Tak do téhle rubriky jsem přispívala naposledy v roce 2014
a před tím ještě v lednu 2013. A na téhle výstavě, kterou
jsme dnes absolvovali, jsme byli naposledy 15.6. 2013.
Tak dlouho už jsme se s Bobešem nikde nebyli vystavovat....
Částečně díky ne dobré situaci která zavládla doma, ale hlavně rok a půl
trvajicí nemoci, která se zatím naštěstí! zastavila a tak nám dala šanci
zkusit to zase ve výstavním kruhu. Nějak jsem se ani moc nešířila o tom, že
se na výstavu chystám, protože se už bojím jakéhokoli pozitivního
záchvatu těšení, jelikož vždycky když už jsem si ho dovolila, něco se
ošklivě zvrtlo a my byli zas na začátku se psem který končil na kapačkách.
Dokonce jsem zariskovala tak, že jsem pozvala vety kteří se o Bobeše starali
jako poděkování za to, jak mi ho skvěle kurýrovali a díky nimž jsme se zas
postavili do výstavního kruhu. Ještě večer, když už jsem měla Bobeše
vykoupaného a načesaného jsem měla trochu obavy co mě do rána čeká.
A snad díky tomu či co, se mi podařilo málem zaspat. Naštěstí je výstava
tady kousek v Lanškrouně takže jsme dorazili ještě v časovém termínu.
Jen jsem zapomněla v tom zmatku vzít rodokmen a očkovák. Bohudík
(ale i bohužel, protože tohle by se mělo sakra kontrolovat) nás bez
problémů pustili. Bobeš zvládnul všechno se svým obvyklým stoickým klidem
(narozdíl od manžela, který byl šíleně nervní, pořád mě buzeroval a
pořád mu něco vadilo) a že jsme, ač jediný dandík na výstavě, dostali jen V1
bez všech titulů je pro mě největší vítězství. (tak jo, jsem trochu zklamaná)
Vždyť kdo by ale ještě v lednu, kdy vážil místo 12 kg jen 7 , a byl jak chodící anatomický
atlas psí kostry věřil tomu, že v červnu bude zpátky ve výstavním kruhu ......
Dokonce i veterinář kvůli nám posunul ordinaci a přišel se podívat
a sakra se divil když Bobeše viděl 
