Když jsem tu zmiňovala naše psychicky ne zcela v cajku sousedy, netušila jsem,
že opět dojde k dalšímu excesu. Když jsem vloni šla do práce, napadla mne mladá
paní tak, že mne v okamžiku kdy jsem dávala v nejužším místě chodníku
přednost jejímu malému synkovi na odrážedle přednost a pokračovala jsem v chůzi,
shodila do silnice. Já zareagovala tak, jak by asi zareagovalo víc lidí, když je takto
překvapivě někdo napadne. Ohnala jsem se po ní s tím že jí dám facku. K tomu ani
nedošlo, protože zvedla ruku. Padlo pár ostrých slov a každá jsme šla po svém.
A po svých, to je totiž dost důležité.
Jaké bylo moje překvapení, když mi dnes přišlo poštou předvolání z městského úřadu
abych podala vysvětlení, protože jsem se dopustila přestupku proti občanskému
soužití a způsobila jsem téhle píp tak těžká zranění, že musela vyhledat lékařské
ošetření. Nevím kde k těm zraněním přišla, ale ode mne to určitě nebylo. Jestli
ona doma upadla, nebo jí dal ten její po čuni, nevím, ale já mám svědomí čistý.
Když jsem četla ten popis události, hned mi padlo do oka jedno. Čas kdy k události
došlo. V té době jsem totiž už dávno byla v práci. A teď mám dilema. Postavit své
vysvětení na tom, že jsem v tu dobu na místě incidentu nemohla být, protože už jsem byla
půl hodiny v práci, což by mi dosvědčila moje šéfová anebo říct ANO, stalo se to,
ale úplně jinak. Nikdo tam u toho nebyl, je to tvrzení proti tvrzení. Jenže já
už nemám důvěru v žádnou naší instituci kde sedí státní úřednici a bojím se,
že moje pravda prohraje a já budu popotahovaná za něco,
co jsem neudělala. Anebo zaútočit a obvinit je za neustálé slovní napadání, což
mi může dosvědčit manžel, za týrání psů, za to, že bezdůvodně napadá naše
obchodní zástupce a dělá jim ostudu v jejich firmě. To jsou věci na které
svědky mám. Vážně nevím. Pravda nebo lež. Mám strach, to přiznávám. Jenže
já nejsem ten agresor který neustále vyvolává nějaké rozbroje, snažím se, a někdy
to je hodně těžké, si jich nevšímat. No to zas bude skvělý týden do toho příštího
týdne, kdy bude to jednání .... jako kdybych neměla svejch starostí už tak dost ....
