Tenkrát šli lidé proti pásům s holýma rukama. Asi se i báli, ale chtěli chránit svou zemi, své město a své svobodné životy.... Padesát let poté máme pseudosvobodu, která nám vynesla do křesla premiéra sice dalšího Slováka, ale usvědčeného STBáka, na Hradě sedí polodementní stařec, který těm kdo se rozhodli u nás svobodu potlačit, aby nepřišli o svou kolonii, dnes líbá ruce a provádí vysokořitní alpinismus. Ti vojáci tenkrát nevěděli kde jsou, co se děje a nechápali proč mají rozkazy střílet do neozbrojených lidí, když na začátku cesty jim bylo řečeno, že jedou do bojů a potlačit ozbrojenou revoluci. Zapomínáme, zapomínáme na své dějiny, na svou dlouho a slavnou historii. Na to čím jsme byli, a je nám tak nějak jedno čím jsme. Jenže to by nemělo být, protože by se po padesáti letech historie mohla opakovat. Opět bychom se mohli stát rudou kolonií.
Stále si musíme připomínat co se tehdy stalo a čí to byla
Stále si musíme připomínat co se tehdy stalo a čí to byla
vina, co nás to stálo a jak nám to pokřivilo životy.....