.... jsem z Ovocného trhu prošla prodejní pasáží Myslbek, a vyšla proti kostelu sv. Kříže
v ulici Na Příkopě. Opět to byl další otevřený kostel kam jsem se tedy vydala na výzvědy
a opět i zde byli návštěvníci kteří se modlili a dokonce hned u vchodu byla zpovědnice ve
které právě farář někoho zpovídal. Udělala jsem jen jeden snímek vnitřku a šla ven. Teď
když jsem si k tomuto článku o kostelu hledala nějaké podklady, zjistila jsem, že tam je
fotokopie Turínského plátna v životní velikosti. Škoda, že jsem si ten kostel nešla
prohlédnout celý. Přešla jsem opět zpátky na druhou stranu a pokračovala k původnímu
Dětskému domu (pro neznalé, byl to jediný obchodní dům v Praze čistě věnovaný
dětskému sortimentu. Takže se v přízemí prodávaly veškeré věci pro čerstvá miminka, jak
oblečení tak kočárky, v prvním patře věci pro batolata, v dalším pro děti do pěti let
a v posledním pro školáky a a děti až do patnácti let. Dnes samozřejmě zde najdete
sice také oblečení, ale už pro všechny a známých značek) Odtud jsem prošla Provaznickou
na Můstek a dál přes Jungmannovo náměstí do Františkánské zahrady. Mezi tím jsem si
udělala zastávku ještě v jednom kostele, kterému bude věnovaný samostatný článek.
Z Františkánské jsem se už jen přes pasáž Světozor dostala
k metru a vzhledem k tomu, že už jsem měla fakt
velkej hlad vyrazila jsem domů ...
Zajímavé prosvětlení a osvětlení v Myslbeku. Navíc jsem na mapách zjistila, že má i
střešní zahradu, asi by to stálo za prozkoumání
...
Kostel sv. Kříže je klasicistní stavba patřící k piaristické škole a gymnáziu.
Byl postaven v letech 1816 - 24 v klasicistním slohu. Autorem byl architekt
a profesor polytechniky Jiří Fischer a stavitelem Jindřich Hausknecht. V roce
1938byl zavřen a v padesátých letech minulého století byl zrušen a odňat selesiánům.
O jeho znovuvzkříšení se opět postarali v roce 68 selesiáni. Kostel slouží
i italské menšině v Praze. Podobně jako kostel sv. Jana na Skalce slouží
německým obyvatelům .
A už jsme v Provaznické. Proč jsem se do ní vypravila. Viděla jsem na netu
krásné večerní fotky této zvláštní uličky. Z jedné strany obchody, z druhé tak
trochu zmar. Je pravdou, že její kouzlo opravdu vynikne za večerního osvětlení.
Přes den to prostě není ono....
Václavák snad ani nemusím představovat ![Smějící se Smějící se](https://lh3-testonly.googleusercontent.com/blogger_img_proxy/AEn0k_vC9ilqMMIrmJg0FSWJbjdS1ENpb7nUliXTsGGH2icZcbaDWmm6ysApP29S8T_DyEzEdRvn7cP1OSQAlH25FiPw1IPcISTIgF2hntwh5JBDx6K3EnfWUIQgNvKtnpqqOD0HgJ1RtSJtdw=s0-d)
Františkánskou zahradu si pamatuji jako něco zpustlého, z pár živořícími stromy
a lavičkami plnými už za bolševika prapodivnými týpky. Chodívala jsem tudy někdy
do práce když jsem prodávala ve Vodičkový. Když jsme se odstěhovali sem na ves
začala její obnova a dnes z ní je krásná zahrada klášterního typu.
Krásně rozkvetlé vřesoviště
Největší překvapení mne ale čekalo u růžových treláží. V lednu tu kvetly stále růže!
Kdopak si pamatuje ?
A jsme pomalu u konce. Poslední ohlédnutí a hurá domů ...