pátek 27. května 2016

Konečně jsem na to přišla ......



Po dotazu na blog.cz co by mohlo být za tím, že dříve
mi šlo pracovat na tabletu s blogem a teď ne, se mi dostalo odpovědi
od samotného Standy abych si zkusila změnit prohlížeč. A hle! Ono to pomohlo....
Takže teď konečně můžu psát vesele i z tabletu. Nakonec jsem s odpovědí dopadla
líp než Čerf. Mě aspoň Standa odpověděl ..... ale jak je vidno už podruhé mi spadl
prohlížeč a tak to asi nebude žádná sláva. Pokud se nenaštvu, a nehodím tablet
do pryč tak možná dopíšu i to co mám dneska v plánu. A to je další pražské putování.
Od Strahovského kláštera jsme se konečně po posledních zato nejkrutější ch schodech
dostali k Petřínské rozhledně. Tady se to hemžilo všemi možnými středověkými bojovníky
a kostýmy. Nějak jsme nemohli rozklíčovat co se děje, až na cestě z Petřína jsem zjistila
co se tam vlastně dělo. Mistrovství světa ve středověkých kontaktních soubojích. Jenže
to nikdo z nás nevěděl a tak jsme přišli o zajímavou podívanou....
Mě ale zaujal bublinář který pro obveselení dětí předváděl svoje umění .















Aréna kde se všechno to klání odehrávalo. Mrzí mě, že jsme to nezjistili dříve
Podívaná to mohla být velmi zajímavá

A na závěr ještě pohled na krasavici rozhlednu


Trochu zblízka ....

čtvrtek 26. května 2016

Katedrála ....,



Z konce zahrady na Valech jsme se tedy museli
vrátit na konec tereziánského křídla a vyšlapat schody které tu jsou.
Musím říct, že i když tam stojí už pěkných
pár pátků tak si nějak nepamatuji, že bych po nich někdy při mnoha návštěvách Hradu někdy šla.
A pamatovat bych si to měla, zvlášť když tyto schody, zvané Býčí schodiště
jsou prací architekta Josipa Plečnika. Patří do doby jeho působení v roli hradního
architekta kterého povolal na Hrad T.G. Masaryk. Ostatně třetí, nebo také hlavní
nádvoří a zahrady Rajská a Na Valech nesou nejvíc jeho rukopisu.
Kyž jsme si vyšlapali tedy další schody oné soboty, ocitli jsme se tváří v tvář katedrále
sv. Víta. Kdo kdy byl na Hradčanech a chtěl si fotit katedrálu, ví, že to je vzhledem k
minimu místa a mohutnosti stavby opravdu dost těžké, nemáte-li právě to správné fotovybavení.
Navíc stovky turistů, kteří občas způsobí malou zácpu tomu dost brání.
Takže jsem z tohoto místa nafotila jen minimum, a to ještě spíš jen některé detaily.
Když jsem se nechávali unášet davem ven z nádvoří, procházlei jsme pod chrliči vody
a já si vzpoměla, jak jsem se jich jako malá hrozně bála. Neustále jsem se ze strachem
dívala nahoru, jestli náhodou ti draci a jiné příšery neoživly. Dokonce mne někdy
pronásledovaly i ve snech.....


Aby jste si udělali obrázek kde se schodiště nachází (obrázky jsou půjčené z netu)
Vchod ze zahrady Na Valech


A východ na třetím nádvoří (ta zelená střecha)


Pohled na věž katedrály ještě ze zahrady Na Valech


V zahradě kousek před schodištěm kvetla tato žlutá magnólie




A pár detailů z katedrály








Když jsme po odchodu z Hradčan došli na Pohořelec a dalšími schody (třetími)
jsme průchodem vyšli na náměstíčko před Strahovským klášterem, pod ním okolo vinice sv. Jana
až na cestu vedoucí do petřínských zahrad zaujal mne pohled na tuto krásnou
vistárii pnoucí se po domě pod Hradčanami. Tedy já osobně bych se nezlobila kdyby mi
taková krása utekla od sousedů ke mě na dům.....


A jeden z nejhezčích pohledů na Pražský hrad (alespoň pro mne určitě) na rozloučenou







středa 25. května 2016

Barevné elegie IV......


