sobota 30. června 2012

Ještě jeden recept a zase na půl roku je klid....

Trochu jsem naťukla, že se mi dnes dostalo pochvaly za bylinkový sos (jak říká dcera šťávám a omáčkám) k masu. Pekla jsem vepřovou krkovici a napadlo mne k ní přidat dvě větvičky šalvěje a hrst snítek tymiánu. A navrch zasypala na kolečka nakrájenou cibulí. Když bylo maso měkké, výpek se vším všudy, tedy i s bylinkami jsem přelila do mixérku a rozmixovala. Šťáva se krásně zahustila, nebylo potřeba dozahušťovat moukou. A jako přílohu jsem zvolila noky....

Suroviny: 1 kg vepřové krkovice
3 lžíce oleje
2 celé větvičky čerstvé šalvěje
6 snítek čerstvého tymiánu
2 cibule
sůl, pepř a mletý římský kmín

Maso nejdřív osmahnu na oleji kolem dokola, aby se zatáhlo a šťáva zůstala uvnitř, posolím, popepřím a přidám římský kmín, ale s tím opatrně, jeho chuť je o mnoho výraznější než klasického mletého kmínu. Zasypu na kolečka nakrájenou cibulí a přidám čerstvé bylinky. Podleji a dám maso péci.
Hotový výpek mírně poředím, rozmixuji, maso nakrájím na plátky a dám zpět do omáčky.
Příloha je na uvážení každého, ale já mám velmi ráda noky a tak jsem je k tomu udělala. Žádný protest se nekonal, naopak byla velká pochvalaUsmívající se!
Přeji dobrou chuť.....

Blesková buchta k pauzovému kafi....

Dlouho jsem nedávala v plen žádný recept. A dneska když jsem si dávala polední kávu a něco malého k ní, mne napadlo podělit se o bleskovou buchtu k pauzovému kafíčku. Je opravdu blesková a moc dobrá a jsou různé možnosti obměn podle toho co zrovna máte doma. Jo a nepeče se v toubě, ale dělá se v mikrovlnce....proto ta bleskovost.

Potřebujete tyto suroviny: 4 lžíce hladké mouky
4 lžíce cukru
4 lžíce mléka
2 lžíce oleje
1 vejce
1 čajová lžička prášku do pečiva
2 lžíce kakaa

Všechny suroviny smícháme buď ve velkém hrnku (pokud dáváme lžíce zarovnané) nebo v misce, třeba polévkové když dáváte lžíce vrchovaté. A pak už jen dáte do mikrovlnky, nastavíte na maximální výkon a dvě a půl minuty mikrovlníte.
Nelekněte se, pokud je v hrnku vytvoří velkou čepici....
Já dělám i variantu bez kakaa a pak přidávám jeden vanilkový cukr, pokud je rum tak ten, když ne stačí rumové aroma a citronovou kůru, tu mám v lednici nastrouhanou a prosypanou cukrem pořád. Ale dá se nahradit jedna lžíce mletými ořechy, kokosem dále můžete přidat do čokoládové varianty trochu perníkového koření, nebo nalámat na malé kousky čokoládu...případně můžete nakrájet na kousky nějaké sezónní ovoce. Jo, perfektní je když se na ní dá šlehačka....pravuše, ne sprejová náhrada...
Zprvu jsem byla docela nedůvěřivá, ale vyzkoušela jsem a teď když mne honí mlsná tak jdu a udělám si jí....

A něco v originále....

Tak zase bylinkovník, teď už po dvou měsících. A musím říct, že mne bylinky hodně překvapily, rostou jak o závod a už je z nich pěkná džungle. Aby ne, protože jsou sázené do pěkně uleženého kompostu. A začínají se objevovat i naší kuchyni, zrovna dneska jsem je použila na výbornou i když velice jednoduchou bylinkovou omáčku za kterou jsem od dětí sklidila velkou pochvalu. Koprajda už kuchyní proběhla....





