29 června 2012

Jak dožít padesátky aneb pět dekád života normálního muže...

Vím, že vtipálci z řad mužů stále razí heslo, že si místo ženských měli ochočit raději jiné zvíře. Mno, ono by se to tedy asi dalo tvrdit i o nich, ale nechejme jim jejich přesvědčení, že oni jsou ti praví vládci a jen oni jsou vyvolení....Ale my ženy víme své a tak moudře mlčíme....

První dekáda 0-10 let

Již v prvních chvílích našeho života se z nás stávají lovci a predátoři. Víme že celý život zasvětíme lovu žen, budeme stále a stále uchvacováni jejich krásou a budeme se jim kořit, budeme je vynášet na piedestal abychom posléze někteří skončili jako závistiví podpantofláci. Budeme se chtít vozit v krásných autech ve společnosti krásných žen. Zaručeně nějaký takový zárodek krásky vedle nás položí už v porodnici , jenže ONA to ještě nebude vědět a tak se vždy celá otrávená otočí na druhou stranu.

Ve třech letech si osedláme svého prvního bujného oře a vůbec nevadí, že je jen houpací a plyšový, před námi se otevřou širé prérie a mi se řítíme vstříc hordám Indiánů a pranic se nebojíme jejich hurónského řevu.Začneme nenápadně ve školce zjišťovat, že mezi námi a holčičkami jsou určité tělesné rozdíly a moc rádi bychom se pokusili bádat jak a proč tomu tak je. Odměnou za naší snahu o vědecká zkoumání nam je jen pohození hlavou a věta, která se naším životem potáhne jak lepkavá nit: "Šeš otlavnej "!!!
Ve čtyřech letech se nám nesmazatelně do srdce zapíše kabriolet, červený, s krásným lesklým lakem a koženými sedačkami. A zjistíme, že se na něj dají skvěle na hřišti lapat malé copaté princezničky, které na nás tak krásně špulí pusinky a mrkají očkama a žádají o svezení. A co bychom pro ně neudělali, že? Sice jej musíme zatím pohánět jen silou svých malých hbitých nožek, ale nevadí jednou si koupíme ten OPRAVDOVÝ!!!
Ve škole nám sice trochu přistřihnou křídla, nicméně buď před námi, nebo za námi bude sedět nějaká princeznička, které budeme chtít snést modré z nebe. Co na tom, že jí to budeme dávat najevo po svém a nejlépe taháním za ty krásné hedvábné copy. Budeme sice nazváni otravnými kluky, ale co, však náš čas přijde....
V deseti letech už víme o tom, že svět je vcelku zajímavé místo k bytí, skvělé místo k úžasným hrám na zloděje a policajty, na střílení z praku, tu a tam se sice strefíme sousedovi do okna a pak následuje trest, ale víme že se nám pomalu otevírá pole netušených možností......

Druhá dekáda 10-20 let

Máme před sebou bujná léta, kdy začneme zjišťovat že ta naše anomálie, kterou holky nemají, si začíná žít vlastním životem a dostává nás do mnoha trapných situací, ranním tuhým probuzením počínaje. Také pro nás začínají být dívky lákadlem kterému nelze odolat. Oblíbíme si zvlášť jednu hru s názvem Na doktora. Při ní se můžeme nerušeně věnovat dalšímu poznávání rozdílů mezi námi a dívkami a zjišťujeme že i když jsme někdy nazváni otravnými, stále více a více nás to k nim přitahuje. Nosíme jim ze školy tašky, v hudebce čekáme s kytarou až poctivě přehrají všechny stupnice na něčem tak trapném jako je klavír, nicméně jim to klapání na klávesy pochválíme. Zaútočí na nás puberta, čas kdy definitivně a do smrti propadnem kouzlu žen. Tedy někteří to máme trochu jiné, neučarují nám oblé dívčí tvary, ústa do srdíčka a ladný krok, ale zůstaneme u tvrdých, svalnatých těl našich kamarádů. Jenže ta většina z nás propadne a je navždy lapena. Pořizujeme si první opravdový motorový stroj. Dobrá, není to žádné dělo, spíš takový dýchavičný moped, ale můžeme již směle zastavit před tou, které jsme věnovali své srdce a lásku a jemným oslovením: " Hele, roštěnko, nechceš navalit zadek na sedačku a odvíst? " jí nabídnout odvoz domů. Dostane se nám ale pohrdavého zasyčení a odpovědi : "Nebuď otravnej a zmiz".... Ale mi jsme vytrvalí a i přes úskalí puberty kdy se nám stává v těch zrovna nejméně vhodných okamžicích že nám hlas zoufale zajódluje a zapřeskakuje, kdy nám na tvářích naskáčou trapné pupínky a začnou nám rašit první řídké kníry, dále neúnavně pronásledujeme jak správní lovci ty štíhlonohé laně, které sakra nevíme jak, dokáží tu pubertu zvládat s grácií. V šestnácti letech začínáme prakticky objevovat a zkoumat a zkoušet to co jsme našprtali teoreticky z knih pojednávajících o sexu. Pokud to zvládáme dobře, nejsme najednou ti otravní a trapní frajeři ale miláčkové a machři. V osmnácti, po uši zamilovaní do té KONEČNĚ pravé nás zdrtí nástup na základní vojenský výcvik. Na dva roky muset opustit tu kterou milujeme celým srdcem, a i dalším orgánem a být odveleni do nějaké tramtárie. Někdy se stane, že první toužebně očekávaný dopis přinese pěknou jobovku. Budete otcem! Co teď, vždyť kolem je tolik krásných, volných, přitažlivých a přítulných dívek a paní a teď tohle. Jenže mi jsme přece nejen lovci, ale také rytíři a tak se nastalé situaci postavíme čelem a založíme rodinu.
Ve dvaceti jsme doma u ženy a potomka a tiše, leč marně závidíme svým šťastnějším kamarádům že jsou volní. Nastupujeme do práce a před námi se začíná pomalu zavírat pole netušených možností.

