úterý 2. dubna 2019

Nejen potěchou oka ....




....a oběti komerčnímu bohu, ale i potěchou ducha živ je člověk, a tak jsem se tímto heslem řídila tento uplynulý týden. Sobota, jak známo patřila výletu za krásou a nějakým tím shopováním (i když výjímečně ne hadrovým, ale rostlinným) a neděle po zasazení většiny přivezených úlovků patřila večer potěšení duše. Opět po čase do Litomyšle dorazil Ondřej Havelka s orchestrem a dokonce vyšel koncert na víkend kdy jsem nemusela žebrat u nikoho s kolegyň aby za mne šel do práce. 
Razili jsme s dcerou a synkem a všichni se těšili jak na hudbu, tak i na setkání s kamarádem ze sídliště,kde jsme v Praze nějaký čas bydleli. (To že jsme raději neobětovali tenhle barák a nezůstali v Praze je pro mne dosud to nejhorší životní rozhodnutí). Zklamaní jsme nebyli ničím, hudba jako vždy skvěle odsejpala, já seděla s přiblblým úsměvem člověka který je na vrcholu blaha a podupávala si do rytmu, a nejraději bych byla vyskočila, někoho popadla a šla s ním na ty kouzelné Ježkovi a Gershwinovi melodie tančit. A to prosím k tanci nemám absolutně vztah!
Pánům Ježkovi a Gershwinovi je věnován nový koncertní program nazvaný Rhapsódie v modrém pokoji aneb Dva muži mezi nebem a jazzem, a je složený z jejich nejznámějších skladeb. A samozřejmě nesmí na závěr chybět přeznámá Rhapsody in Blue v původním nastudování tak jak jí Gershwin složil pro klavír a jazzový orchestr.
Tečka jak hrom....desetiminutový standing ovation na závěr mluvil za vše....
Užili jsme si to, pokecali s kamarádem, já si za celý víkend poprvé na tom koncertu zarelaxovala abych pak hupsla do postele s druhý den hned po ránu vlítla do pracovního procesu. Naštěstí ještě s dobrou náladou, i když mi pořád nebylo zrovna nějak ejchuchu. Ten prevít moribundus se nechce nějak pořád vzdát.

P.S. A z pódia z rukou kamaráda se mi snesla tahle překrásná růže.