Naděje je hnacím motorem celého našeho bytí.S menší či větší nadějí děláme všechno co můžeme a umíme.Studujeme, pracujeme, milujeme....S nadějí čekáme na uznání rodiny, kolegů, profesorů nebo šéfů.S nadějí že najdeme za ztracené kamarády náhradu, hledáme na sociálních sítích a s nadějí doufáme, že tam snad najdeme i toho koho hledáme už tak dlouhou dobu.
Hledáme a pátráme i proto, že je naděje že si popovídáme s někým kdo má stejné trápení a soužení jako my a že přece jen se tím povídáním trochu uleví, zvláště když nemáme naději, že naši nejbližší nám porozumí a pochopí naše problémy.
Vkládáme určité naděje do našich dětí, že se jim podaří dosáhnou něčeho lepšího než nám. Ale to může být někdy velmi ošidné a pro naše děti to může být i velmi stresující.
S nadějí, že se nám třeba podaří vyhrát, miliony lidí na celém světě netrpělivě čekají na losování různých lot, losů, sportek a pod.
Ovšem jsou i tací, kteří s nadějí, že se najde už konečně ten správný dárce jejich kostní dřeně, nebo srdce či jiného orgánu vstávají do nového dne.Pro ně je někdy ta naděje jedinou věcí, pro kterou jsou schopní bojovat s nepřízní osudu.
S nadějí, že poznáme nové věci, země, zvyky a jídla a že zažijeme nevšední zážitky vyrážíme na cesty po celém světě. Japonci a Číňané s nadějí posílají své papírové lampiony s napsanými přáními a tužbami do vzduchu a doufají, že se dostanou k jejich bohům a ti je vyslyší a přání jim splní.
Zeptala jsem se známých a kamarádů, co pro ně znamená naděje a každý řekl něco jiného.Pro jednoho znamená naděje víru, ať už v boha nebo v to, že pro nás má život v rezervě ještě něco zajímavého a že se nám podaří udělat mnoho lidí šťastnými. Pro druhého znamená naděje život, protože bez života není nadějě a bez naděje není život.Je chudý a šedý a jen pro naději se někdy dá žít....Pro ty z nás s pejskařů, kteří se už léta zabývají kvalitním chovem je hlavní naděje, že najdou to nejlepší spojení dvou jedinců a následný vrh bude pro ně potěšením a odměnou za léta ztrávená touto náročnou a v mnohém záslužnou prací.
A my, kteří máme doma výsledky jejich probdělých nocí a dlouhodobého plánování, tedy pejska s kterým jezdíme na výstavy vstupujeme do výstavního kruhu s nadějí, že se nám podaří zvítězit a tak zúročit jejich námahu.
Pro dalšího to je čekání na něco nového, něco co nás potěší, z čeho budeme mít radost. A možnost s někým se o ní podělit.
Jiní mi řekli, že pro ně je nadějí vytrvalost, ke všemu čeho ještě chtějí dosáhnout,druzí že pro ně jsou největší nadějí děti .....
Ostatně s nadějí, že alespoň někomu se bude tento fejeton líbit jsem ho i psala.Tudíž co dále ještě říci.......Snad jen to, že naděje umírá poslední!
