Dnešním příspěvkem ....

 

.... bych chtěla uzavřít polský výlet. Zmínila jsem, že

poslední zastávka byla v městě  Zlaty Stok, nebo též česky Rychleby (dalo název i zdejším horám, Rychlebské) a německy Reichenstein. Jak v polštině (Zlatý svah) tak v němčině (Bohatý kámen) odkazuje název města na jeho hlavní zdroj bohatství, a tím byla do roku 61 těžba zlata a arzénu, který byl k získávání zlata ze zdejší rudy nutný. Zlato se tu těžilo už v desátém století a Rychleby byly nejstarším hornicko - hutnickým komplexem v Polsku. Po svatbě Karla IV.  s Annou Svídnickou připadly stejně jako Nisa českému království. V šestnáctém století koupil Rychleby Vilém z Rožmberka a nechal zde razit rožmberské zlaté dukáty a stříbrné tolary. Od poloviny sedmnáctého století patřily k Prusku, po druhé světové válce opět připadly Polsku. 

Z bývalé Gertrudiny štoly je dnes součást Muzea hornictví a hutnictví. V další štole, Černé, je jediný a největší podzemní vodopád v Polsku. Z Černé štoly vás odveze hornický vláček zase zpět k hlavním budovám. Pokud by si chtěl někdo udělat výlet do Bílé Vody, může z ní pěšky dojít právě do Rychleb a zdejší zlatý důl si prohlédnout ....

Jak už jsem zmínila na začátku tohoto povídání o výletu do Polska, měla jsem velké problémy s baterkama ve foťáku. Až do vstupu k dolu mi vydržela ta jedna která jediná fungovala, ale jako na potvoru tady klekla a já zůstala odkázaná na to, jak focení v dole s ne zrovna nejlepšími světelnými podmínkami zvládne mobil. Vcelku se s tím popasoval dobře takže ani z tohoto místa nebudete o fotky ochuzeni

Tavicí pec na rudu. Tavilo se v nějakých šíleně vysokých teplotách. Ale co s tím měl společného arzén, tak to vám neřeknu. Průvodce sice mluvil polsko - česky, ale nějak jsem to z výkladu nepochopila. Bohužel neměly zde ani české brožury ani audioguide s českým výkladem. V těchto technických věcech by se docela hodily

A to je náš průvodce, Rick. Dost dobrej týpek, snažil se opravdu hodně mluvit česky i když v některých případech to měl složité. Tak se nás prostě optal jak se to řekne česky když nevěděl. Po jedné jeho hádankové otázce jsem od něj za správnou odpověď dostala kousek zlata. Kočičího, neb to byl kousek pyritu. Ten největší kámen před ním je zlatonosný

V nestřežené chvíli mne vyfotila paní tady z Rybníka s kterou jsme si v Nise potykaly v té příjemné pizzerii při pivku, protože to je stejnej fotomagor jak já 😁

A jsme v místnosti ve štole kde je názorně ukázáno kolik zlata se objemově v dole vytěžilo. Mimochodem zlato je pekelně těžké. Kolik váží jedna taková cihlička si tu můžete ozkoušet. Ne sice z pravého zlata, ale váhově stejně

A proč troškařit v malých cihličkách když se může udělat jedna obří krychle

Model Černé štoly, po těch schodech jdete dolů k vodopádu a ještě hlouběji až k hornickému vláčku. Všimněte si lomu na modelu nad schodištěm ....

Tady je v reálu. Ale už jste ho mohli vidět v prvním článku podzimní výzvy u Jarušky

Chemická dílna kde se zkoumala kvalita zlata

I s chemikovou pomocnicí

Trochu postrašení nesmí chybět

Když skončíte s prohlídkou Gertrudiny dáte si malou procházku k Černé štole okolo téhle pěkné vily. Řekla bych že zde asi bydlel někdo kdo měl důl na starost

Vchod do Černé štoly

Důkaz toho, že hranice vedou všude. I pod zemí. A to, že se tady opravdu pohybujete těsně u hranic

Kouzelný podzemní  Zlatý skřítek

Podzemní vodopád

Při čekání na vláček mne zaujaly stěny plné úžasných varovných cedulek

A zas jedna nečekaná 

A když už máme tolik zlata, tak z něj musíme taky vyrazit mince. Razicí lis v mincovně

Tolik z Polska. Jak zpočátku vypadalo počasí že nebude nic moc, nakonec se umoudřilo a vyklubal se z toho docela slunečný a příjemný den. Což se už nedalo říct o následujícím víkendu s dalším výletem. Tentokrát po vlastech českých....