neděle 28. února 2021

Zazvonil zvonec ....

 


.... a dalším fotkám detailů je konec.
Ještě něco stylu letem světem a pak už zimním fotkám prozatím odzvoní. A já budu koukat a hledat jaro. Zatím, díky delší době se sněhem, se trochu oproti minulým letům opozdilo, třeba krokusy mi kvétávaly už něco málo po půlce února. Sněženky teprve nesměle vystrkují špičky listů a jak jsou na tom bledule jsem ještě ani nekoukala, navíc je budu muset nejdřív vysvobodit zpod nánosů listí z lísek. Co se týče talovínů, které už někde touhle dobou bývají v plném květu, zatím jsem ani nenašla jediný rašicí lístek. Ale říkám si, však ono to prostě jednou přijít musí tak jako tak ....

sobota 27. února 2021

Za co nás ....

 

.... kdo trestá, že nám vládnou zloději a bezmozci.
Jo, normálně se snažím na blogu všem politickým tématům vyhýbat jak čert kříži, nicméně když jsem si dneska četla nová vládní opatření, otvírala se mi kudla v kapse. Něco takového vyprodukovat, no to klobouk dolů...myslela jsem, že všechny zhůvěřilosti už vláda vymyslela, ale jak je vidět, zdaleka svou kreativitu ve vyhlašování "ochranných" pravidel ještě nevyčerpala. Myslím, že teď začnou právníkům a advokátům teprve ty pravé žně. A ústava, ta jen tiše úpí co se z ní vlastně stalo ....

pátek 26. února 2021

Narozeniny s covidem ...

 

.... nad hlavou. Tedy s hrozbou. A to rovnou ze dvou stran.
První je dívčina, která je se mnou na večeřích, ta s koviďáky trávila nevědomky víkend, a druhou je ona paní, která mi tak úžasně znepříjemňuje život v práci. Zatímco dívčina velmi odpovědně okamžitě šla na testy, babě musela vedoucí zakázat přijít do práce pokud nepůjde k doktorovi a na testy. Už se nedivím, že se nákaza tak šíří ve firmách a továrnách, protože pokud má takový přístup většina lidí ... No, jedno nebezpečí se nepotvrdilo, na výsledek z druhé strany teprve čekám. I když jsem s babou byla ve styku jen v pondělí, pak už jsem naštěstí do práce až do včera dopoledne nešla, včera už za ní, mohla být nakažená už předtím a já bych nerada ohrozila momentálně hodně zranitelného muže. Navíc by chtěla přijet dcera s malou, tak potřebuju vědět co se děje. Psala jsem vedoucí jestli něco už ví, no zatím se nikdo neozval. A do toho všeho jsem se měla radovat s rodinou a užívat si narozenin.... no neradovala a neužívala. Necháme to až na nějakou lepší situaci a oslavíme to společně i ze zeťákem, který má narozky týden přede mnou ....

Dneska si dáme další nášup detailů nafocených na poslední echt zimní procházce ...

středa 24. února 2021

Od detailů větších ....

 


.... k detailům menším? Nebo spíš ještě větším?
Prostě dnes začneme sérii ještě bližších pohledů, kdy jsem si na pomoc vzala starosklíčko a mezikroužek a podívala se tak trochu námraze na zoubek. Nebo na bodliny? Občas i na nějakou tu vločku, která tak trochu vyčnívala z řady ....

úterý 23. února 2021

A miříci potřetí ...



.... a ve větších detailech naposledy. Takže si můžete
oddychnout. Ještě nějaká ta námraza na větvích a nějaký ten detail s mezikroužkem a máte pokoj. Což bude asi tak v sobotu...
A já pak, pokud něco nenafotím budu mít taky pokoj. Vyprázdním si tak archív, a zatím tedy nic moc zajímavého co by se dalo fotit mě nenapadá ....

pondělí 22. února 2021

Miříci podruhé ...

 


.... a ne naposledy. Když jsem je fotila, připomněly
mi ty chomáčky sněhu na nich jak jsme na vánočním stromku dělávali "sníh" pomocí vaty. Určitě to znáte, rejdilo se vatou po jehličí a ona se po větvičkách v takových chomáčcích zachycovala. A bylo "nasněženo". Naštěstí v tomto případě to byl sníh pravý a sušinám moc slušel ....

neděle 21. února 2021

Jak už jsem avizovala...

