Zatímco v pondělí jsem na nějaké velké výletování
už čas neměla, protože jsem byla valnou část na cestě a pak i na nákupu
a vyrazila jen na malou procházku, v úterý už jsem vymýšlela kam vyrazit. Nabízelo
se pár možností, ale nakonec jsem zvolila cestu na Dobříš a další průzkum
anglického parku. A to z prostého důvodu. Chtěla jsem jít kolem Huťského
rybníka a nafotit nějaké odrazovky krásně vybarvených strání. A tady se poprvé v týdnu
prosadil zákon schválnosti. Už podruhé totiž jsem dorazila na podzimní focení
k prázdnému rybníku. Tudíž objevil problém, co dál.
Nemělo cenu tedy
dál pokračovat po dané cestě, dál u Čertova mostu jsem už byla, a tak
mne napadlo něco, co jsem stejně měla tak trochu v plánu. Z parku se dá totiž
vyjít ven kousek od dálnice, za kterou je Stará Huť a na jejím konci je
Strž, čili památník Karla Čapka. Sice jsem přesně nevěděla jak je to daleko
a kudy jít, ale náhoda pomohla v podobě jedné energické starší dámy která
okolo svištěla na procházku a která mne nasměrovala na cestu kudy jít.
Sice jsem jednou odbočila špatně, ale naštěstí se našli venku
lidé kterých se dalo optat na cestu. Já tam už sice byla vloni v květnu
na dandíkářském sletu, ale jela jsem autem a ještě navíc z jiného
směru. Ale strefila jsem se na příjezdovou cestu k památníku
a nakonec k němu v pohodě dorazila a ztrávila tak parádní půlden
v krásném podzimním prostředí ...
Ale dnešní fotky jsou tak trochu z jiného soudku. Už při minulé
cestě jsem si všimla zvláštně skládaného plotu okolo hřbitova
u kostelíka, který jsem tady už jednou mělav rámci Sakrálních staveb.
Je zvláštní, že tenkrát jsem si ho vůbec nevšimla
Teď už jsme v parku, u voliér vedle oranžérie. Novými obyvateli tu
je párek Puštíků obecných. Jelikož seděl blízko u pletiva, bohužel to trochu
kazí dojem
S výry už to bylo jiné. Pan Výr a paní Výrová byly dál a tak při zazoomování pletivo
krásně zmizelo
Jejich pohled tedy nejsou zrovna přívětivé
Dalšími obyvateli je pár Káně lesní
A pár poštolek. Mám jen paní Poštolkovou, pan Poštolka se krčil někde nahoře
