, Černé, je jediný a největší podzemní vodopád v Polsku. Z Černé štoly vás odveze hornický vláček zase zpět k hlavním budovám. Pokud by si chtěl někdo udělat výlet do Bílé Vody, může z ní pěšky dojít právě do Rychleb a zdejší zlatý důl si prohlédnout ....

11 listopadu 2022

Neberte to tak ....


.... že jsem nějakej frfňa co se mu furt
něco nelíbí. Ale na těch mnoha zájezdech co jsem už byla se najdou i určitá hluchá místa, kde zastávky deklarované cestovkou jsou úplně zbytečné nic nepřinášející. Možná že kdyby se nekonaly, měl by člověk víc času na projití si toho co je mnohem zajímavější a nemusel by s prohlídkami kvaltovat a přijít tak i o podstatně hezčí věci. Příkladem je třeba ona zastávka na návsi v Hrusicích ze zájezdu na Konopiště. Nikde nic zajímavého, a to co by zajímavého bylo, tedy návštěva muzea Josefa Lady se nekoná. Místo toho koukáte na dvě pomalované hospody. O to déle si člověk mohl užívat procházku v zahradách zámku. Další pro mne úplně zbytečnou zastávkou je hráz Otmuchowského jezera. To je spolu s Niským jezerem součástí rekreační oblasti, která vznikla na Kladské Nise. Obě jsou jezera umělá, vznikla jako nádrže které měli zabránit Kladské Nise v rozlévání vody v místech kde přechází pohraniční hory do Slezské roviny. Obě mají plochu plus mínus kolem 20 km2 a nabízejí možnosti vodní rekreace nebo rybolovu. Tedy pro mne by to asi nebylo, protože ta rozlehlá plocha s absencí lesů a travnatých ploch kolem by mne nebavila. U Otmuchowského jezera najdete jen něco málo v okolí kempu na protilehlé straně od hráze. Hráz okolo je kamená, nevlídná a nahoře na ní je travnatá cesta. Fouká tu dost vítr, takže je to ideální místo pro plachtění, ale že bych to vítala jako nejachtista.... no co mám říkat, nenadchlo mě to a tak ani moc nechápu proč se tu tedy dělá zastávka která se skládá z vyšlapání schodů dolů na hráz, z dvaceti minutového zírání na hladinu a zas se jede dál. Ani si dát cokoli k jídlu z čerstvých ryb co zde nabízí stánek člověk nemá šanci. Možná za sluníčka a tepla to tu je příjemnější, ale moje vysněná dovolená tady by to rozhodně nebyla ....

09 listopadu 2022

A z gotiky do rokoka .....

 


..... se přesuneme jen o kousek dál,
do kostela sv. Petra a Pavla. Rokokově - barokní kostel,
 nejhezčí v Nise. No, já musím říct, že gotika ať už v sakrálních nebo i světských stavbách lahodí mému oku víc, a v Polsku těch gotických kostelů a chrámů je velmi mnoho. A jsou nádherné i přes svou zdánlivě chudší výzdobu. Možná pro tu vznosnost a jednoduchost vypadají mnohem křehčí než hutné baroko. Kostel postavil v roce 1720 - 27 řád Božího hrobu v barokním slohu. V jeho výzdobě se ale mísí i rokoko. V zadní části kostela se nachází Kaple Božího hrobu s přesnou kopií Božího hrobu jak je u tohoto řádu zvykem. Nedaleko kostela se nachází i bývalý klášter řádu. Kostel má pro nás trochu nezvyklou orientaci, má totiž vchod z boku, v jednom průčelí jsou rokokové varhany a v druhém barokní oltář. Vzhledem k tomu, že v kostele bylo ne zrovna příhodné světlo fotilo se docela špatně, takže fotek je jen pár které stály za to. Navíc se mi při couvání podařilo málem vyvolat mezinárodní konflikt. Jak jsem ustupovala dozadu, abych dostala do záběru co jsem potřebovala, batohem už jsem se dostala za vytyčenou bezpečnostní linii a podařilo se mi tak spustit hodně ječivý alarm. Se mnou tam byla ještě dvojice z našeho autobusu která vystřelila z kostela jako první a ani já jsem raději na nic nečekala a z kostela vypálila jak střela. Ukázalo se, že můj strach byl zbytečný, protože během zbývající asi třičtvrtě hodiny do našeho odjezdu se neozval žádný zvuk kvílejících policejních sirén. Takže bych si klidně mohla dál fotit. Jestli už jsou zvyklí na to, že se alarm spouští během dne víckrát, nebo je jim to jedno, nevím, ale v policejních poutech jsem díky 
tomu neskončila ....

07 listopadu 2022

Zvenku vypadá ....