 


.... na konci minulého článku, další fotky 
které jsem nafotila na pondělní pohádkové procházce budou už jen o detailech. A že jich, různých, je fakt hodně. Nejdřív přijdou na řadu detaily trochu z větší dálky a nakonec ty, které jsem fotila starosklíčkem s mezikroužkem. Už mnohokrát jsem tu měla fotky sušin, ať na podzim, nebo v zimě bez sněhu, ale i několikrát, když se zadařilo, i krásně se sněhem. A tentokrát se zadařilo extrémně. Kvůli těmhle fotkám jsem na chvilku  s plevelem, jakým jsou miříkovité i smířená. No vlastně, mě vadí jen na zahradě, v přírodě jsou krásné i těmi bílými okolíky květů od jara do podzimu ....

sobota 20. února 2021

Než se dostaneme ....

 


.... k detailům, ještě jednou se porozhlédneme
po stromech. Ty prostě hrály v přírodě prim a nahoře na kopci nad vsí se stále ještě krásně držela na nich námraza, i když vlastně celou dobu byl vzduch plný jiskření z toho jak ze stromů pod slunečními paprsky odpadávala. Jen mne mrzelo, že to jiskření se nedalo zachytit ....

pátek 19. února 2021

Zimní pohádkovou Litomyšl ...

 


.... jste viděli, a tak se mrkneme na to, jak to
 vypadalo tady u nás na vsi. Tedy, pohádkově taky, ale zas jinak. A já, věčný popírač a nepřítel zimy jsem před tou krásou tála a jihla a áchala a nemohla se toho pohledu nabažit. Možná že kdyby každá zima byla taková, tak bych se s ní smířila a možná jí i měla dokonce ráda. Jenže bohužel, zima tady je většinou nechutně hnusná, šedá a rozblemcaná ....

čtvrtek 18. února 2021

Po pondělní pohádkové zimě ....

 


.... včerejším echt hnusnu je dneska od rána jaro! Se
vším všudy!! Od rána sluníčko a teplo, vymetená obloha, ptáci si můžou plíce vyřvat jak se předhánějí ve zpěvu a v okapech vyhrávají kapky z tajícího sněhu. Po tomhle se mi táák nesmírně stýskalo a cítím se jak znovuzrozená. Svou měrou k tomu přispívá i to, že jsem si dneska mohla dopoledne trochu odpočinout od práce, ubývá valem obědů i večeří, ve fabrice včera šla hláška celkově o 70 lidech buď nakažených či v karanténě a zbytek si musí vybírat dovolené. Takže je dost možné, že příští týden vůbec budu chodit už zas jen na večeře. Těch šedivých depresivních dní, navíc ještě umocněných kovidovou dobou bylo na můj vkus na tuhle zimu až moc. Každý takový den, jako je dnešní mne zas trochu víc nabije baterky.

Ale dnes se ve fotkách vrátíme do "smolného" 13tého. To celý den padal jemný prašan a mrzlo, ale nedalo mi to a vyrazila jsem zas podél potoka k přehradě vyzkoušet nový ND filtr. Bohužel tu nemám po ruce ani Petrovu Berounku, ani Mumlavské či jiné vodopády kde bych ho využila mnohem víc, o nějaké divoké vodě už vůbec nemluvím, ale i tak jsem si říkala, že bych si ho konečně mohla pořídit. Ono se tu na potoce najde pár místeček, kde se dá dobře využít a navíc jsem optimista v tom, že se snad už letos podaří nějaký ten výlet za hranice, kde by se eventuálně nějaká ta živá voda mohla objevit. Měla jsem tedy v plánu jít podstatně dál než jsem došla, ovšem to bych nesměla zahučet do půli lýtek do bahna s vodou, neb jsem špatně pod sněhem odhadla kde je ještě břeh, a kde by už mohla být voda. Navíc jsem přitom málem sletěla po hlavě do přepadu pod přehradou, jediné co mi pomohlo, bylo právě to, jak hluboko jsem zapadla a tím pádem jsem se holení zarazila o beton přepadu. Po téhle akci jsem dokonale poznala výhodu mých trekových bot, protože jsem se bála, že v ledové vodě čvachtající mi v botách bude cesta domů, byť ne moc dlouhá, pěkně nepříjemná, ale chlad jsem cítila jen v tu první chvíli. Pak, jakoby se v botách tou vodou aktivovalo nějaké vnitřní vytápění, najednou chlad ustal, a já v nich měla opravdu jak v pokojíčku. Doma jsem se zula a nohy jsem měla teplé, jako kdybych nikam nezahučela. Takže jsem ani nenastydla, ani si nerozbila ústa, jen jsem měla pár dní trochu bolavou holeň v místě kde jsem se s ní zarazila o hranu betonu a takovou menší modřinu.

středa 17. února 2021

V pondělí, na rozdíl od ....