Zatím poslední z rozkvetlých rozrazilů, velmi mne zaujala při objednávání ta kombinace nádherné modré barvy květů a stříbrných listů.....

Kdo si hraje nezlobí....

Já vím že to se na mne asi nehodí, i když.... někteří kdo mne znají by možná tvrdili opak. Nicméně jsem si dneska hrála s fotkami, protože bylo i na mě, milovnici tepla dost žhavo....a tak jsem si nejdřív doma uklidila, vyprala, uvařila a pak si vzala foťák a šla lovit na zahradu. A jelikož zrovna nic moc zajímavého nekvete tak jsem si zase trochu pohrála.... a pak jsem se šla věnovat bazénu a slunění....no já vím, nemělo by se, pořád doktoři varují, jenže když je na tom sluníčku tak fajn. Ležím, vyhřejvám si kosti a je mi fajn.....


Zas mne napadlo obrázky trochu rozpohybovat....




Ale některé úpravy jsou i statické....




Ta žlutá květinka je základ kaleidoskopové fotky. Takto vypadá fotka v originále....
Zalíbil se mi způsob kdy si fotku můžete změnit jedním kliknutím na kreslený plakát...



pátek 29. června 2012

Jak dožít padesátky aneb pět dekád života normálního muže...

Vím, že vtipálci z řad mužů stále razí heslo, že si místo ženských měli ochočit raději jiné zvíře. Mno, ono by se to tedy asi dalo tvrdit i o nich, ale nechejme jim jejich přesvědčení, že oni jsou ti praví vládci a jen oni jsou vyvolení....Ale my ženy víme své a tak moudře mlčíme....

První dekáda 0-10 let

Již v prvních chvílích našeho života se z nás stávají lovci a predátoři. Víme že celý život zasvětíme lovu žen, budeme stále a stále uchvacováni jejich krásou a budeme se jim kořit, budeme je vynášet na piedestal abychom posléze někteří skončili jako závistiví podpantofláci. Budeme se chtít vozit v krásných autech ve společnosti krásných žen. Zaručeně nějaký takový zárodek krásky vedle nás položí už v porodnici , jenže ONA to ještě nebude vědět a tak se vždy celá otrávená otočí na druhou stranu.

Ve třech letech si osedláme svého prvního bujného oře a vůbec nevadí, že je jen houpací a plyšový, před námi se otevřou širé prérie a mi se řítíme vstříc hordám Indiánů a pranic se nebojíme jejich hurónského řevu.Začneme nenápadně ve školce zjišťovat, že mezi námi a holčičkami jsou určité tělesné rozdíly a moc rádi bychom se pokusili bádat jak a proč tomu tak je. Odměnou za naší snahu o vědecká zkoumání nam je jen pohození hlavou a věta, která se naším životem potáhne jak lepkavá nit: "Šeš otlavnej "!!!
Ve čtyřech letech se nám nesmazatelně do srdce zapíše kabriolet, červený, s krásným lesklým lakem a koženými sedačkami. A zjistíme, že se na něj dají skvěle na hřišti lapat malé copaté princezničky, které na nás tak krásně špulí pusinky a mrkají očkama a žádají o svezení. A co bychom pro ně neudělali, že? Sice jej musíme zatím pohánět jen silou svých malých hbitých nožek, ale nevadí jednou si koupíme ten OPRAVDOVÝ!!!
Ve škole nám sice trochu přistřihnou křídla, nicméně buď před námi, nebo za námi bude sedět nějaká princeznička, které budeme chtít snést modré z nebe. Co na tom, že jí to budeme dávat najevo po svém a nejlépe taháním za ty krásné hedvábné copy. Budeme sice nazváni otravnými kluky, ale co, však náš čas přijde....
V deseti letech už víme o tom, že svět je vcelku zajímavé místo k bytí, skvělé místo k úžasným hrám na zloděje a policajty, na střílení z praku, tu a tam se sice strefíme sousedovi do okna a pak následuje trest, ale víme že se nám pomalu otevírá pole netušených možností......

