čtvrtek 22. srpna 2019

Koně, motýle .....




.... a jedna kočka. Tou nemyslím Bobuli, ale opravdu micinu. Protože jsem trávily venku co nejvíc času, na sobotu jsem na odpoledne naplánovala procházku ke koníkům, Bobule tam totiž chodí velmi ráda. Tedy spíše se tam vozí na kole, dcera tam s ní jezdí buď partnerem a malým Ondrou anebo s kamarádkami s ulice. Však mi také Bobule neustále hlásila "Eminka na kole, helma. Babika taky kolo "....
No babika kolo ani náhodou, tak ještě bez té sedačky, to jo, ale zvolila jsem bezpečnější dopravní prostředek a to kočárek. Říkala jsem si, že stejně Bobule bude capat a kočárek bude jen jako pojistka a odpočinkové místo. Jenže kdepak, Bobule si hověla skoro celou cestu v kočárku a když capala, za chvíli se na mě sápala a chtěla nosit. Což jsem zase odmítla já, protože nést na jedné ruce jejích cca 13 kilo, druhou tlačit kočárek o zhruba stejné váze se dalo opravdu jen chvíli. A na druhou jsem si jí kvůli velkým bolestem dát nemohla. Nakonec jsme došli a dojeli kam jsem měli, zdálky už Bobule koníky zdravila pokřikem " Ahój koníci" ale když jí jeden z nich přišel pozdravit tak blízko jak to šlo, začala pištět a natahovat. 
Aby byla v bezpečnější vzdálenosti, prošli jsme si mezi stájemi zvenku a jak koně slyšeli kroky a hlasy, už začaly vykukovat zvědavě z oken kdo to jde a jestli nenese něco dobrého na zub. I tady se dostalo koníkům zamávání a pozdravení a tak jsem se otočily a šly na chvilku posedět na terasu a pokoukat jak trénují parkur. Opravdu to bylo jen na tu dobu než jsem si stačila vypít ledovou kávu, protože Bobule už zas stepovala okolo mě a volala "Domeček, domeček" a vehementně se mi snažila zdrhat. Což neskončilo jinak než ohromným řevem když jsem jí napotřetí odchytila nad schody a nesla zpátky ke kočáru. Hodila jsem do sebe zbytek kávy, toho malého tyrana posadila do kočárku, sdrncala schody a hurá ke hracímu domečku. Klouzačka, houpačky a lezení po všem možném jsou její nejoblíbenější zábavy a pak úklid kamínků které nejdřív na všechno nasype a pak zas vehementně uklízí. Dostat jí pak pryč je docela fuška, která se neobejde  bez řádného řevu, takže všichni kolem koukají jestli to dítě kradete nebo vraždíte. Jenže se začalo dost nebezpečně zatahovat a nás čekaly nějaké tři kilometry cesty domů ....