neděle 30. července 2017

Ještě nějaké detaily ....




Zatím nemám pořád nějak čas na to, se sebrat a jít na delší
fotoprocházku. Je fakt, že do pátka tu čtrnáct dní pořád pršelo, v sobotu jsem měla náhradní službu
v hospodě a dneska jedu za Emčou. V době dešťů jsem měla jednu fofr zakázku na
svatební kytku, korsáž a náramky pro družičky, pak jsem šila Emče hnízdečko
a ještě nějaké dodělávky do něj. Teď přestalo pršet, ovšem zase nastane
sekání trávy a lítání kolem zahrady a ještě ušití jednoho hnízdečka
pro změnu do kočárku. A tak vždycky jen vylezu na zahradu, podívám se, co je kde nového
cvaknu nějaký detail protože mi učarovalo focení s těmi mezikroužky,
a zas se vrátím k další domácí povinnosti.




Jak se jmenuje květina, kterou jsem si vloni dovezla od švagrové
jsem ještě nezjistila. Má asi deset postupně rozkvétajících květů na květním stvolu.
Já jí říkám pro její jemnost Elfí květina. Jenže teď mi to nedalo a něco mne
napadlo. Zagůglila jsem a zjistila, že nápad kde hledat byl správný. Jedná se
s velkou pravděpodobností o jeden z mnoha druhů snědků.


Tenhle koniklec je letos tak trochu poblázněný. Kupovala jsem ho v době kdy už dávno
koniklece nekvetou jako malou rostlinku. Zasadila ho, a během tří neděl vykvetl. No a před pár dny jsem
zjistila, že má opět jeden květ. Dostal tedy za toho mokra pěkně na frak, ani se pořádně
nerozvinul, ale jako zajímavost přikládám


Slunečnic bych bývala měla hotovou džungli jak se sejkory a jiní konzumenti
postarali o jejich výsev. Jenže zrovna do míst, kde by sakra překážely. Ale vedle
soláru místo bylo a tam jsem je nechala. Ale zas mi je kompletně celé žerou slimejši.
Tak jakmile trochu některá nakvete, šup s ní do vázy.


Dobromysl v bylinkovníku roste o sto šest. Potřebovala by přesadit. Už sbírám kameny, které
kde na zahradě zahálí, abych si udělala ještě jeden bylinkovník, kam bych přesadila právě
tuhle dobromysl, citronovou mateřídoušku a česnekovou pažitku. A do původního zase dovozila nějakou
hlínu z kompostu aby byl k užitku trochu jinak.



Bělotrn taky na podzim půjde na jiné místo, na záhonu se už moc roztahuje.
Vyhazovat se mi ho nechce tak půjde přesadit do místa kde nebude překážet, ale zároveň
udělá i parádu


Jedna chobotnička, i když nevím z kterého poschodí...
Jinak detail vnitřku květu boubelky


... a jedne radar z téže květiny



sobota 29. července 2017

Jedno proměnlivé odpoledne a krásný západ ...




Musím říct, že dceři nezávidím jen nové bydlení, byť
tedy ještě nemají hotovou zahradu, ale hlavně její výhled do kraje.
Ten je hodně zajímavý. Navíc hned za jejich plotem je pole kde jsou stálými
návštěvníky čápi, a spousty jiných ptačích návštěvníků, ale když zaprší, pravidelně
se jim hned proti dveřím na terasu udělá nádherná duha která hned tak nemizí.
Dokonce i mraky a sluníčko dokáží po okolní krajině kouzlit. jediné co jí nezávidím
je neustálý vítr který jim kolem domu fouká a tím pádem neustálé prašno.

Minulou sobotu jsme byli pozváni u příležitosti Emčiných měsičních narozenin
na grilovačku. Byla to premiéra Michalova dárku k narozeninám, který ho od února
neskutečně dráždil, protože ho nemohl použít. Chvíli před tím, než se mělo začít
se opět přehnala silná bouřka a déšť, takže došlo k malému zpoždění.
Ale nic tragického a za chvíli už pěkně plápolal na grilu ohýnek aby se
rozpálily brikety na grilování. Michal umí moc dobře připravit
všechny možné dobrůtky na gril takže je to vždycky gastronomický svátek když se na grilování
domluvíme buď u nás, nebo už teď i u nich.