Druhá dekáda 10-20 let

Máme před sebou bujná léta, kdy začneme zjišťovat že ta naše anomálie, kterou holky nemají, si začíná žít vlastním životem a dostává nás do mnoha trapných situací, ranním tuhým probuzením počínaje. Také pro nás začínají být dívky lákadlem kterému nelze odolat. Oblíbíme si zvlášť jednu hru s názvem Na doktora. Při ní se můžeme nerušeně věnovat dalšímu poznávání rozdílů mezi námi a dívkami a zjišťujeme že i když jsme někdy nazváni otravnými, stále více a více nás to k nim přitahuje. Nosíme jim ze školy tašky, v hudebce čekáme s kytarou až poctivě přehrají všechny stupnice na něčem tak trapném jako je klavír, nicméně jim to klapání na klávesy pochválíme. Zaútočí na nás puberta, čas kdy definitivně a do smrti propadnem kouzlu žen. Tedy někteří to máme trochu jiné, neučarují nám oblé dívčí tvary, ústa do srdíčka a ladný krok, ale zůstaneme u tvrdých, svalnatých těl našich kamarádů. Jenže ta většina z nás propadne a je navždy lapena. Pořizujeme si první opravdový motorový stroj. Dobrá, není to žádné dělo, spíš takový dýchavičný moped, ale můžeme již směle zastavit před tou, které jsme věnovali své srdce a lásku a jemným oslovením: " Hele, roštěnko, nechceš navalit zadek na sedačku a odvíst? " jí nabídnout odvoz domů. Dostane se nám ale pohrdavého zasyčení a odpovědi : "Nebuď otravnej a zmiz".... Ale mi jsme vytrvalí a i přes úskalí puberty kdy se nám stává v těch zrovna nejméně vhodných okamžicích že nám hlas zoufale zajódluje a zapřeskakuje, kdy nám na tvářích naskáčou trapné pupínky a začnou nám rašit první řídké kníry, dále neúnavně pronásledujeme jak správní lovci ty štíhlonohé laně, které sakra nevíme jak, dokáží tu pubertu zvládat s grácií. V šestnácti letech začínáme prakticky objevovat a zkoumat a zkoušet to co jsme našprtali teoreticky z knih pojednávajících o sexu. Pokud to zvládáme dobře, nejsme najednou ti otravní a trapní frajeři ale miláčkové a machři. V osmnácti, po uši zamilovaní do té KONEČNĚ pravé nás zdrtí nástup na základní vojenský výcvik. Na dva roky muset opustit tu kterou milujeme celým srdcem, a i dalším orgánem a být odveleni do nějaké tramtárie. Někdy se stane, že první toužebně očekávaný dopis přinese pěknou jobovku. Budete otcem! Co teď, vždyť kolem je tolik krásných, volných, přitažlivých a přítulných dívek a paní a teď tohle. Jenže mi jsme přece nejen lovci, ale také rytíři a tak se nastalé situaci postavíme čelem a založíme rodinu.
Ve dvaceti jsme doma u ženy a potomka a tiše, leč marně závidíme svým šťastnějším kamarádům že jsou volní. Nastupujeme do práce a před námi se začíná pomalu zavírat pole netušených možností.

Třetí dekáda 20-30 let.

