Prvního prosince jsem trávila v Praze. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo
počasí nějak bláznit. Manžel odjel domů a já si vesele tvořila a užívala si u maminky. Jen mi bylo divné že
se manžel dost dlouho neozývá že dojel. Až někdy po čtvrté hodině se ohlásil s tím že se mu jelo vcelku dobře dokud
se nedostal k Čáslavi, kde byly najednou namrzlé silnice a některé úseky dokonce tak že se musely objíždět. A pak už zas nic.V Praze se nedělo nic zvláštního. Sice zataženo ale po nějaké námraze ani památky. Jenže kolem páté jsem zaregistrovala podivné cvakání na parapetech tak jsem koukla ven a ono pršelo! A během chvilky se začaly tvořit rampoušky, ty se měnily v celistvou vstvu a někdy kolem deváté hodiny už bylo všechno pod ledem. Tedy krom chodníku. Vystartovala jsem tedy s foťákem abych si zkusila nafotit pár obrázků ve tmě, nebo pod lampami. Za to druhý den ráno jsem pobíhala po zahrádkách a divila sejak zvláštně se námraza chovala. Od země do takových třiceti centi ani ťuk, od třiceti výš ledové království.Když jsem to viděla a hlavně slyšela v rádiu zpravodajství říkala jsem si jestli se vůbec dostanu zpátky na chatu protože vrátit jsem se musela jelikož tam zůstala zapnutá elektrika i plyn, čekalo mne tam všechno zazimovat, uklidit věci kterým vadí mráz do míst kde nemrzne a vůbec celkově připravit chatu na dobu kdy se tam jezdit nebude. Oproti všemu očekávání a předpovědím cesta proběhla naprosto v pohodě. Až na mlhu která tam vládla a na pár centi sněhu nic zásadního ....... to horší mne čekalo až ve středu ....
Takhle vypadaly větve večer v devět hodin
A to už je ráno 2.12. Větvičky tamaryšku
Jediná kdo nebyl zakletý v ledu byla tahle třapatka .....