 


.... včerejška a dneška byl úžasný, skoro 
pohádkový den. Já nemusela dopoledne do práce a tak mne dcera vezla do Ústí na sociálku abych zahájila akci předčasný důchod, pak na nákup, protože hlavní lovec doma stále při každém prudším pohybu skřípe zuby bolestí. A hlavně! Svítilo sluníčko, a proti blankytně modré obloze se odrážely sněhobílé stromy na kterých noční mlhy a mráz vykouzlily nádhernou námrazu. Celou cestu do a z Ústí jsme s dcerou áchaly a jen mne mrzelo, že nemám celý den volno, abych jela fotit s ní i do Litomyšle a okolí. Takže jsem stihla s odřenýma ušima nafotit něco tady u nás. Ono jak i tu vysvitlo sluníčko, okamžitě začala ta krása odtávat a opadávat. Dneska je něco mezi hnusem a menším hnusem. Chvíli prší, chvílí padají takové namrzlé kapky a třeba teď flákance mokrého sněhu. A to se v tom zas poženu pěšky do a z práce. Už aby se dalo jezdit na kole!
Já osobně nafotila víc jak stočtyřicet fotek, ovšem po určité selekci jich dost ubylo, ale i tak tu mám připravený pořádný nášup modré a bílé ve všech podobách. Ale dneska vás chci prostřednictvím dcery pozvat na výlet do zimní Litomyšle a okolí ....

neděle 14. února 2021

Kočiny a kačeny ....

 


.... byly první a poslední modelky
na mé včerejší procházce. A to jedna mi ještě utekla dřív než jsem jí stačila vyfotit. Fotit navíc všechny pesany které jsem s páníčky potkala, tak tu máme článek s mnoha a mnoha fotkami ....

sobota 13. února 2021

Hlavu vzhůru! ....

 


.... a to teď nemyslím ve spojení s momentální
situací, ale místo pod nohy se koukneme nahoru.
Na modrou oblohu a mraky na ní. Vypadaly chvíli jak řasy, chvíli jak světýlka focená dlouhým časem a nakonec chvilku jak letící vlaštovka anebo hlava papouška. Nicméně, vlastně i do dalších dní všem Hlavu vzhůru! ....

čtvrtek 11. února 2021

Místo ledu ....

 


.... déšť. I tak to tady vypadalo. Tedy včera i dnes 
(výjímečně se u nás kalamita nekonala) sice sněží, což zrovna už moc nevítám, nicméně s tím ani nic neudělám. Ale mezi minulým sněžením a tím nynějším byla dešťová vsuvka která právě zapříčinila to, že jsem měla zas na zahradě jezírko. Tak jsem pro změnu zas fotila místo ledových kapek kapky dešťové ....

středa 10. února 2021

Nejen já .....

 

.... už nutně potřebuju kadeřnici, protože 
původní střih už mám přerostlý, takže jsem rezignovala na foukání něčeho co připomíná účes a nechávám vlasy jejich přírodní volnosti a vlnitosti. Ovšem občas si připadám jak hlava Medúzy. Kadeřnici by evidentně potřebovali i tihle ledounci ....

neděle 7. února 2021

Do třetice ....

 


.... se dnes vrátíme k potoku a jeho ledovým
výtvorům. No když byla po dlouhé době možnost využít je k focení, musela jsem to využít. Ale už jen jeden článek a od ledounů bude asi pro tento rok pokoj ....

sobota 6. února 2021

Zmrzlá voda trochu jinak ...

 

.... v takové trošičku poetičtější podobě.
Téma opět dodal mrazík, déšť a zahrada. Chudinka. Únor vůbec není bílý, ale nechutně mokrý a zas mi vyplavuje zahradu. Opět jezírko z trávníku a napůl zatopený záhon. No jsem silně zvědavá, jak to všechna kvítka v něm zasazená letos dají. Naštěstí už vylézají jak ladoníky, tak některé tulipány a narcisy, což je dobrým znamením, že ty dvě předchozí potopy jim asi neublížily, ovšem horší to je tentokrát s trvalkami, které už také začínají lehce pučet, a ty mi skončily pod zamrzlou hladinou. A nevím jak to vypadá s ostatními tulipány a hlavně mými milovanými okrasnými česneky, a jaké škody také napáchalo to nukleární hovado krtek ....

pátek 5. února 2021

Voda a mráz podruhé ....