Zatím milujeme svou ženu a své dítě nebo děti. Vyděláváme a sníme o krásném červeném kabrioletu s lesklým lakem a koženými sedačkami, s koníkem na kapotě a jedeme si do autobazaru koupit ojetého pasatta. V práci se nám buď daří a mi postupujeme výš a výš nebo taky ne, a začíná se tu a tam náznakem opět ozývat ono známé: " Jseš otravnej". Naši kamarádi, kteří si dávali větší pozor nám jednou zastaví před panelákem kde bydlíme v tři plus jedna s tím naším vysněným červeným kabrioletem a nám nezbyde nic jiného než je poplácat po rameni a říct jim: " Jó hochu, když seš svobodnej, to se to penízky tak nekutálej a můžeš si koupit něco takovýho".... Jenže třeba ani nevíme, že ten kamarád by dal cokoli, kdyby měl ženu a dítě a ví, že to auto je to poslední čím si v životě udělal radost. Zajdeme si pravidelně jeden den v týdnu s kamarády na pivko, občas zajedeme na fotbal ale začíná v nás hlodat červík pochybností, jestli tohle je to co jsme vůbec chtěli. Máme svatozář nebo si jdeme koupit brokovnici abychom odháněli nápadníky kteří s neutuchajícím zápalem krouží kolem naší princezničky. Někdy si při sledování televize pomyslíme, že ta naše vysněná princezna začíná být někdy dost otravná....a naše pole netušených možností se nám zase o kus vzdaluje.

Čtvrtá dekáda 30-40 let

Naše děti nám pomalu odcházejí z hnízda, svou malou princezničku jsme už i odevzdali jinému. Naše práce nám přestane dělat radost, a tak začneme podnikat sami za sebe. Ovšem tím pádem si zaděláme na zdravotní, fyzické a psychické problémy. A taky rodinné. Nemáme už tolik času a je nám vyčítáno že se nevěnujeme rodině a ženě. Ovšem peníze jsou ten tahoun který ještě tu manželskou káru táhne dál. Jdeme z jednání do jednání, najezdíme spousty kilometrů a za to všechno uplácíme ženu drahými dovolenými a nákupními výlety. Na prahu čtyřicítky nám dojde, že už si nemáme co říct a že je to pro nás čím dál tím těšší být s tou otravnou a věčně vyčítající ženskou pod jednou střechou. Už ne samozřejmě paneláku ale vcelku solidního rodinného domku ze zahradou a labradorem....

Pátá dekáda 40-50 let

S určitou setrvačností se, ovšem když máme čas scházíme se svými kamarády a plácáme páté přes deváté. Domů se nám většinou po takových sezeních moc nechce, ale doufáme, že už žena dávno spí a ráno že vypadneme z domu dřív než se zase probudí. Naše princezna nám jednoho dne vrazí do ruky malý vřískající uzlíček a poprvé nás osloví tím oslovením které nám kdysi před lety nahánělo hrůzu. "Dědo"....a mi si uvědomíme že ten uzlíček držíme z hrdostí, láskou a něhou a přejeme mu jen to nejlepší. A přemýšlíme kde koupíme toho nejkrásnějšího houpacího koně nebo červený lesklý kabriolet s koženými sedačkami. Ale už ne šlapací ale elektrický,případně ten nejkrásnější domeček pro panenku. Do firmy přijmeme mladou krásnou sekretářku, která v nás opět probudí ty už zaprášené a tvrdě spící pudy lovce. Je chápající, přítulná a dává nám pocit, že jsme opět ti mladí, silní lvi jdoucí neúnavně po stopě kořisti. A pak tu laň ulovíme a zjistíme, že už bez ní nemůžeme být ani chvilku. Doma jen otravná, stále rozzlobená a vyčítající žena a tak rozhodnutí netrvá dlouho. ROZVOD!. Sice nás přijde dost draho, ale máme konečně svou vytouženou svobodu i svou laňku. A když už jsme u těch změn tak proč si konečně nekoupit ten náš vysněný, červený a lesklý kabriolet s koženými sedačkami a vzpínajícím se koněm na kapotě. S naší laňkou po boku se projíždíme nadšeně světem a opět se před námi otevírají netušené možnosti. Když už jsme v tom nakupování tak si pořídíme i pěkného silného chopera, oblékneme se do koženého oblečení, na hlavu uvážeme šátek s lebkami a hurá na bezstarostnou jízdu. A ta nás zaveze až k té kulaté padesátce....Uspořádáme velkou oslavu, sezveme své kamarády, známe a firemní partnery a za zazpívaného Happy Birthday sfoukneme padesát svíček. Ráno nás vzbudí příšerná bolest na prsou a rychlá nás odveze do špitálu z těžkým infarktem.....

