18 července 2013

Pšeničná....


Nakouknutí přes ploty.....


Minulý týden jsem neodolala
a nafotila lilie které má moje sousedka. Obě jsme přišly na chuť jednomu internetovému zahradnictví, které má opravdu obrovský výběr ve všem. Narcisy a tulipány počínaje přes nádherné odrůdy mečíků, denivek, jiřin, lilií, host až k trvalkám a ozdobným trávám.
Ona tedy vsadila na lilie, a musím říct že se jí nedivím. Je totiž strašně těžké z těch mnoha úžasných kultivarů a odrůd si vybrat tu která je hezčí a působivější. A jestli se jí to podařilo můžete posoudit sami....








Asi jsem vážně šílenec.....


Vážně, asi nejsem zcela normální....
Tedy podle mé dcery. Včera jsme se vrátili s mužem z výletu do Orlických hor, kam jsme se
vydali na zkoušení foťáků. Já nového a muž se učil s mým původním. Tak občas na výstavách s ním fotil, jenže nějak moc dobře mu to nešlo. Není to žádná složitost, ale prostě ho neměl "v ruce"....
Už tu na nás čekal syn který se na ten můj "zázrak" samozřejmě přišel jako fotografovací fanda podívat. Zvlášť po tom co jsem mu dala za úkol aby mi o tomhle foťáku zjistil šechno co se dá, od výhod po nevýhody a od kladných po záporné reakce. Vzhledem k tomu že záporných věcí našel opravdu minimum není divu že byl dost zvědavý.

Jak jsme tedy tak diskutovali a prohlíželi, on zkoušel pronesla do toho dcera onu větu která mi v hlavě pořád vrtá."Proč sis koupila takový foťák, když sedíš pořád doma a nikam nejezdíš, vždyť jsi za ty peníze mohla mít perfektní dovolenou!"
Ano, má pravdu děvenka. Nikam nejezdím, doposud jsem nebyla ještě nikdy u moře, ba co víc mohla jsem si splnit jeden ze snů a navštívit Řecko. Ty peníze z toho pojištění by na to pohodlně stačily a nemusela bych se o nic starat. Jenže...samotné se mi nechce, mužskej na tohle není a dcera by se mnou samozřejmě nejela. Tudíž jsem prošvihla v naší situaci asi jedinou a poslední šanci se někam podívat.
Mohla jsem si za to koupit i čtrnáctidenní pobyt v lázních, mým zádům by to jen prospělo, a těch čtrnáct dní bych i přežila, zvlášť třeba v takové Třeboni nebo Luhačovicích. Fotila bych si dál svým Fuji a záda by mi poděkovala.
Mohla jsem v pohodě obměnit šatník, botník, dopřát si kosmetiku, kadeřnice. Dokonce bych si po došetření ještě několika pár tisícovek mohla nechat udělat pěkná očička bez pytlů pod nimi a spadlými víčky. Nemluvě o nějakém hezkém obrázku na kůži....
Ale ne, já se nechám totálně zblbnout a dám na své srdce místo na rozum a koupím si foťák!!!

Buď to už je počínající stařecká demence nebo jsem vážně šílenec...protože takových šancí jsem si nechala ujít.
Jenže....
A jak jste na tom vy? Dáváte přednost rozumným řešením nebo se vrháte do šíleností? Převládá hlas srdce nebo rozumu?