 

.... dóm sv. Jakuba opravdu krásně. Ale teprve
když vejdete dovnitř tak se ukáže jeho pravá majestátnost. Pro ten pocit lehkosti s kterou se tyčí vysoké nosné sloupy a pro krásu křížových kleneb mám tak ráda gotiku. Nic přezdobeného, ale vám nezbývá než udělat WAU. Myslím, že víc dodávat ani nemusím ....

05 listopadu 2022

Je čas, vrátit se .....

 

.... zpátky do Nisy, a k prohlídce kostela
či jak je i jinde psáno dómu sv. Jakuba a Anežky. 
Bazilika sv. Jakuba, sv. Anežky a Panny Marie Mučednice. Tato stavba je nejcennější památkou města. A taky největší. Má velmi ostrou střechu, prý nejšikmější v Evropě a plochu 4000 m2. Za dobu  své existence, a ta je sakra dlouhá, už někdy kolem roku 1000 zde vystřídal pohanskou svatyni dřevěný kostelík, prošla mnoha úpravami, přestavbami i katastrofami. Takže 1195 - 1198 první románská zděná stavba stejného zasvěcení jak dnes kterou zničili Tataři. Rok 1249 a druhý románský kostel který se dožil 150 let. ovšem bez pořádné údržby se dostal do katastrofálního stavu a tak začalo přebudovávání na novou katedrálu. Rok 1401 a vyhoření nové katedrály. O pět let přestavěn, ale opět chátral a chátral. Rok 1424 znamenal další fázi přestavby. Z románských staveb se vyklubala gotická katedrála. Na ní se vystřídaly požáry, války i modernizace ale její základní silueta se nezměnila a v ní jí můžeme vidět i dnes. 17. a 18. století znamená barokní přestavbu interiéru. Mezi lety 1610 až 1810 se stává sídlem vratislavských biskupů. Napoleonské války znamenaly pro katedrálu velké poničení a na opravy si počkala až do roku 1889 a to ve stylu novogotickém. Ve 30. letech minulého století je kostelu navrácená částečně jeho gotická podoba, jsou odstraněny omítky. Květen roku 1945 ovšem znamená pro katedrálu doposud největší katastrofu, kdy shoří střecha, barokní varhany, dvě boční kaple, vzácný dřevěný gotický kříž který je součástí oltáře, zřítí se západní štít, jsou zničeny veškeré okenní vitráže a většina mobiliáře. Z obnovou katedrály je započato v roce 1950 a vlastně s dílčími úpravami trvá až dodnes. Zvláštností je že katedrála má sice zvonici, ale ta stojí vedle ní. Původně měla být výšky 120 m, ale nakonec stavba v roce 1516 skončila na čtvrtém patře ....

04 listopadu 2022

Původně jsem se domnívala ....

 

.... že do podzimní výzvy u Jarušky 
přihlásím jen jeden článek s výběrem podzimních krajin nasbíraných během dvou výletů absolvovaných v říjnu, protože po operaci už foťák nebudu moci do ruky na nějaký čas vzít a tím to pro mne hasne. Jenže včerejšek kdy byla solidní mlha, trochu i námraza a do toho sluníčko mi prostě nedal, a já zase zkusila vzít nexíka do ruky. Nejdřív, na rozcvičení s oporou okna v detailech stále krásně kvetoucích bidensů v květináčích a když se ukázalo, že ruka zatím nemá námitky, šla jsem na zahradu. I tady jsem zvládla pár detailů s mezikroužky i bez nich. Nakonec jsem si dala zas něco na rozcvičení s odkvetlou pampeliškou kterou jsem našla na zahradě. Ale to už začala ruka protestovat, takže jsem raději její protesty poslechla a nechala focení. Ale díky tomu vím, že přece jen ten půst nebude dlouhý a budu moci nudu zahánět i tímto pro mě velmi příjemným způsobem. Dneska tedy květy které mají ty krásné tlumené podzimní barvičky a které mi dělají velkou radost a po loňských zkušenostech ještě dlouho dělat budou. Takže tímto přihlašuji svůj druhý článek do Jaruščiny výzvy Barvy podzimu ....

03 listopadu 2022

Dnešní procházka po Nise ....

 


.... zabere mnohem méně času než by člověk 
čekal. Když to tak vezmu, víc času mi zabraly prohlídky dómu a kostela sv. Petra a Pavla, ale díky absenci čehokoli co tvoří stará centra měst která jsou zhruba stejně věkovitá jak Nisa je to procházka hodně krátká. Celé centrum města tvoří vlastně jen budova radnice a pár měšťanských domů, dóm sv. Jakuba a Anežky a kostel sv. Petra a Pavla. Další dva kostely které jsem už nenavštívila jsou stranou mezi moderní zástavbou ....