Kytičkám jako předělům různých článků zůstanu věrná i nadále
aby ty po sobě jdoucí články nebyly až tak fádní. Ale jako první věc
vám musím vysvětlit, co vlastně byla ona tajemná nádoba jejíž využití jste
měli hádat. Nejblíž byli ti, kteří tipovali že měla něco společného s vodou.
Ale ne se studenou, ale s horkou. Jednalo se totiž, i když to tak nevypadalo ....
o KÁVOVAR ......



To by jsme měli a teď zas něco barev. Foceno o víkendu na zahradě

Koniklec po odkvětu zdobí pro změnu svými vlasatými hlavičkami


Dvě přízemní, válelo se na sluníčku v trávě móc pěkně Smějící se


Při sekání trávy nechal manžel v jednom místě tenhle trs zběhovce.
prostě se mu líbil a přišlo mu líto ho posekat. naštěstí to je v "technické zóně"
takže to nevadí. ostatně při jeho způsobu sekání zahrady to je jedno.
To co já mám posekané za dvě hodiny, on seká tři dny. Až bude zpravená sekačka, budu
si zas sekat sama, ale teď je k tomu otřeba grif který ovládá on a tak
jen tiše úpím při pohledu na různé pruhy bez ladu a skladu které křižují
zahradu.....


Některé z vás si na svých blozích stěžovaly, že jim zmrzly srdcovky.
Kupodivu ta moje, asi díky tomu že ještě nebyla tak narostlá v době kdy mrzlo,
zůstala nedotčená. Je po přesazení, takže ještě není moc velká ale letos už
pár srdíček měla.





Chejr vonný, nebo také letní fiala. Nádherně voňavá


Rozrazil zahradní


I po odkvětu je čemeřice zajímavá. Jedno její poodkvětové stádium.
Ještě zajímavěji vypadá květ když uschne a rozpuknou do hvězdice jeho semeníky.






úterý 24. května 2016

Pražské výhledy ....



Ode dneška se definitivně vynoříme z tmavých a studených hlubin,
do krásného slunného a teplého sobotního dne.
Cesta naší skupiny pokračovala z Letňanského výstaviště metrem na Muzeum
kde jsme přestoupili a jeli na Malostranskou. Požadavek účastníků zájezdu totiž byl, vidět
něco hezkého z Prahy a hlavně se svést lanovkou. Takže odkud jinud se na Prahu
podívat než z Hradčan. Z Malostranské jsme tedy zahájili první z mnoha
schodištních výstupů toho dne a to po starých zámeckých schodech do zahrady Na Valech,
kde jsme se z několika vyhlídek mohli pokochat jedněmi z nejkrásnějších
pohledů na Matičku Prahu. Naším plánem bylo projít zahradou až na Hradčanské
náměstí a z něj přes Strahovský klášter do petřínských zahrad a nahoru k
rozhledně, kam mělo několik účastníků chuť vystoupat. Jenže na konci zahrady jsme narazili
na první problém. Široké schodiště, které ústí ze zahrady na náměstí bylo uzavřeno
a před ním hlídkovali po zuby ozbrojení vojáci. Takže nezbylo než se vrátit a jiným
vyšším a příkřejším schodištěm, druhým toho dne, vyjít na třetí nádvoří
přímo proti katedrále. Prokličkovat mezi tůristy na druhé a pak na první a konečně
vyjít na místo kam jsme chtěli. I tady všude se pohybovali ozbrojené hlídky,
na což nejsem z Prahy vůbec zvyklá. Chodívám sem dost často, ale tentokrát mi
i trochu běhal mráz po zádech ......




Pohledy na malostranské střechy nikdy neomrzí. A když k tomu ještě svítí
sluníčko, je to něco eňo ňůňo




Pohledy na tu více moderní siluetu města ....


A jako odbočka pohled dolů pod valy do jedné ze zahrad


Kontrast starých a nových věží




Restaurace Nebozízek se stanicí lanovky


A náš konečný cíl ....


Musím říct, že při focení těchto výhledů zas jednou přišel ke slovu
teleobjektiv. Pořád je momentálně chudák upozaděný tím, že ponejvíc
používám momentálně jen starýho heldu. I když při téhle poslední cestě se
trochu provětral......