Odpoledne se pomalu přehouplo do večera a sluníčko šlo spát. Opět závist protože
já musím tady vždy vylét někam na kopec, abych viděla jak zas za další kopec slunce zapadá. Tady
jsem jen obešla dům, nebo vylezla do patra ....





pátek 28. července 2017

Znovu ty květy ....



Dnešní modrou (zatím) oblohu musím oslavit dalším
nášupem kytičkových fotek. A pak možná vystartuju na zahradu
a podívám se po dalších možných úlovcích ....


Levandule (moje zahrada)


Levandule (moje zahrada)


Krvokvět (moje zahrada)


Denivka (moje zahrada)


Denivka (moje zahrada)


Oleandr (zámek Dobříš)


Pampeliška (zahrada na chatě)


Vytrvalá slunečnice (moje zahrada)



čtvrtek 27. července 2017

Jednoduše .... květy




K dalšímu asi není nic moc co dodávat.
Tak se prosím můžete kochat ...
(Ono mne stejně dneska nic chytrýho nenapadá, protože jsem zas
od včera neskutečně vytočená a s prominutím nasraná. A doufám že přísloví
o sviních a vodě nebo božích mlýnech budou pravdivá a dost rychle působící)




Jiřinka (zámek Dobříš)


Denivka (moje zahrada)


Krvokvět (moje zahrada)


Cínie (zámek Dobříš)


Vytrvalá slunečnice (moje zahrada)


Cínie (zámek Dobříš)


Krvokvět (moje zahrada)


Růže (zámek Dobříš)


Katalpa středomořská (moje zahrada)



středa 26. července 2017

Kapky na trávě ....




Nafotit v poslední době na čemkoli kapky není vůbec
problém.Tedy alespoň tady u nás v Opičích horách. Už druhý týden tu skoro
každý den a noc více či méně prší. Jen do nich dostat sluníčko je dost problém.
To se nějak moc ukazovat nechce. Naštěstí první série kapkových fotek (ano, bude jich
následovat víc a všechny ze zahrady, protože tam tak akorát stačím v poslední době
vyběhnout a něco cvaknout) ještě to sluníčko má.

I když už to včera odpoledne začalo vypadat vcelku slibně, a ještě dnes ráno
tu sluníčko krásně svítilo, ale už je zas obloha zatažená a vypadá to na další dávky
vody...


Tahle fotka je v něčem trochu jiná než ostatní. Je to totiž fotka JUBILEJNÍ.
Je to stopadesátitisící fotografie vzešlá z mé zrcadlovky. Tolik tu mou chudinku proháním S vyplazeným jazykem









Ale aby tu nebyly jen jednostranně orientované záběry, podíváme se trochu pod nohy ...





Všechny fotky jsou, ostatně jako většina z toho co tu bude, focené starým
sklem s použitím mezikroužků pro dosažení většího přiblížení a lepšího detailu

úterý 25. července 2017

Kdo za to může? ....




O tom napsat tenhle článek o tématu, které momentálně
hýbe vládou, ale i obyvateli naší země přemýšlím od doby kdy jsem byla
na chatě. Respektive když jsem pendlovala různými druhy dopravy mezi Rybníkem
a Prahou i jejím okolím a rozhlížela se po polích a nejen po nich. Je sucho. To se stane,
protože neporučíme větru ani dešti. Chytré vládní hlavy se začaly zajímat proč.
Myslím, že kdyby se zeptali starých hospodářů, nemusely by je teď bolet hlavy
a nemuseli by vymýšlet mnohé zhůvěřilosti, které vymýšlejí. Voda se v krajině nedrží z mnoha
logických důvodů, které vidí i malé dítě, jen naše garnitura to nějak vidět nechce.