 

.... protože takovou úrodu už jsem tu
neměla šanci dlouho fotit. Nebyly tak mrazivé podmínky, jaké vládly po dlouhé době minulý týden a víkend. Jen občas se tu a tam nějaký  ledounek ukázal, ale nic moc to nebylo. Tentokrát jsem jich ale nasbírala na velmi krátkém úseku potoka solidní množství. A to jsem nešla až úplně k přehradě, kde bych asi měla velké množství
 inspirací ....

čtvrtek 4. února 2021

Jak dobře znáte ...

 


.... hudební scénu? Nejen naší ale i světovou? 
Tak to si právě teď můžete vyzkoušet u Chudobky . Jako kdysi já převzala od Daniely projekt Sakrálné stavby a jala se v něm pokračovat, Chudobka převzala od Robky Hudební abecedu a znovu jí rozjíždí. Takže kdo máte zájem si vyzkoušet svou paměť co se týče hudby, zároveň tak i na sebe třeba profláknout oblíbenou písničku od interpretů na dané písmeno, máte možnost. 
Právě se totiž jede písmeno


Teď ráno jsem si oddechla, volala jsem do nemocnice a řekli mi potěšující věc, že by už z největší pravděpodobností zítra manžela ze špitálu vykopli. Tak doufám, že to mysleli vážně. Naštěstí tedy na to, jaké dobrodružství jsme si zažili (no asi jak kdo z nás, manžel evidentně jo, já tedy vůbec) to dopadlo relativně dobře.

A propo již zmiňované Sakrální stavby. Vzhledem k tomu, že jsem přestěhovaná na novém působišti, a je tu spousta těch kdo fotí a hodně cestuje nebo cestovalo, už delší dobu mi v hlavě hlodá, jestli je napočtvrté nezkusit tady. Byl to vcelku úspěšný projekt, vydržel tři sezóny, a účast byla překvapivě dobrá. Navíc se blogeři seznámili s mnoha zajímavými sakrálními stavbami a případně i jejich historií. 
A o co šlo? Nafotit nějakou sakrální stavbu (kostel, kapli, boží muka, ale i zajímavý hřbitov) napsat k ní něco z její historie (pokud nenajdete přímo u ní něco, dá se poradit s tetou Wiki) a udělat o ní samostatný článek. Na B.cz to fungovalo tak, že zúčastnění mi do mejlu posílali odkaz na svůj článek do dvacátéhopátého
 dne měsíce. Já pak u sebe v článku všechny odkazy uveřejnila, případně těm, kdo se chtěli zúčastnit a neměli blog jsem svůj propůjčila, a pak se hlasovalo v anketě o tom, která stavba v daném měsíci zvítězí. A aby nebyli nějak ukráceni ti, kdo třeba nafotili drobná boží muka, malé kapličky, smírčí kříže i krucifixy v polích nebo zasazená v krajině, a jiní velebnou katedrálu, dělili se stavby do kategorií kostely a katedrály, kaple, a drobné sakrální stavby. A na konci měsíce se vyhlásili vítězové. Projekt běžel celý rok, a na konci roku se pak hlasovalo o tu nejkrásnější sakrální stavbu. 
Takže, co vy na to, šli by jste do něčeho takového?  



středa 3. února 2021

Proč nemám ráda únor, srpen a ...

 