čtvrtek 28. června 2012

Pejsčí....

Dneska se flákali jak kluci psí, tak já. Dala jsem si na jeden den od veškerého vrtání v zemi volno. A jen jsem si tak seděla na lavičce pod růží a fotila kluky jak lemrojdili stejně jak já.....

Bačí se protahoval seč mu síly stačily....



Bobeš ze sebe dělal předložku. Ten červený flek není krev, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale rybíz v kterém se chvíli před tím válel....jinak musím říct, že jak vloni nechtěl zarůstat ani náhodou, teď to jde pěkně fofrem, ještě na začátku týdne jsem ho mazala krémem na opalování aby se nespálil, protože měl místy až holou kůži jen s pár chlupy....


Mates je ze všech tří největší model. Bobeš se odvrací jak jen zmerčí že mám v ruce foťák, Báča raději hned odchází ale Mates ne, ten si to užívá...



Takto byl jedině dneska ochoten Bobeš pózovat....Tak kdyby sám pózoval na výstavě to by byla radost pohledět....má tu postoj zcela výstavní. A sám od sebe....


Jedna portrétní Báči...


No jo, je to už přeci jen pán v letech a bílá tlamka to jen podtrhuje, ale ťunťa je to stejnej v devíti letech jak když byl štěně. Nechá si od Bobeše i Matese všechno líbit a oni potvory to pěkně zneužívaj...
Jo a ještě jeden člen smečky byl dneska venku. Pravda jen v náručí a trošku na trávě, ale vůbec se mu tam nelíbilo. Inu opravdová kočka domácí....dcery mainský kocour Baldrick....


Jak moc se mu to nezdálo je vidět i na těch jeho kukadlech....

Dost již bylo dráždění chuťových buněk...

...tak zase troška krásy sice pomíjivé, leč neškodné co se týče přibírání na váze...
Neboť péče o zahradu je někdy pěkná fuška a dřina a výsledek bývá značně nejistý. Bude to ve finále vypadat tak jak si představuji? Budou mě kytky kvést tak jak mají? A budou vůbec vypadat tak jak na obrázku? Otázek je vždy mnoho a odpověď dá jen čas. To nemluvím o další péči o záhony po výsadbě, ale to si myslím že většině z vás nemusím vykládat, protože víte o čem je řeč.

Ta krásná modrá květinka, která mne dnes inspirovala k focení se jmenuje latinsky TRITELEIA LAXA a české rodové jméno nemá, i když by to asi taky neznělo o moc líp než ta latina. Patří mezi cibuloviny a já si jí koupila už někdy před šesti lety a od té doby mi se střídavými úspěchy kvete. Se střídavými proto, že jsem původně zakoupila pězt cibulek, postupem času se rozmnožily, ale kvetou jen někdy. tak doufám, že při nynější generálce na záhonu je vytahám všechny...




Kvěy Hosty jsem tu měla již jednotlivě tak pro ty kteří jí neznají ještě pohled na celé květenství...


Na konec jedna růžičková i s pavoučkem a navíc pro dobré pozorovatele i s pavučinou kolem...


Jsem jak čokoláda....

Jak čokoláda na slunci, tak rozpouštím se
když mám tě vedle sebe. Jak čokoláda v
v parném létě nechaná napospas slunci
tak cítím se když tě dlouho nemám...

Když moje ruka marně hledá vedle sebe,
hořký pocit beznaděje jak tmavý stín si sedá.
Hořká, mléčná, bílá v tu chvíli jen ona mi společnost dělá.
Jak čokoládou tekutou se prodírám myšlenkami
a putuji za tebou s lepkavým pocitem, že víc se dělat nedá.

Jak čokoláda nechaná napospas slunci,
tak rozpouští se vědomí a svědomí se nehlasí.
Proč asi? Mělo by? Mělo by!
Když před zrcadlo si stoupám, pak i váha hlásí
to co i oko zaznamenává. Že konec měl by být asi...

