24 března 2018

První jarní den a jeho květy ....




Letošní první jarní den na mnoha místech vypadal spíš jako zimní, se sněhem a mrazem.
Tady sice také v noci nasněžilo, ale díky sluníčku se sníh začal brzy ztrácet. Když už
ho bylo poskrovnu vyrazila jsem s foťákem na zahradu zjistit jak jsou na tom
květinky, které už od prosince nedočkavě vyrážely ze země, a nebýt
těch mrazů v únoru, už dávny by kvetly. Ale jsou to kytičky
statečné a tak ani ty mrazy je moc nepřekvapily
a hned jak to bylo možné vystrčily své
barevné hlavičky ven....


Tulipány okolo krokusů jsou takhle narostlé právě už od prosince. Některé jsou
trochu namrzlé, ale jen listy, myslím že květy to nijak nepoškodilo


Minikosatce rozkvetly sotva vystrčily listy něco málo nad úroveň země



Talovíny tentokrát dostály své pověsti jedné z nejraněji kvetoucí kytičky


Dokonce i bledule přes ty mrazy mi letos rozkvétají na zdejší podmínky velmi brzy



Tolik náš rybnický první jarní den. Dnes mizím do Prahy a v pondělí se budu vracet.
Ale už ne sama. Povezu si sebou nového (snad) kamaráda.....

23 března 2018

A na konec ....





.... narozeninové výstavy nás čeká pokoj, kde většina aranžmá byla věnována jediné květině.
Královně květin - růži. Obdivovaly jsme je s dcerou už v ostatních aranžmá,ale zde byla
více či méně zastoupená ve všech zde prezentovaných vazbách.
A že to byly nádherné kousky, ať v pastelových
či výraznějších barvách, s květy
ohromnými nebo jen
drobnými ...




Jedno z mála nerůžových aranžmá


Druhé které bylo vytvořené jen z větviček různých keřů. Nenápadné ale
velmi nápadité, protože ne vždy musí být ozdobou nápadné barevné květy











Já bych tedy brala jakoukoliv z těch kytic ....

22 března 2018

Jeden dopis z města a co teď ...




Když jsem tu zmiňovala naše psychicky ne zcela v cajku sousedy, netušila jsem,
že opět dojde k dalšímu excesu. Když jsem vloni šla do práce, napadla mne mladá
paní tak, že mne v okamžiku kdy jsem dávala v nejužším místě chodníku
přednost jejímu malému synkovi na odrážedle přednost a pokračovala jsem v chůzi,
shodila do silnice. Já zareagovala tak, jak by asi zareagovalo víc lidí, když je takto
překvapivě někdo napadne. Ohnala jsem se po ní s tím že jí dám facku. K tomu ani
nedošlo, protože zvedla ruku. Padlo pár ostrých slov a každá jsme šla po svém.
A po svých, to je totiž dost důležité.
Jaké bylo moje překvapení, když mi dnes přišlo poštou předvolání z městského úřadu
abych podala vysvětlení, protože jsem se dopustila přestupku proti občanskému
soužití a způsobila jsem téhle píp tak těžká zranění, že musela vyhledat lékařské
ošetření. Nevím kde k těm zraněním přišla, ale ode mne to určitě nebylo. Jestli
ona doma upadla, nebo jí dal ten její po čuni, nevím, ale já mám svědomí čistý.
Když jsem četla ten popis události, hned mi padlo do oka jedno. Čas kdy k události
došlo. V té době jsem totiž už dávno byla v práci. A teď mám dilema. Postavit své
vysvětení na tom, že jsem v tu dobu na místě incidentu nemohla být, protože už jsem byla
půl hodiny v práci, což by mi dosvědčila moje šéfová anebo říct ANO, stalo se to,
ale úplně jinak. Nikdo tam u toho nebyl, je to tvrzení proti tvrzení. Jenže já
už nemám důvěru v žádnou naší instituci kde sedí státní úřednici a bojím se,
že moje pravda prohraje a já budu popotahovaná za něco,
co jsem neudělala. Anebo zaútočit a obvinit je za neustálé slovní napadání, což
mi může dosvědčit manžel, za týrání psů, za to, že bezdůvodně napadá naše
obchodní zástupce a dělá jim ostudu v jejich firmě. To jsou věci na které
svědky mám. Vážně nevím. Pravda nebo lež. Mám strach, to přiznávám. Jenže
já nejsem ten agresor který neustále vyvolává nějaké rozbroje, snažím se, a někdy
to je hodně těžké, si jich nevšímat. No to zas bude skvělý týden do toho příštího
týdne, kdy bude to jednání .... jako kdybych neměla svejch starostí už tak dost ....

21 března 2018

Jdeme dál ....