Třetí dekáda 20-30 let.

Zatím milujeme svou ženu a své dítě nebo děti. Vyděláváme a sníme o krásném červeném kabrioletu s lesklým lakem a koženými sedačkami, s koníkem na kapotě a jedeme si do autobazaru koupit ojetého pasatta. V práci se nám buď daří a mi postupujeme výš a výš nebo taky ne, a začíná se tu a tam náznakem opět ozývat ono známé: " Jseš otravnej". Naši kamarádi, kteří si dávali větší pozor nám jednou zastaví před panelákem kde bydlíme v tři plus jedna s tím naším vysněným červeným kabrioletem a nám nezbyde nic jiného než je poplácat po rameni a říct jim: " Jó hochu, když seš svobodnej, to se to penízky tak nekutálej a můžeš si koupit něco takovýho".... Jenže třeba ani nevíme, že ten kamarád by dal cokoli, kdyby měl ženu a dítě a ví, že to auto je to poslední čím si v životě udělal radost. Zajdeme si pravidelně jeden den v týdnu s kamarády na pivko, občas zajedeme na fotbal ale začíná v nás hlodat červík pochybností, jestli tohle je to co jsme vůbec chtěli. Máme svatozář nebo si jdeme koupit brokovnici abychom odháněli nápadníky kteří s neutuchajícím zápalem krouží kolem naší princezničky. Někdy si při sledování televize pomyslíme, že ta naše vysněná princezna začíná být někdy dost otravná....a naše pole netušených možností se nám zase o kus vzdaluje.

Čtvrtá dekáda 30-40 let

Naše děti nám pomalu odcházejí z hnízda, svou malou princezničku jsme už i odevzdali jinému. Naše práce nám přestane dělat radost, a tak začneme podnikat sami za sebe. Ovšem tím pádem si zaděláme na zdravotní, fyzické a psychické problémy. A taky rodinné. Nemáme už tolik času a je nám vyčítáno že se nevěnujeme rodině a ženě. Ovšem peníze jsou ten tahoun který ještě tu manželskou káru táhne dál. Jdeme z jednání do jednání, najezdíme spousty kilometrů a za to všechno uplácíme ženu drahými dovolenými a nákupními výlety. Na prahu čtyřicítky nám dojde, že už si nemáme co říct a že je to pro nás čím dál tím těšší být s tou otravnou a věčně vyčítající ženskou pod jednou střechou. Už ne samozřejmě paneláku ale vcelku solidního rodinného domku ze zahradou a labradorem....

Pátá dekáda 40-50 let

S určitou setrvačností se, ovšem když máme čas scházíme se svými kamarády a plácáme páté přes deváté. Domů se nám většinou po takových sezeních moc nechce, ale doufáme, že už žena dávno spí a ráno že vypadneme z domu dřív než se zase probudí. Naše princezna nám jednoho dne vrazí do ruky malý vřískající uzlíček a poprvé nás osloví tím oslovením které nám kdysi před lety nahánělo hrůzu. "Dědo"....a mi si uvědomíme že ten uzlíček držíme z hrdostí, láskou a něhou a přejeme mu jen to nejlepší. A přemýšlíme kde koupíme toho nejkrásnějšího houpacího koně nebo červený lesklý kabriolet s koženými sedačkami. Ale už ne šlapací ale elektrický,případně ten nejkrásnější domeček pro panenku. Do firmy přijmeme mladou krásnou sekretářku, která v nás opět probudí ty už zaprášené a tvrdě spící pudy lovce. Je chápající, přítulná a dává nám pocit, že jsme opět ti mladí, silní lvi jdoucí neúnavně po stopě kořisti. A pak tu laň ulovíme a zjistíme, že už bez ní nemůžeme být ani chvilku. Doma jen otravná, stále rozzlobená a vyčítající žena a tak rozhodnutí netrvá dlouho. ROZVOD!. Sice nás přijde dost draho, ale máme konečně svou vytouženou svobodu i svou laňku. A když už jsme u těch změn tak proč si konečně nekoupit ten náš vysněný, červený a lesklý kabriolet s koženými sedačkami a vzpínajícím se koněm na kapotě. S naší laňkou po boku se projíždíme nadšeně světem a opět se před námi otevírají netušené možnosti. Když už jsme v tom nakupování tak si pořídíme i pěkného silného chopera, oblékneme se do koženého oblečení, na hlavu uvážeme šátek s lebkami a hurá na bezstarostnou jízdu. A ta nás zaveze až k té kulaté padesátce....Uspořádáme velkou oslavu, sezveme své kamarády, známe a firemní partnery a za zazpívaného Happy Birthday sfoukneme padesát svíček. Ráno nás vzbudí příšerná bolest na prsou a rychlá nás odveze do špitálu z těžkým infarktem.....