Čemu?
Našemu vztahu, naším hrátkám, vždyť vše
co mě na nich tak láká, je hříšně krásné,
lákavé a jasné.
Jen nechat si zadní vrátka, aby ta vášeň
moje sladká nebyla jak židle vratká.

Až na ní usednu a pode mnou látka praská
pak pozdě je. Ta moje velká láska však ne k muži,
ale k čokoládě je....


středa 27. června 2012

Není čokoláda jako Čokoláda.....

Psát o čokoládě je, i když to tak nevypadá, dost těžké. Pominu-li názory jako Miluju čokoládu, Čokoláda je když...., Nebezpečí čokolády pro štíhlou linii, Dějiny čokolády a jiné. Pokusím se trochu na jinou notu a to filmovou.
Jsou dva filmy které mají čokoládu přímo v názvu a to Karlík a továrna na čokoládu a Čokoláda. Oba spojuje tato dobrota a i představitel jedné z rolí Johny Deep. První je velmi fantaskní a druhý je poetický. V obou jde o střet různých názorů a o to jak lidé jsou schopni tolerovat právě jiné názory a jiný způsob života.

Roald Dahl: Karlík a továrna na čokoládu
Film: Režie Tim Burton
V jednom městě žije malý Karlík se svou rodinou která byla zaměstnána v továrně na čokoládu pana Willyho Wonky. Jednoho dne je bez udání důvodů továrna zavřena a pro všechny kdo v ní byli zaměstnaní nastávají těžké časy. Ale stejně jak nečekaně byla uzavřena, stejně tak nečekaně se otvírají její brány pro několik málo výherců z celého světa kteří měli to štěstí a zakoupili čokoládu pana Wonky z výherním žetonem. Je mezi nimi i malý Karlík, kterému se na čokoládu složila celá rodina k narozeninám. Prožívají zde dobrodružství po boku tajemného a dosti podivínského pana Wonky. Nikdo z nich však ve své zaslepenosti svou vlastní osobou a svými cíly nepochopí, že je to zkouška jejich charakterů aby posléze z celého dobrodružství vyšel vítězně právě malý chudý chlapec díky svému nesobectví a laskavosti, a kterého si zvolí pan Vonka za svého nástupce. Kdo zná filmy Tima Burtona nebude ani tady zklamán a opětně skvělý výkon Johnyho Deepa v roli pana Wonky ještě umocňuje onu "trhlost" Burtonových filmů. Jedná se o film s písničkami, není to klasický muzikál ale přes to jsou zde písničky nedílnou součástí příběhu. A mimochodem ta hudba je skvělá!!
Já osobně tento film mám moc ráda, stejně jako ostatní Burtonovi filmy a kdykoli ho vidím v programu, těším se na něj. Osobně doporučuji jako film pro dobrou náladu i zamyšlení a to že po něm budete mít ohromnou chuť na čokoládu je tak nějak samozřejmé.....

Zde je pár ochutnávek....




Druhým filmem je Čokoláda s Juliette Binoche a opět Johnym Deepem, který vznikl podle stejnojmenného románu Joan Harrisové.
Když se do francouzské vesnice Lansquenet nad Tannou bůhvíodkud přistěhuje exoticky vyhlížející cizinka, Vianne Rocherová, a otevře si tu prodejnu čokolády přímo proti kostelu, otec Reynaud v ní od počátku vidí vážné nebezpečí pro své stádečko, především nyní, na počátku období půstu, kdy by si lidé měli tradičně odpírat světská potěšení. Kněz proto nově příchozí, v níž odhaluje pokušitelku k hříchu, vyhlašuje otevřený boj. Viannin obchod se najednou stává předmětem tajemné šeptandy, skvělou příležitostí pro donašeče, farizejsky rozhořčené ovzduším hříchu a toužícími se osvědčit jako poslušné ovečky. Na druhé straně krámek je místo, jež neodolatelně přitahuje mlsné jazýčky. Kdo by také mohl odolat tak sladkému pokušení? Za ty dva zdrávasy, které otec Reynaud za porušení půstu nařizuje, to přece stojí! Vianne se však svých odpůrců nezalekne a rozhodne se, že na Velikonoce uspořádá Čokoládový festival. Její plán rozdělí obec na dva tábory. Následuje střet, jenž je církví vyostřen v "čokoládovou bitvu". Začíná to vypadat, že velebnost církve může být ohrožena pohanskou vášní pro čokoládové opojení. Můžete si být jisti, že při čtení tohoto hravého a možná i trochu uličnického příběhu budete mít bez ustání chuť na čokoládu. Román Čokoláda je literárním požitkem pro všechny smysly.

