Paphiopedilum insigne....

V neděli kdy jsme se konečně vypravili

s mužem podívat se k snovi na jejich bydlení, jsem při výběru kytičky pro jeho dívku u které jsem si tak trochu neěco žehlila, narazila na nádherné střevičníky a tak jsem tam nad nimi áchala, až mi v pondělí muž jeden donesl. Byly opravdu nádherné, i v dobré formě takže mi udělal ohromnou radost. Hned jsem vzala k ruce chytrou orchidejářskou literaturu abych si určila odrůdu. Jelikož jsem ten samý viděla tuším u Katky, je možné že ho budou mít i mnozí další a tak pár rad k pěstování myslím nezaškodí.

Druh se jmenuje Paphiopedilum insigne a patří mezi klasické dlouho pěstované střevičníky.Na vrcholu obliby bylo v první polovině 20. století, a to jak u sběratelů, tak v domácnostech u běžných lidí. Chladnější podmínky v bytech těmto rostlinám velice vyhovovaly.Dnes je již méně rozšířené. Roste v himálajské oblasi na skalách pokrytých slabou vrstvou půdy. Kvete koncem podzimu a v zimě.Vyžaduje temperované až chladné podmínky, světlé až mírně zastíněné stanovště a velmi dobré větrání. Vyšší teploty nesnáší a jinak velice odolný druh potom chátrá a nekvete. Substrá běžný epifitní s přídavkem štěrku a písku. Rostlina je vhodná pro pěstování v chladném skleníku či zimní zahradě. Pokud jí poskytneme dobré podmínky, zvládnou jí pěstovat i začátečníci. Roste rychle a vytváří velké trsy a bohatě nakvétá. Květy vyrůstají po jednom na asi 20 cm vysokém stonku. Vzhledem k rychlému růstu se snadno množí dělením trsů - rostliny můžeme většinou dělit každý druhý rok.

(Orchideje Martin Zoun)

No a já dodávám, nebojte se když nemáte skleník ani zimní zahradu, studená chodba stačí, nebo kdo má dvojitá okna může jí dát mezi ně. Ale potom pozor na mráz a přímé slunce! Na léto jí dejte ven do stínu, mě se osvědčilo zavěšování orchidejí do korun stromů, jsou tak chráněné před prudkým deštěm i sluncem.

Jak fotila Rolejka....aneb trochu retra

Jak jsem se zmínila, moje

počátky focení se spojují se starou Rolejkou po dědečkovi. Pěkně na film, a černobíle. Jelikož se fotila na rozměr 6x6 cm, barevný buď byl špatně sehnatelný nebo byl dosti drahý stejně i tak následné vyvolání. Jednou jsem ale neodolala a ten barevný si koupila z učňovského platu 120 Kčs měsíčně. A jak uvidíte už tenkrát jsem preferovala hlavně kytičky. Obcházela jsem naší zahrádku a vybírala co na těch dvanáct snímků nafotit. Na tyhle fotky jsem narazila předevčírem, když jsem hledala jiné, z let dospívání kvůlivá jedné konfrontaci z kamarádem. Pěkně jsem si zavzpomínala nad ostatními fotkami, i to z jaké šílené (ne)kvality fotek jsem dokázala být nadšená. Ostatně většinou šlo o vzpomínky a těm nevadí jak kvalitní jsou obrázky které je doprovází. Hlavní je mít je čím podpořené. A nějak mi bylo smutno z toho, že ty krásné a bezstarostné časy pominuly tak rychle.....

Ještě prosím omluvte to, že fotky nejsou oskenované, ale pouze ofocené. Snažila jsem se trochu upravit jejich porozmazaný a zašuměný obraz.

Barvičky....

Aby tu nebyly jen černobílé

nebo zatažené fotky, tak pro změnu nějaké barvičky. Koupila jsem si tentokrát pro radost domů malé irisky, ještě jsem je z těhle rychlených květinek neměla a navíc jsem neodolala jejich krásné modré barvičce. No a po odkvětu mám zase co dát do záhonku . Vzaly to pěkně hopem, v úterý nebylo po poupatech ani památky a ve středu večer už krásně kvetlo všech šest rostlinek....

Dalším barevným adeptm je orchidej která mi vykvetla minulý týden, jen těch poupat ěla podstatně víc, ale ta buď zaschla nebo je ulomily kočky....

Staré chalupy podruhé....

Včera jsem měla zase cestu do města,

a to tentokrát zkrášlovací. Koneně zase jsem se dostala ke své kadeřnici, protože jsem nehodlala opět riskovat že barva bude tak šílená jak minule a o střihu už vůbec nemluvě. No a tak mne cesta vedla zase okolo pár starých chalup. Fotky jsem dělala mobilem, protože jsem se zdržela víc než jsem chtěla a na autobus jsem vyběhla oblíkajíc se po cestě a foťák zůstal doma. Takže se mi nevešly trošku do záběru celé....

Ta čeká jestli dopadne jako její sousedka, tedy jestli se propadne a rozpadne

Za to vedlejší je pěkná fintilka

Chalupa U kostelíčka patří třebovskému spolku a každý rok na podzim se její okolí stává dějištěm Jabkancové pouti

o které jsem tu už jednou psala a recept na jabkance najdete v odkaze. Přiznávámse, že já za celou dobu jsem tam ještě nebyla, tyhle veselice nejsou můj šálek čaje....