.... hlavně svoje kulatiny? Protože v únoru odešli dva z našich 
milovaných pesanů, v srpnu čtyři z našich milovaných koček a když se blíží mé kulatiny, jsou jakýmsi magnetem pro nemilé věci v naší rodině. Tak ne že by ty průsery nebyly i jindy, o to se dokáže postarat stejně tak dobře nejen světová situace, tak i můj muž. Jenže mi připadá, že ty kulatiny to nějak víc přitahují. Posuďte sami.
Když jsem čekala bůhví čím tak neustále vynášenou padesátku, krátce před ní zemřela manželova maminka a naše jezevčička. Navíc ta šílená bilance a zjištění co vlastně jsem všechno za těch padesát let prošvihla, nebo vůbec nezažila! Teď, o deset let později, mám na hrbu šedesátku, stále jsem spoustu věcí nezažila a spoustu věcí prošvihla, a mám muže v nemocnici. Zatím sice "jen" se zlomenými žebry, ale v dnešní situaci aby se člověk bál aby tam nechytil i kokotvira, kterému se zatím úspěšně vyhýbáme. Anebo už máme za sebou. Bůhsuď. Jak se mu to stalo, to se mne neptejte, sama to totiž nevím, jen dedukuji dle stop, které jsem nacházela.
Situace se má tak. Naše obvoďačka, je doktorka - postrach zdravých i nemocných. Neptá se vás proč po ní chcete ty a ty prášky, nestará se, jestli je vůbec ještě potřebujete a už vůbec si nějak nezjistí jestli neberete ještě jiné prášky předepsané jiným doktorem. A tak se stalo, že muž poslušný jejich nařízení, nechal si napsat prášky na snížení tlaku. Jenže co čert nechtěl, už užívá prášky předepsané po jeho psychickém kolapsu specialistou. A ty prášky také snižují tlak. Kombinace obojího zapříčiňuje velké snížení tlaku a to, že mívá až moc živé sny. Dalo by se říct, že je tak nějak trochu náměsíčný. A dějou se věci. Tak teď mne třeba v pondělí o půl druhé ráno vzbudilo bouchání na dveře od domu. Jdu se tedy podívat co se děje, a vzadu za domem na schodech stojí můj muž, na jedné noze nazutou mou botu a na druhé nic. Pěkně vystydlý a koktá něco o tom, že byl ještě s dalšími detektivy zatýkat jakéhosi zločince a ten jim utíkal a on ho honil. A při tom se tak nějak nepřirozeně kroutil. Koukala jsem jak puk, pomohla do schodů, uložila ho, vynadala mu, že čumět celý odpoledne na detektivky z archívu je pěkná debilita.
A šla si zas lehnout. Jenže.... nedalo mi to, usnout jsem stejně nemohla a tak jsem ho šla zkontrolovat. Našla jsem ho jak sedí na posteli, čučí na skříň a evidentně ho něco sakra bolí. Znovu jsem ho uložila, dala mu ještě jeden polštář aby spíš seděl než ležel, dala mu i prášek proti bolesti a jelikož s ním stále nebyla žádná řeč, šla jsem zas zkusit spát. No zkrátím to, ještě dvakrát jsem šla dolů na kontrolu, to už naštěstí spal, o půl sedmé jsem zavolala do práce že prostě nejdu nikam, a konečně usnula. Až světlo odhalilo různé stopy z kterých jsem si poskládala co se asi tak mohlo stát. Před dveřmi se válela moje kreditka a jedna jeho bota, a v buxusech zela velká díra kam evidentně spadl ze schodů, otevřená brána z který opět vzal roha Myšpulín, toho jsem si naštěstí hned všimla a letěla pro něj, vzadu na schodech klíče od auta. A celkový výsledek bude zhruba týden trvající hospitalizace se zlomenými žebry, pár modřin a ukopnutý palec. A poučení že prostě věřit se nedá už ani doktorům.( To, že byla velká chyba obvoďačky že mu opět po telefonické domluvě napsala prášky na tlak, aniž by se zajímala jestli je opravdu potřebuje, nebo nemá ještě jiné mi potvrdil i mužův psychiatr, když jsem manžela omlouvala že nemohl přijít na pravidelnou kontrolu a řekla mu co se děje)
Jediné, co na mých kulatinách vidím pozitivního, je to, že díky našim rodinným genům se nemusíme stydět za svůj věk, neb vypadáme vždy o pár let mladší než vskutku jsme. A čím docela vyrážíme cizím dech když jim řekneme kolik nám ve skutečnosti je. To je momentálně jediná povznášející věc v tomhle zatraceným svrabu ....


úterý 2. února 2021

Voda, mráz a co z toho ....

 


.... je. Ledouni. Střapatí, zvonkohry, tlapky
podivných zvířat, rampouchy nebo ledové hřebeny. V neděli jsem si všimla jak se na řece vyřádilo pár posledních hodně mrazivých nocích a protože svítilo sluníčko, a ohlásila se dcera s malou, těšila jsem se, že se půjdeme zas projít a tak budu moct něco nafotit. Nedopadlo to, protože si malá chtěla "konečně v klidu" pohrát a ven se jí prostě nepodařilo dostat. A jelikož sluníčko svítilo i včera, a jelikož jsem nešla včera do práce, vypravila se na malou výpravu sama ....