Opět skvělý film s vynikajícími výkony který určitě stojí za shlédnutí....



Ať již čokoláda filmová, či ta opravdová sladká, potěší vždy naše smysly a myslím si, že bránit se tomu je naprosto zbytečné....

úterý 26. června 2012

Ke krásným listům i něžné květy..

Že mají hosty krásné listy jsem již několikrát zdokumentovala obrázkově, ale mají i velice něžné kvítky. A teď začínajé rozkvétat. I když se to na první pohled nezdá, pokud nekvetou a jako jejich hlavní okrasnou část bereme listy jsou ti blízké příbuzné lilií. Ale když se podíváme na jejich květy blíž, ta příbuznost se objeví....a některé stejně jak některé lilie i voní.





Některé odrůdy host mají květy i bílé, nebo naopak tmavší růžové nebo fialové....jsou nenáročné, tedy nejlépe se jim daří ve stínu, a hlavně jsou hodně dekorativní.

pondělí 25. června 2012

Pro novou blogovou návštěvnici....

Dnes se mi v komentu svěřila nová blogová návštěvnice
Pizlík1 že má moc ráda bílé květiny. A tak jelikož mi
díky teplům už odkvetla moje oblíbená bílá inspirace-růžička
mám nové favority - japonské kosatce, nekvetou moc dlouho,
a tak je tu uvidíte podruhé a naposled. A
protože jsou tak pěkné zaslouží si aby byli
vidět víc než jen ten kousek v koláži...
Takže bílá pro Pizlíka
ale i pro vás ostatní kdo máte rádi bílou.




Tráva....

Mates v aquaparku....

Matýsek má hodně rád vodu a na rozdíl od Bobeše se mu líbí i v bazénu. Včera si užíval svého vlastního aquaparku a nechal se od syna vozit a točit na lehátku no a já dobrák jsem ho nechala i trochu proplavat. Pak se znovu uvelebil na lehátku a z výšky pozoroval co se děje kolem. Ta výška je pro něj důležitá, protože on chudák vidí všechno jen z výšky svých dvaceti centimetrů v kohoutku Usmívající se.....






Když mám trochu mázlou fotku, a nechce se mi jí mazat, používám tohoto malého fíglu....


Bílá a stříbrná....

Bílá a stříbrnná, za slunného počasí krásná kombinace,
a i když je pod mrakem dokáže rozsvítit tmavé kouty zahrad.
Stříbrolisté rostliny snášejí výborně sluneční úpal, to jsou
nejkrásnější, ale jak už jsem se zmínila i ve stínu rostou
dobře a dělají spoustu parády. Jen většina z nich má tu
nemilou vlastnost, že jsou velmi invazivní a dokáží se
velmi brzy rozrůst do všech směrů....takže se musí častým
vytrháváním redukovat, ale to jim nijak neškodí.

Jak jsem se už zmínila....

....mám na záhonu několik druhů šlechtěných rozrazilů, fotky toho nejranněji kvetoucího jsem tu už měla a teď začínají kvést i ty ostatní....zřejmě velice chutnají včelám a hmyzu vůbec, protože jsou hojně navštěvované....



Ta vosička v plánu nebyla, přiletěla v okamžiku kdy jsem zmáčkla spoušť...




Jak je vidět, jsou podstatně vyšší než jejich botanické odrůdy....