Jak jsem tak poslouchala to, co si manžel pouštěl z televizního archívu, vyznělo
v pořadu Tajemství těla to, že nejvíc paměť prý poškozuje fotografování. A to z
toho důvodu že se soustředíme při focení jen na to co fotografujeme a nevnímáme
to co je kolem nás, zapomínáme na to. Překvapilo mě to, protože mě asi nejvíc paměť
zakrněla díky mobilním telefonům. Dřív jsem si pamatovala všechna čísla na známé, od
té doby co jsou mobily a rychlá volba na nich, nepamatuju si ani jedno jediné ...
A zase jsme se vlastně obloukem dostali k tomu co jsem psala v prvním článku.
Březen, co k němu říct. Byl to hlavně měsíc plný probouzející se přírody
která se zbavovala okovů zimy. A to znamenalo spousty květů jarních
cibulovin, což bylo pro mne stonásobně víc motivů k focení než
v zimě. A hlavně barvy, a všude. Pryč byla jednotvárná šedost
zimy. Přibyly navíc dny, kdy se už dalo sedět venku na
sluníčku, a vyhřívat se jak ještěrka na kameni ...
A žně měl hlavně Helda, kterým květy
fotím nejraději.
Pátý březnový den vykvetly první botanické krokusy. Jsou to takové první vlaštovky
u mě na záhonech, někdy začnou ukazovat poupata už v únoru. Myslím že letos
nebýt těhle mrazů už kvetly, protože od prosince už jsou krokusy ze země na pět
centimetrů.
Ale nejen venku všechno začalo rozkvétat. Na zimovišti na půdě mi takhle nádherně rozkvetla
už koncem února Celogyne. Ale v březnu byla v plné své kráse. Letos už taky kvete, ale má jen
čtyři květní stvoly. Bude asi zas potřebovat rozsadit. Pokud by měl někdo zájem, klidně si napište.
Díky FB a různým skupinám v něm jsem se seznámila s paní, která je stejně
" postižená " fuchsiema jako já. Poslala jsem jí nějaké moje a ona zas svoje.
A jelikož má kytičky ráda, otevřela si svoje vlastní květinářství. No a od ní
mám tuhle poslední akvizici v čemeřicích. Plnokvětou, po které jsem toužila
už dávno .... jsem zvědavá jestli letos pokvete. Tahle kráska mi dorazila
sedmý březnový den a hned jsem jí taky vyfotila.
Modré kosatečky jsem si kdysi koupila rychlené. Byli první které jsem využila i v zahradě
Od té doby jdou do země všechny rychlené květinky. Tihle krášlí hrůbek Matýskovi
a fotila jsem je stejný den jako čemeřici. Bylo krásně sluníčkovo a tak se fotilo
jedna báseň...
Sedmnáctý březnový den už dokvétaly poslední botanické krokusky,
aby předaly štafetu těm velkokvětým. Včeličky se činily na všech květech které kde kvetly...
.... třeba na bledulích. Tenhle trs mi nově roste na místě, kdy nikdy nebyly, jsem
ráda, protože z toho množství které zde kvetlo když jsme se nastěhovali mi jich zbylo
už jen pár. Je mi docela záhadou, jak se vlastně stěhují. Jestli sem zalétla nějaká semínka,
či je tu vykáknul nějaký pták. Ale na co se už ve spojení s bledulemi těším je to, až vyrazíme
s Bobulí do zdejší rezervace. A já jí budu učit rozlišovat jednotlivé druhy květin, které kde
potkáme. Stejně jako mne to učil můj děda ....
Dvacátý čtvrtý den března jsem fotila už zbylé květy sněženek. Ty jsem tady neměla
a teprve před třemi lety jsem je dostala výměnou za jiné ciulky od jedné z blogerek.
Teprve se rozkoukávají, ale je vidět že místo na hrůbku Matyldy jim vyhovuje, protože
už zas je jich letos o něco víc.
Dvacátý šestý březnový den už byly všechny velkokvěté krokusy v plné parádě. Modré jsem koupila
kdysi v Lidlu ve výsadbovém koši za nějakou směšnou cenu ve výprodeji, žíhané ale vůbec nevím kdy.
Najednou se mi objevily mezi těmi botanickými a tak jsem je povytahovala a sesadila k Matýskovi.
Možná že to byla akvizice z nějaké výstavy v Litomyšli. Tam jsem si nakoupila spousty cibulek. Bohužel
některé už mi zmizely, jiné se rozrostly. Teď bych potřebovala dokupovat bílé, těch mám opravdu
poskrovnu.
A je tu poslední březnový den a poslední březnový západ slunce zachycený
v květech konikleců. Tyhle byli první, které jsem si předloni koupila. Od té doby je neustále
dosazuji a dosazuji, protože se nevím proč zalíbily Bakovi a ten mi je pořád
likviduje tím, že na ně chodí čůrat. Už jsem obnovila červený, bílý a tenhle
fialový už ani není. Buď budu muset vymyslet čím tomu zabránit, nebo je dát jinam.
Ale jde o to, že na tom místě kde jsou, mají skvělé podmínky. Je tu navážka z vápenné
omítky z domu, kterou jsme při rekonstrukci otloukli. A celodenní slunce ...
Tak na to, které letos vykvetou jsem hodně zvědavá.
Celkově byl březen měsíc bez nějakých velkých rozruchů, takový normální.
Ale hlavně byl předzvěstí té krásné části roku, předjaří a vrcholného jara
kdy začne všechno jak o překot růst, kvést, zelenat se a úžasně vonět...
