Byť posezení u Čunčí huby může být sebepříjemnější,
jednou se člověk zvednout musí a dát se na zpáteční cestu. Obzvlášť když má
ještě před sebou nějaké čtyři kilásky a zastávku u rybníka v Kytíně, aby zjistil
jak se rozrostly lekníny a jestli už jsou u břehu kvůli dobrému focení.
A taky se pokochat krajinou a pohledy do ní. I když těch míst odkud je do ní
vidět je míň, přeci jenom se pohybujeme po zalesněných hřebenech, ale občas
se nějaký ten výhled mezi stromy otevře ....
Jasně, jasně, jasně ..... už slyším ten nesouhlasný chorál. Už zase ty dráty a louka!!!
To nemá nic lepšího na focení? Mám a bude, ale ta fotka má své opodstatnění, to mi
věřte
Krajina ať už se sklizeným obilím, nebo v tomto případě senem, mi
odjakživa připomínají válec hracího strojku .....
Druhý můj oblíbený a hojně focený pohled. I když ne zrovna do krajiny
Trochu netypický a jiný pohled na Mníšecké dominanty. To proto, že je focený od Stříbrnné Lhoty
Tenhle pohled se otevře na cestě od Čunčí huby, a ta víska dole je Kytín.
Od něj ještě kus lesem a jsem doma ....
A tady je důvod, proč jsem začínala fotkou s dráty. Při zpáteční cestě jsem se totiž dostala
skoro naproti místu, odkud normálně fotívám. Takže tam nahoře, kde končí paseky,
vede cesta kde stávám a fotím .....