27 února 2012

Voda a led....

Bylo nebylo, sluníčko svítilo, vítr nefoukal a tak jsem se vydala s přízemákama vychodit tu narozeninovou kačenku která se konzumovala o celém víkendu. A tak jsem si vytyčila cíl trasy v tzv. Dolech což je cca 4 km tam a 4km zpátky. Navíc jsem si říkala že tam určitě budou někde na potoce nějaké pěkné ledové skulpturky. Překvapilo mne, kolik je v lese ještě sněhu a jak relativně málo teče vody v Srnovském potoce. Jenže až to začne tát v lese a z kopců to pojede dolů, asi to tak nevinné už nebude. Vyrazila jsem a po pár snímcích jsem zjistila že mi dochází baterky a tak jsem se vrátila trochu v čase nazpět do doby kdy měl člověk k dispozici jen 36 snímků a pečlivě zvažovala co nafotit aby baterky vydržely....Přízemáci statečně odťapali cestu tam i zpátky, můj odhad že až dorazíme domů padnou do pelechů a budou chrnět se ukázal naprosto mylný, takže jedinej kdo byl z té procházky absolutně grogy jsem já. Ono jít buď v rozbředlém nebo naopak zase v naprosto zmrzlém a klouzajícím sněhu těch osm kiláků i když mám dobré trekové boty dá přece jen zabrat. Prostě náhon na všechny čtyři se opět ukázal jako ohromná výhoda při pohybu v terénu....

Omleté kry mají zvláštní povrch, který ve slunci září a krásně se třpytí, jen to bohužel není úplně na té fotce vidět.


Splav už je o něco divočejší než byl v sobotu....


Srnovský potok je zatím hodně umírněný....


Z přehrady také ještě teče jen něco málo přes přepad, jelikož teprve pomalu začíná roztávat....ale když to pak přijde, je slyšet hukot vody do dosti značné vzdálenosti....


Kam dopadají ty nejjemnější kapky vody tam okamžitě namrzají na všem kam spadnou...


Z lesa vytékal malý potůček a tam kde se mu něco postavilo do cesty vykouzlil malé ledové krápníčky...


O něco výš na potoce se udělaly rampouchy a krápníky z ledu na větvích které tam voda donesla a ty uvízly na dřevěných splávcích....




Tahle fotka není nijak barevně upravená, prostě při nazoomování tak vyšla....

Bobešův braekdance......

Když Bobeš dostane svůj obleček, je o zábavu postaráno. Na rozdíl od Matese, který si to užívá, což mne hodně překvapil, Bobeš se ho snaží po cestě zbavovat věčným kroucením, válením a všelijakým jiným pohybem. Marně....

Hlava vlevo....

Hlava vpravo....



A závěrečná figura.....

Dneska krásně zas svítilo sluníčko a tak jsem mu neodolala a vyrazila s Matesem a Bobím. Zatímco ve vsi už skoro žádný sníh není, o nějaký kilometřík dál v lese mne ale překvapilo kolik ho tam ještě je. Takže až bude tát, bude veselo....

Velké hlasy....Jean-Michel Jarre

Ještě i pro tentokrát zůstanu ve Velkých hlasech u instrumentalisty, a to par excelenc....jakmile se řekne elektronická hudba hned je jasné o kom je řeč a nikdo jiný v ní neznamená tolik jak tento Francouz. Jean-Michel Jarre se narodil 24.8.48 v Lyonu. Jeho otec je skladatelem filmové hudby a tak jablko nepadlo daleko od stromu. Jarre je považován za průkopníka elektronické hudby a styly New Age a klade důraz hlavně na klávesové nástroje. Specializuje se i na okázalé a velkolepé venkovní koncerty plné laserových efektů a ohňostrojů.
Jeho hudební kariéra je neskutečně bohatá stejně tak i jeho diskografie a rozepisovat se o ní detailně by zabralo hodně místa....a tak jen připomenu nejdůležitější a nejvýznamější album v historii elektronické hudby Oxygen , které vyšlo v roce 1976 u POLYDORU. Část nazvaná OXYGENE PART IV. byla vydána jako singl a stala se jedním z nejznámějších kusů elektronické hudby vůbec.


V roce 1990 překonal vlastní rekord v Guinessově knize rekordů koncertem v La Defense v Paříži který nvštívilo 2,5 milionu lidí. Stejnojmenné album En Attendant Cousteau vyšlo ve stejném roce a bylo věnováno francouzskému mořskému průzkumníkovi Jacques Yves Cousteau.



Album Equinoxe je z roku 1978....


V roce 1986 NASA a městou Houston požádali o uspořádání koncertu k oslavě 25. výročí založení NASA a 150. výročí založenéí města. Během koncertu měl zahrát astronaut Ronald McNair na saxofon část písně Randes Vous VI. přímo na oběžné dráze na palubě raketoplánu Challenger. Po havárii Challengeru při které McNair zemřel byla stopa přehrána jiným saxofonistou a nazvána Ron's piece a celé album věnováno sedmi astronautům. Koncert byl s návštěvou 1,5 milionu diváků zapsaán do knihy rekordů.


O oblíbenosti Jarreho hudby svědčí i to že se do roku 2005 prodalo na 72 milionů alb a singlů. Je držitelem několika rekordů zapsaných v Guinessově knize rekordů v počtu diváků na jeho koncertech, v roce 1981 se stal prvním západním populárním umělcem který obdržel povolení uspořádat koncert v Číně, vydal i album v jediném exempláři aby vyjádřil svůj odpor a pohrdání hudebním průmyslem....
Několikrát vystoupil i u nás, naposledy vloni na podzim v Brně.
A nakonec spojení dvou fenomenálních skladatelů a instrumentalistů, Vangelis a Jarre...



Malý výlet ke klasice, Vivaldi a la Jarre.... z koncertu v Gdaňsku v roce 2006....


Věřím že stejně jak mne nadchlo umění J-M. Jarreho zalíbí se i vám....a stejně jako vždy jsem měla ohromný problém s výběrem skladeb, protože je jich opravdu úctyhodné množství.

Když dandík spí.....

...je opravdu pohled pro bohy. Zakroucený jak paragraf, vyvalené gule nebo zalomená hlava či visící přes sedačku. A k tomu chrápání jak od dospělého chlapa. Oni vůbec, ač vypadají jak plyšáci, jsou pěkný čuňata. Jídlo hltají jak kdyby čtrnáct dní nejedli, po jídle krkají a pokud se jim něco nelíbí, většinou při trimování nebo jiném upravování, pouštějí pěkně smrduté duchy....A což teprve takové blátivé kaluže na lesních cestách, to je teprve něco a čím hlubší, bahnitější a smrdutější tím líp.... ale i tak jsou to miláčkové Usmívající se






To jeho děsný chrápání se už dlouho chystám nahrát, tak snad se to už podaří....