1 / Pátek 7.2.14
Dopoledne šmejdění po městě se synovou partnerkou, prosila mne o radu jak vylepšit stolek pod televizi a tak jsme chodily a hledaly inspiraci. Našly a nenašly....uvidíme.
Odvoz zakázky a rýsuje se pro změnu jiná. Tedy ne špendlíkovací ale krejčovská. Ke žluté chryzantémce přibyla červená sestřička a smazala jsem si galerii s fotkama a celé odpoledne se snažím fotky vyhrabat odkud se dá a znovu je instalovat do článků....něco se podařilo ale něco musím vyhrábnout znovu z archívu...
Skóre dne: Až na tu zimu a vítr by to šlo!
2/ Sobota 8.2.14
Krásně slunečno a datum akce Kulový blesk tedy odstěhování nábytku k dceři do nového. Vzhledem k tomu že toho nemá až zase tolik a že jsem se vešla do auta jela jsem s nimi a zatímco dcera se synem skládali znovu nábytek, já jem se, abych nepřekážela a zbytečně neradila, sebrala a šla fotit do města. Ztrávila jsem tam přes hodinu a pěkně si naplnila archív. Prošla jsem jen ale zlomek těch krásných uliček a míst v centru. Tak teď bude důvod proč tam zajet takže si to budeme moct pěkně procourat spolu. Ještě jsem složila stůl do kuchyně abych tedy také přispěla svou hřivnou a jelo se zpátky. Večer pohodově ztrávený v milé pospolitosti u české detektivky v telce a s mísou popcornu mezi sebou....
Skóre dne: Paráda a radost z dobře ztráveného dne....
3/ Neděle 9.2.14
Ošklivo, tvoření....dohnané zbylé ztracené fotky a nainstalované zpět do článků. Dodělané srdce pro dceru do nového bydlení a vybrané stuhy na věneček na dveře dle jejího přání. Jinak zcela nudný a nezáživný den....srdce se líbilo tak alespoň jedna malá radůstka...
Skóre dne: Jedna radůstka
4/ Pondělí 10.2.14
Zase v městě lovit materiály. Mám mašle, látky a nemám peníze...už zas. Vynikající latté macchiato v jednom milém obchůdku plném neskutečných dobrot. Pralinek ale i italských specialit. A nejvíc mne překvapila cena....27 Kč za klasickou velikost ve skleněné sklenici. A prodávají kafata i na cestu. Dobře se čekalo na známého, který mne pak bral domů. A sluníčko! Nádhera! Stála jsem na náměstí a vyhřívala se jak ještěrka na kameni....
Skóre dne: Jedna radost za druhou!
5/ Úterý 11.2.14
Výprava za dalšími věcmi do dceřiny nové domácnosti, a zjišťení co ještě všechno je potřeba, ale už se musí počítat se samostatným hospodařením, zaplacení nájmu a zjištění že do konce měsíce musí vyjít s pár šupama na den. Ještě že má jídlo v práci...jinak by asi musela fakt dlabat vatové tampony namáčené v pomerančovém džusu....Pak opět další pospolité sezení u kávy a dortíků....
Skóre dne: Slovy Signory Hořkosladká radost
6/ Středa 12.2.14
Nevím jestli dneska cítím radost. Nejspíš ne. První půlka dne kdy vím že večer už nikdo další domů nedojde. A ani ráno se nevrátí z noční. Je to zvláštní pocit. Takže jsem celé půldne uklízela a myla skříňku v koupelně, přendavala do ní ručníky, při té příležitosti jsem umyla i skříňku pod umyvadlem, nahoře se dala do přesunů kytek, to samé pak směrem do obýváku a koupelny kam jsem přendala kytky které si dcera sebou neodvezla a prováděla další práce které jsou spojené s odchodem některého z členů rodiny.....a večer si vzala k sobě nahoru Matýska aby nesmutnil....
Skóre dne: Tak nějak nijaké
7/ Čtvrtek 13.2.14
I když se tu dneska zase dcera dopoledne ukázala, už to bylo jiné. Přijela si pro mikrovlnku která jí sem přišla, odvezla si ještě nějaké věci, květinky a základní nástroj na který úplně zapoměla a přiznávám že i já s mužem. VÝVRTKU! Včera si koupila víno pro první večerní osamocené bytí a neměla ho čím otevřít. Nakonec ale posloužila ocílka a dopadlo to dobře. Daly jsme si kafe, přečetla si časopis a zvedla se a odjela do svého. Nějak jsem se přesně viděla jak to samé vlastně vždycky dělám u maminy já....Jelikož bylo nádherně slunečno šla jsem nějak tohle všechno rozchodit na procházku. Jenže jsem zjistila že mne nějak opustil elán i chuť brát do rukou foťák. Najednou jsem před sebou měla už stokrát focené a tisíckrát viděné a měla sto chutí úplně na všechno kašlat a jen si někam sednout na sluníčko a hřát se.....což jsem taky udělala.
Skóre dne: Ještě že vím že mám před sebou už jen dva týdny tohoto martýria
a že alespoň to sluníčko bylo...
