Nejdřív bych ctěla všem poděkovat za komentáře a zároveň
se omluvit, že jsem hned nereagovala. Byli jsme na chatě a tím pádem
bez normálně pracujícího netu. To co se tam plouží sítí je prostě děs běs.
I když dnes to může při pohledu z okna vypadat jako neuvěřitelné, užili
jsme si až do pondělí celkem pěkné a dokonce i sluníčkové, byť docela studené
dny. Ty mi dovolili jak posekat velkou část zahrady, tak zpracovat s mužem část
ještě nepořezaných větví z loňského polomu kolem chaty.
A hlavně ..... jasně, procházky po lese a focení kvetoucích třešních i jiných dřevin. Tady totiž ještě
při odjezdu po květech nebylo ani památky a dokonce i dnes je to jen pár nejodvážnějších
kvítků.
Při cestě zpátky jsem si alespoň v tomhle měla možnost putovat proti proudu času.
Což znamená, že z Prahy, okolí Rakovníka a Mníšku jsme odjížděli a projížděli
krásně kvetoucí a zelenou krajinou, abychom se čím dál tím blíž domovu dostávali do
krajiny s jen minimem kvetoucích keřů a zelených stromů.
Na tyhle proměny a dvojité prožívání jara se vždycky těším, protože ho mám krásně
prodloužené....
Jak jinak, většina fotek je focená starým sklem, ale tentokrát jsem provětrala
všechna, měla jsem v plánu si nechat vyčistit foťák, tudíž jsem přezbrojovala
jak bylo potřeba. Víc už by se stejně asi foťák zasekat bordelem nedal.
Jediná z téhle série focená seťákem.