..... z jídelny do dalších místností. K čemu sloužila nebo slouží první z nich to jsem
nepoznala, za to druhá byla studovna, knihovna a něco jako kaple. V té větší
byla aranžmá o poznání bohatší a bylo jich víc, ve druhé zase v místech kde by
normálně člověk květiny nečekal. Nicméně pokud by člověk měl nevyužitou skříň
nebylo by špatné jí použít na podobný účel. Zvláštní bylo, že ve většině
aranžmá byly použity velmi vonné lilie, ale když jste do
místností vstoupili, nic nebylo cítit. Buď ještě
nekvetly naplno, nebo tím že byla zima
ta vůně byla potlačená ....





V mnoha aranžmá byly použity i květy umělé, ale nebylo to skoro poznat










Zítra se podíváme do poslední místnosti, která by se dala nazvat Růžový salón,
protože byl plný aranžmá, kde hlavní slovo měla růže ...


20 března 2018

Račte ke stolu ....




První z místností, kde jsou vystavené aranže a kam se podíváme je jídelna. No, ze všech místností
které jsme prošly asi zde mohlo být nejpříjemněji, protože zde byly taková zajímavá kamna. Nemám
je nafocené, nějak mi ta jejich ošklivost nešla k těm krásným květinám. Ovšem jíst tady bylo asi dost
nezvyklé. Dlouhatánský stůl plný dobrot, a dvě židle. Každá na jednom konci stolu. Asi nebyli moc zvyklí
při jídle komunikovat, protože by na sebe museli mluvit hodně nahlas aby se vůbec slyšeli.
Anebo ctili pravidla slušného chování a při jídle vůbec nemluvili Mrkající. Teď mne
napadlo, že ani nevím, k čemu slouží tyto renesanční místnosti na zámku
dnes. Mobiliář skoro nula, i když ten může být přesunutý jinde,
výzdoba stěn pouze v jediné, jinak nic moc. Zeptat se
bohužel nebylo koho, takže jedině až začne sezóny
tak se tam budu muset zajít podívat ....




No že by na sebe při jídle moc viděli, to tedy ne. A třeba byl pohled na květiny
povzbuzující než pohled na manžela Smějící se





Jídelna má krásně malovaý strop. Vlastně to je jediná výmalba této místnosti




19 března 2018

Dárek k narozeninám ....




.... ne k mým, nebojte žádné chlubení nebude, ono ani není čím. Narozeniny, a to 450té,
slaví letos v březnu litomyšlský zámek. 18.3. 1568 po poradě s astrology, položil nejvyšší
kancléř Českého království Vratislav z Perntštejna základní kámen této jedinečné renesační
památky,která se dostala až na seznam památek UNESCO a jako dárek nejen pro zámek ale i
občany Litomyšle a přilehlého okolí byla uspořádaná výstava květinových aranžmá v přízemních
renesančních místnostech zámku, aby si návštěvníci připomněli atmosféru doby 16. století
a alespoň na chvíli dostaly sály svou renesanční podobu, která se po mnoha opravách po
požárech více či méně setřela. A je jasné, že ani já, ani dcera jsme si nemohly
tuto příležitost nechat ujít a v sobotu jsme se v mrazivém a větrném
odpoledni vydaly schovat do zíámeckých sálu. Jenže ani tady
jsme si moc tepla neužily, když jsme došly do
posledního sálu, měla jsem ruce pěkně
prokřehlé. Alespoň ta aranžmá
vydrží ve formě ....




Hned při vstupu do sálů nás čeká toto ....










Jídelna nás zve, takže se do ní zítra podíváme ....



18 března 2018

A ještě jaro .... tedy u mne doma




Vloni na podzim, jsem si koupila v Kaufu zlevněné cibule na jaro. Měli také směs různých
cibulovin tón v tónu. Takže jsem sáhla po barvě fialové, už jen proto, že v nabídce byl
vysoký česnek, jehož velká fialová kulatá květenství mne už dávno okouzlila. Takže něco
šlo do země, ale něco jsem si zasadila do různých květináčů a nechala si je rozkvést doma.
Jedněmi z těch, kdo mi zkrášlují parapety, jsou i tyto tulipány. ....




Konečně jsem se taky dokopala k tomu, zkusit nasadit na toho starýho Nikkora mezikroužky.
Oproti Heliosu a Industaru na něm i ten nejtenčí dělá ohromné přiblížení, takže když chci
zaostřit, musím nacpat objektiv úplně k danému květu, což zas způsobí že do něj drknu a on se
pak klepe. No těhle pár fotek je zkušebních, tak je berte z rezervou. Ale myslím, že speciálně
u toho Nikkora to chce opravdu na stativ.....






A od zítra budou zas články ve znamení nádherných květinových aranžmá. Litomyšlský zámek slaví 450. let od
zahájení jeho stavby a tak v jeho renesančních místnostech (jediných dochovaných v původním stavu) byla
opět výstava květinových aranžmá. Což jsem samozřejmě nemohla opominout ....