Velké lány plné kukuřice a jiných plodin které jsou seté nařídko. Obrovské betonové a asfaltové
plochy parkovišť u mnoha nákupních megastředisek a průmyslových zón zhusta nevyužitých
a jejich další budování. Skoro již neexistující hluboká orba. Násilím srovnaná koryta řek a
stejně tak nesmyslně vysušené mokřady a vlhké louky.
Zlikvidované remízky a hájky mezi poli. Masivní výsadba smrkových lesů.
Používání pitné vody na vše, místo toho aby se používala na zalévání či splachování voda dešťová.
Politici se rádi dívají na Západ, nebo do Ameriky, tak proč se neinspirují v tom jak
tam se využívá povrchová voda?
Kdykoli projíždím Rakouskem, fascinuje mne jejich hospodaření s půdou a způsoby
osetí. Žádné nedozírné lány jedné plodiny, ale pásy široké maximálně 300 m s mnohodruhovým
osetím. Mezi nimi nechybí retenční pásy křovin či stromků. Setí rostlin PO vrstevnici aby voda mezi
řádky neztekla neužitečně z kopce dolů, ale zůstala pokud možno v řádcích. Smíšené lesy
na mnohem větší ploše než jsou u nás. A říkám si proč. Proč se od 89 roku nezměnilo myšlení
ministrů zemědělství? Proč se nezměnilo myšlení soukromých farmářů, kterým už nikdo
direktivně nepřikazuje co a jak? Napadá mne jediné, lenost. Proč bych sázel nějaké pásy stromů
nebo keřů a musel je pak objíždět místo abych fofroval neustále sem a tam. Na co hluboká orba, když
lehké zaorání úplně stačí, stejně hned oseju znovu. Každý zahrádkář ví,
že do hloubky nakypřená půda v sobě udrží vodu víc a déle, než když nechá záhon ubitý dotvrda.
Jen tu a tam se při nových lesních výsadbách objeví vlaštovky
v podobě buků. Ale povětšinou se zas a opět sází smrky.
Místo toho, aby se tohle všechno změnilo, voda se jednoduše zdraží aby se s ní šetřilo.
Mají se stavět další a další přehrady, poldry a retenční nádrže. Na co, když ty stávající jsou
poloprázdné? Vrcholným číslem je návrh na vyšší platby pro ty, kdo překročí daný limit spotřeby.
Na tohle všechno stačí obyčejný selský rozum, žádné vysoké školy. Bohužel ten selský rozum chybí
většině těch kdo se hospodařením zabývají.
Jo, a víte kdo může za to že je málo vody? Majitelé rodinných bazénů!

Velebnosti, jdu blejt. A pustit filtraci v bazénu ....








pondělí 24. července 2017

Emča ....



V sobotu to byl měsíc, co se narodila moje první vnučka ....

Co všechno se v těch slovech skrývá! Radost, hrdost, strach,láska.
Přiznávám se, že mě ta malá kouzelnice opředla svým kouzlem hned při prvním
spatření. A od té doby mne zapřádá do svých sítí víc a víc. Do té doby,než se narodila
říkala jsem si že nebudu ťuťací babička, že nebudu vyjevená ze všeho co udělá, že nebudu ...

Jenže člověk míní, život mění. Teď mi připadá ta vzdálenost mezi Rybníkem a Litomyšlí přímo
mezigalaktická a ne jen nějakých 12 kilometrů a strašně mi chybí to, že ji nemůžu vidět každý
den. Protože teď už to bude brát fofrem a já u toho budu jen okrajově. A užívat si to bude už někdo
jiný, stejně jako jsem si to užívala já.

A chápu všechny ty babičky, které říkají, že pořádně si mimčo vychutnaly až když se
jim narodilo vnouče. Protože už jsou to ženy zkušené, mají ledacos za sebou a ještě mnoho
před sebou. Jo, a hlavně. S radostí vnouče přijmou pod svá křídla, ale ještě s větší radostí
ho vrátí právoplatným majitelům!Mrkající


Je mi den. A dalších dvacet se na babičku nepodívám ani náhodou ...



A nepodívám ...


.... a nepodívám ....


.... a ... a ne


Čáry máry fuk, je mi měsíc a jsem pěknej vykuk!



Mám po jídle spát, ale nechce se mi. Radši budu hrát s babí na schovávanou


Nebo pozorovat věci kolem


Případně se tvářit velemoudře


První pochování


Takže je jasné, co bude dalším nejčastějším tématem tady na blogu!