.... bude jen a jen o chlubení. A poděkování.
Samozřejmě.
Když jsem někdy ještě před kovidovými roky byla s Padesátkou Míšou na už nevím kolikáté výstavě fotek na zámku v Dobřichovicích kterou tam měl vcelku již ostřílený matador Petr oba na mne zaútočili otázkou NO A CO TY? KDY TY UDĚLÁŠ VÝSTAVU? Na to jsem jim řekla že já se rozhodně necítím být natolik povolána ve focení že by se na mé fotky chtěl někdo koukat v reálu někde na zdi. Jo, na blogu je to něco jiného, v malém formátu se všechno ztratí, ale ve velkém?
Ďáblice - našeptávačka Míša se ale nedala jen tak odbýt a skoro při každé příležitosti na mne dřív nebo později tuhle otázku vypálila znovu. A občas se k ní přidal i Petr. Jednou takhle při cestě od očaře, kdy mi rozkapávali oko a já byla skoro slepá a taková trochu mimo jsem cestou na bus vlezla do dveří KC ve Třebové, a sebrala všechnu odvahu abych zeptala se co by to obnášelo uspořádat tam výstavu. Vcelku jediné co jsem se dozvěděla bylo to, že možné by to bylo, jen jaksi teď mají na dva až tři roky naprosto plné termíny. O dalších věcech které pro mne byly hlavně důležité jsem se nedozvěděla vůbec nic. Odškrtla jsem ty tedy položku Výstava jako zatím vyřízenou a dál se nezajímala. Jenže pak jsem nechávala Míše dělat jednu z mých fotek a jen tak mezi řečí jsem se v tiskárně zmínila že jsem uvažovala o vystavování, leč KC jaksi mám plno. A tam jsem se poprvé setkala se zmínkou o kavárně EVA jejíž provozovatelka dává také možnost prezentovat lidem svá díla u ní na zdech restaurace.
Po jedné z dalších návštěv na očním (nevím proč zrovna oční má na mě tenhle vliv) jsem tedy zašla do restaurace a optala se jaké by byly podmínky. Velmi milá provozovatelka mi řekla že vlastně skoro žádné. Jen fotky v hlavní místnosti, možná po schodišti a pak v horní prostoře. Za to budou díla viset v restauraci tři měsíce a ještě mi v případě vernisáže udělá i pohoštění na účet podniku jako poděkování za to, že jim svá díla svěřím. A že nejbližší termín je od začátku května. Jelikož bylo teprve září, tak jsem na to kývla. Osm měsíců ještě prověří mé odhodlání a když tak můžu napsat omluvnou smsku že to vzdávám. Jenže omluvná smska přišla naopak z druhé strany, že zřejmě byl nějaký informační šum na straně předchozího vystavovatele (DDM) a volný termín bude až od začátku června. To mi sice přihrálo ještě jeden měsíc navíc a ukázalo se že ještě že tak, ale taky to, že nebude moct přijít dcera se zeťákem protože bude tou dobou s Bobulí už v lázních.
A začalo peklo. Vybírat fotky, určovat počet a velikost, to zas všechno úplně překopat a vymyslet jinou koncepci, shánět peníze, zahánět pochyby, euforie a zase pochyby, peníze nikde nebo jen část místo celé přislíbené částky, opět euforie že se našel jiný sponzor, opět zklamání že to nějak nepochopil o co jde, další peníze na obzoru jenže až v termínu který by byl hraniční, takže další dopisování si, abych nakonec poslední březnový týden zadala tisk prvních deseti fotek na které vyšly sponzorské peníze a za další měsíc a něco tisk zbytku už za své. Nakonec se tedy to zpoždění ukázalo jako výhoda, protože jsem alespoň relativně! v klidu dala všechno dohromady a mohla tak minulou neděli dopoledne navěšet za pomoci zdejší známé všech zhruba 30 fotek a odpoledne pak přivítat pár lidí kteří nezklamali a udělali mi radost tím že přišli. Tu mi trochu pokazili jiní jedinci, kteří sice ač přislíbili že dorazí nakonec nedorazili. Ani se nebyli schopní omluvit. Tak k něčemu to bylo dobré, alespoň jsem si tak nějak vytřídila jak se říká zrno od plev a vím na koho se můžu propříště spolehnout. Venkoncem bylo to nakonec příjemné komorní posezení a povídání které by se při vícero lidech asi až tak úplně nedalo.
Takže můj velký dík patří Míše a Petrovi že do mě tak dlouho šili, až jsem se do toho prostě pustila, provozovatelce restaurace že se mnou nevyrazila futra a ještě nás tak skvěle pohostila a pobavila, zbytku rodiny za to že to přežila aniž by se unudila, mé známé za skvělou fotodokumentaci a ještě navíc mému kamarádovi z party na naší chalupě z dob dospívání, který docela nečekaně dorazil také ....
